Zpátky do Tokia

Čt 12.1. Kotori House, Minimi-ku Nishikujo Ukaikojicho 6-18, 601-8405, Kjóto, 30 m.n.m. (Japonsko) – Vila , Tokyo (Japonsko)

Budíček v sedm nedávám a ležím do půl osmé v teplé posteli. Balení všech zavazadel jsem jsme překvapivě snadno, žádná taška není vysloveně narvaná. Až divím, jak je to možné. Pak sejde Týna seshora a říká:“ Mami, tady je ještě pytel s mým oblečením.“

Co se týká balení oblečení, tak já jsem docela chaotik a nejsem schopná udržet v tašce či batohu pořádek. Velmi se mi proto osvědčilo mít pro každé dítě jeden velký látkový stahovací pytel nebo tašku s uchy. Do takového pytle dávám všechno jeho oblečení kromě některých kusů jako jsou nepromokavé, bundy, plavky, vesty. Tyto kusy oblečení máme naopak společně podle druhu –plavky celé rodiny v jedné plátěné tašce, všechny bundy v jednom batohy apod. Další menší stahovací pytlík je určený na spodní prádlo a ponožky (popřípadě jeden na prádlo a jeden na ponožky). Takže když hledám např. Kubovo čisté tričko, vytáhnu z cestovní tašky jeho pytel a v něm najdu tričko. Celý pytel zase vrátím do tašky. Stejně uložené máme oblečení i tady v autě v Austrálii.

 Cesta na vlak je tentokrát v pohodě, protože už známe kratší a jednodušší cestu. Projdeme do světa za turnikety, najdeme čekárnu. My s Týnou rychle běžíme koupit podložku na cvičení do předposledního patra obchodního domu. Všichni si postupně koupíme jídlo do vlaku (chutná, ale plná taška plastových obalů). Týna vyzkouší bento box, což je jakási japonská bonboniéra, jejíž bonbóny dohromady složí chuťově i nutričně vyvážený pokrm.

Bento box.

V metru.

Cesta Shinkanzenem proběhne v pohodě. Vlak na tokijském nádraží zastaví v 14:15, ubytování máme od 16:00, ale díky množství zavazadel, počtu přestupů a délce pěšího úseku od stanice metra k domu, dorazíme k ubytování až v 15:45. Vlastně tak akorát.

Tentokrát nebydlíme v luxusní oblasti kousek od Ropongi Hills, ale v obyčejné čtvrti, kde jsou rodinné domky nalepené těsně na sebe. Kde ulice jsou užší než ve Střední Americe a kde zahrady mají jen ti nejbohatší. I přesto je tu vlastně zeleně docela dost – každé volné místo je zastavěné květináči s rostlinami, jsou tu různé mini záhony s bujícími keře. Nejvíc se mi líbí keříky s červeným listím, které dokáží rozzářit i ten nejtemnější kout.

Náš domeček.

Obytňáček vykukující z garáže.

Později odpoledne vyrazíme jen nákup jídel na večeře a na snídaně. Žijeme tak trochu ze dne na den. Neděláme si žádné zásoby, vaření se omezujeme na minimum.

I tenhle dům je vymrzlý. Zapneme všechny klimatizace a on se během večera a noci vyhřeje, jen od noh je nám zima až do konce pobytu. Zato v koupelně je nám konečně teplo nejen, když sedíme na záchodové míse s vyhřívaným prkýnkem. Tato koupelna má totiž vlastní topení.