Silnice RN40

Čt 24.11. Camping y Hostal, Gobenador Gregores, 307 m.n.m. (Argentina) - benzínka YPF, El Calafate, 258 m.n.m. (Argentina)

Skoro každá země má svou slavnou, dobrodružnou a panoramatickou silnici. V USA je to Route 66 nebo Ocean 1, v celé Jižní Americe pak Panamerikána a v Chile Carretera Austral. Tady v Argentině se silnice značí RN40 a vede suchou pampou, kde se pasou lamy guanako.

Kemp.

Sprchy v kempu jsou opravdu horké, ale musí se to s nimi umět. Holkám to včera nevyšlo, ale dnes dostanou od Janka instrukce, jak na to – nejdřív je třeba pustit kohoutek s teplou vodou na plno, teprve, když teče horká voda je možné přepnout vodu do sprchy a pak si pomalu nastavit příjemnou teplotu vody. Já toho využívám k tomu, že vyperu ve sprchách většinu špinavého prádla. Je to dřina, bolí mne záda, ale stojí to za to. Pak celý den převěšuju prádlo v budce a v kabině, aby co nejdříve uschnulo. Nejlépe schne na sluníčku na palubní desce.

Sušení prádla na palubní desce.

Celé dopoledne strávíme organizačními záležitostmi – nejdřív v kempu, pak ve městě. V Argentině jsou zas některé věci komplikovanější než je nutné. Asi největší komplikace se tu s penězi. Existuje dvojí kurz na směnu peněz ze zahraniční měny na místní argentinské pesos. Oficiální kurz je cca. 270 Kč za 1000 pesos, tento kurz platí při výběru v bankomatech a při platbách kartou. Neoficiální (a asi i reálný, já tomu vůbec nerozumím) kurz je pro cizince výhodnější cca. 160 Kč za 1000 pesos. Tento kurz se uplatňuje při výběrech přes společnost Western Union a občas i jinde. Někdy je také možné platit přímo americkými dolary.

National Route 40, také známá jako RN40 nebo „Ruta 40“, je silnice v západní Argentině, táhnoucí se od Punta Loyola poblíž Rio Gallegos v provincii Santa Cruz na jihu do La Quiaca v provincii Jujuy na severu. Trasa vede souběžně s pohořím And. Jižní část trasy, která je nyní z velké části zpevněná, se stala známou dobrodružnou turistickou trasou a plánuje se zpevnění celé silnice. Silnice se začala stavět v roce 1935 a během.

Ve městě se rozdělíme – já jdu se dvěma dětmi nakoupit do supermarketu, Janek jde vybrat hotovost a koupit SIM karty. Obchod je dobře zásobený – po pár dnech mimo civilizaci je to moc příjemné. Ceny si rychle přepočítávám dle neoficiálního kurzu, některé mi přijdou rozumné, některé už tolik ne. Ale říkám si, že musím nakoupit na několik dní dopředu a že v národním parku, kam máme namířeno bude ještě dráž. Máme tedy skoro plný vozík, všechno to zaplatím kartou, Když dotlačíme vozík k autu, připomene mi Janek, ten dvojí kurz a mně dojde, že jsem v obchodě zaplatila o dva tisíce víc než by bylo nutné. Mám pocit, že mne švihne. Tolik peněz zbytečně vyhozených do vzduchu. Je mi z toho zle ještě teď, když to píšu. Jasně v našem celkovém rozpočtu se to ztratí, ale když si člověk uvědomí, co by za to mohl mít, tak je mu to prostě líto.

Po obědě v autě, konečně opouštíme městečko Gobenador Gregores a míříme do Parque Nacional Los Glacieros (Národní park Ledovce), je to asi 360 Km. Prvních pár desítek kilometrů, kdy se jede po asfaltu, řídím já. Je to po dlouhé době, co zase řídím. Včera jsem si totiž místo studia průvodců a plánování trasy na sedadle spolujezdce celou dobu četla. Ani jsme se neučila s dětmi. Prostě jsem si flákala. Janek se na mne zlobil a tak teď řídím, aby si mohl odpočinout a něco málo i udělat. Když se povrch silnice z asfaltu změní na udusaný štěrk, předávám řízení Jankovi. Ten pak řídí až do cíle naší cesty, kam dorazíme až těsně přes desátou.

Spíme na parkovišti na benzínce, je tu klid.

Otázka na závěr. Myslíte si, že i Česko má nějakou takovou silnici? Dobrodružnou a vedoucí krásnou krajinou? Jízda po dálnici D1 je jistě dobrodružná, protože člověk nikdy neví, jak dlouho mu to bude z Prahy do Brna trvat, ale když opomenu výhled z mostu nad Velkým Meziříčím, tak panorámata jsou nic moc. Napadá mne ještě E55, jejíž název se aspoň v devadesátých letech hodně skloňoval. Co myslíte? Na jakou silnici byste poslali cestovatele, který rád řídí auto nebo motorku krásnou krajinou?