Vracíme džíp a vyzvedáváme si busík

St 25.1. Wescloud Lodge, North Brisbane, 42 m.n.m (Queensland, Austrálie) – u Kena a Jenny, Brisbane (Queensland, Austrálie)

Ráno odjedeme z kempu ještě před snídaní. Tentokrát řídím já, protože si potřebuji zvyknout na jízdu vlevo. Je brzy ráno, provoz zatím nestačil zhoustnout a tak v klidu dojedeme k parčíku kousek od půjčovny „busíků“. Zaparkujeme u parku a nasnídáme se u jednoho z piknikových stolů.

Ráno v kempu.

Řídím vlevo.

Z parčíku dýchá takový klid a pohoda, místní tam venčí pejska, popíjejí kávu a povídají si se sousedy. Obrovské stromy se širokými korunami poskytují stín, který se hodí už takhle po ránu. Tyhle parky s piknikovými stoly, toaletami a kohoutky s pitnou vodou prohlašuji za australský národní poklad. Co může být pro cestovatele jako jsme lepší než když v každé  vesnici najdou takové místo, kde se mohou pohodlně občerstvit z vlastních zásob, poté umýt  nádobí a odskočit si na toalety. Nehledě na to, jakou potěchu člověku působí pohled na vzrostlé stromy, mezi kterými přeletují exotičtí ptáci. Jen během snídaně zahlédneme galahy (kakadu růžový) a lori mnohobarvého (rainbow lorikeet).

Snídaně v parku.

Do půjčovny „busíků“ přijede krátce po deváté. Náš budoucí domov se ještě připravuje, takže se chladíme v klimatizované kanceláři. Holky se už zase učí a Kuba si čte nebo něco poslouchá. Když je auto připravené, rychle si ho s dětmi prohlédneme a Joli obrečí tu oranžovou kuchyňskou desku. Busík je naštěstí zaparkovaný ve stínu, jinak by v něm bylo nesnesitelné vedro. Janek přejede džípem hned vedle, zastaví i s ním, co nejvíc ve stínu. Začneme přendávat věci z jednoho vozu do druhého. K tomu s jedním ze zaměstnanců kompletuje kempingové vybavení – spacáky, polštáře a židličky. Spolu s vyřízením administrativy nám to zabere tři hodiny.

Busíky.

Oběd si dáme na benzínce – toasty a wrapy, které tam mají opravdu chutné a čerstvě připravené. Teprve poté jsme připraveni pokračovat dál na jih. Míříme na návštěvu ke dvěma manželským párům, které jsme před čtyři lety náhodou potkali ve vlaku do Kutné Hory. My jsme tam jako každý rok vyrazili na historický festival Stříbření oblečeni do gotických kostýmů, oni tam mířili na prohlídku města. Jedna z žen, svou profesí kadeřnice, tehdy učesala Týně její dlouhé vlasy do nádherného účesu. Později jsme se potkali i na festivalu, vyměnili si kontakty a Janek s nimi v Praze zašel na večeři v Břevnovském klášteře. Nyní se jim po letech ozval a oni si na nás udělali čas.

Jedeme tedy dvěma auty, Janek řídí busík a já jej sleduji v džípu. Děti jsme si spravedlivě rozdělili, se mnou jede Joli, s ním Týna a Kuba. Zastavíme se na nákup v supermarketu a kromě potravin pro nás koupíme si krásnou kytici (z květin vypěstovaných v Austrálii) a nějaké víno.

Když přijedeme na místo, Australani nás srdečně vítají a děti v nich mají zpočátku trochu zmatek. Je tam majitel domu Ken, Sue v krásných kytkovaných šatech a vousatý Russel, manžel Sue. Všichni se tam chovají jako doma a takže není poznat, kdo je tam doma opravdu a kdo je na návštěvě stejně jako my. Po krátkém uvítání, nasednou Janek a Russel do aut a odjedou vrátit džíp do půjčovny. Já zůstanu sama s dětmi. Této chvíle jsem se docela bála. Naše děti mají tendenci se chovat ne zcela slušně, když se jim na nějakém místě nelíbí, ale tady se cítí od prvního okamžiku jako doma. Dům je celý nově a vkusně zrekonstruovaný a poskytuje nám pohodlí jaké jsme už dlouho nezažili. Ken i Sue jsou neskutečně milí a nápomocní. Dětem ukážou bazén a mně jak funguje pračka. Všichni jsme tím pádem spokojení. Mít možnost prát ve vlastní pračce je neskutečná pohoda, kterou si pokaždé užívám. Vyprané prádlo věším na šňůru na dvorku vedle zaparkovaného auta. I já se cítím jako doma, ať už v Praze, kde jsem takhle věšela prádlo na zahradě ve vnitrobloku, nebo v jednom z našim domovů v Brně, kdy jsme pokaždé měli na zahradě šňůry na prádlo.

Ken a Jenny, která je jako jediná ještě v práci, mají psa Olieho, který má jen tři nohy. Vyzvedli si ho jako štěně v útulku a už mnoho se o něj se láskou starají. Olie je moc hodný a Kuba si ho oblíbí a hází mu tenisák. Hází mu ho, i když se koupe v bazénu, a chudák Olie tam za ním spadne a jak má tři nohy, nedokáže vylézt bez pomoci dospělého ven. Kuba volá: „Help! Help!“ ale nezní to jako by mu šlo o život, spíš jako by s něčím potřeboval pomoct, Když přiběhnu, podeberu Olieho a pomůžu mu ven.

Později dorazí z práce i Jenny a Janek s Russelem se vrátí jeho Volvem.

Večer si užíváme pravého australského barbecue – na dvou grilech se připraví různé druhy masa – burgery, tenké hovězí stejky, několik druhů párků. K tomu ještě falafel a pak v zajímavé v troubě dušené kuřecí paličky. Jako příloha jsou hamburgerové housky, kolečka ananasu, dušená červená řepa, baby špenát. Moc nám všem chutná. Celé se to zakončí nějakou speciální zmrzlinou, uvnitř níž je zmražený i piškot.

Kolem desáté se rozloučíme se Sue a Russelem, kteří jedou domů. My ostatní se odebereme do postelí. Holky si přáli spát v domě, každá ve svém pokojíčku, Kuba usnul v Kenově luxusním karavanu, kde je stejně jako v ložnicích klimatizace. Je totiž horký a vlhký letní večer a bez nějakého druhu chlazení by se nám spalo špatně. My s Jankem ještě chvíli pracujeme a pak si lehneme se Kubovi a spíme spolu s ním až do rána.