Jako na víkendu u maminky

Čt 26.1. Wescloud Lodge, North Brisbane, 42 m.n.m (Queensland, Austrálie) – u Kena a Jenny, Brisbane (Queensland, Austrálie)

U Jenny a Kena se cítíme doslova jako zpátky doma u maminky. Nenuceně o nás pečují a poskytují takové zázemí na jaké jsme zvyklí z domova. Je po roce poprvé, co mohu na 24 hodin vypnout ze své role hospodyně a matky. Kromě několika hodin v Guatemale, už nám celý rok nikdo nehlídal děti.

Snídaně je jako v hotelu – na servírovacím stole nás čeká připravené musli, nakrájené ovoce, jogurt a mléko. Nabereme si, na co máme chuť a sedneme si s tím u venkovního stolu. Kávu mi Jenny přinese ke stolu a já se cítím, jako doma u rodičů, u babičky nebo u tchýně, která už bohužel nežije, ale vždy o nás takhle pečovala. Vlastně až teď, když píšu tato slova, si uvědomuji, jak byl v tomhle poslední rok náročný – žádné návštěvy u rodičů nebo přátel, kde by o vás někdo chvíli s láskou pečoval a obsluhoval vás. Ten pocit, že můžu na chvíli vypnout, uvolnit se, nemyslet na to, že za chvíli už budu muset zase vstát a umývat a utírat nádobí, jsem už tak dlouho nezažila.

Děti si tohoto domova na jednu stranu užívají – mají své pokojíčky, sprchují se po každém koupání v bazénu, koukají na televizi a užívají pozornosti ženy v babičkovském věku, na druhou stranu jim to až příliš připomíná domov a jsou z toho smutné. Kuba nic neřeší – cpe se, kouká na televizi, hraji si se psem, koupe se v bazénu. Holky to obě obrečí.

My s Jankem připravuje naše auto na odjezd – včera s Russellem dovezli kufr a tašku našich věcí, které jsme nechávali v půjčovně džípů a nyní je potřeba najít jim místo. V autě se dostatek úložných prostor, ale jsou to jen police, ze kterých všechno vypadne okamžitě po otevření dvířek. My jsme v obytném autě měli šuplíky, jak v kuchyni, tak ve skříni, což bylo praktické. Tady není zásuvka ani jedna. Je mi jasné, že je budu muset nahradit levnými plastovými krabicemi, které koupíme v IKEA a pak je v autě necháme pro další cestovatele. Tři nízké krabice jsme si přivezli, ale i když zrovna ty sem moc nepasují, ale pomohou mi výběrem nových krabic. Přistoupím k tomu všemu na sebe nezvykle zodpovědně, vše pečlivě změřím, nakreslím si plánek a s pomocí webových stránek IKEA napíšu seznam krabic, které potřebujeme nakoupit. Na seznam připíšu i další vybavení domácnosti jako vařečku, košíky na elektroniku, velký hrnec a pánev.

Po obědě v hotelovým stylu, kde se podávají zbytky z barbecue, se rozloučíme. Kuba se nejvíc loučí s Oliem, trojnohým psem, který mu za tu dobu přirostl k srdci. Před námi je dlouhá a nudná cesta směrem na Sydney. V autě je vedro – klimatizace nemá dostatečný výkon a chvíli nám trvá než si zvykneme, jak auto funguje, jak tam sedět, které okýnko otevřít apod. často zastavujeme ani ne tak kvůli tomu, že bychom museli jít na záchod, al spíš upravujeme různé drobnosti pro lepší pocit z jízdy.

Mapa míst, kde jsou Velké věci.

Těsně před setměním zastavíme u Big Banana (Velkého banánu) první velké věci, kterou kdy kdo postavil v Austrálii. Celá atrakce je už zavřená. My se jen vyfotíme a pak si na parkovišti rozložíme stůl a židličky a dáme si večeři. Od Jenny jsme jako výslužku dostali chléb a tortilly (fakt jako od babičky), přidáme k nim nějakou bílkovinu a zeleninu a máme plnohodnotnou večeři.

The Big Banana v roce 2005. Janek a Stephan.

Od Big Banana popojedeme ještě kousek a zastavíme na noc u obřího trávníku. Místo vyberu v aplikaci wiki camps, která funguje jako iOverlander, jen je modernější a je jsou v ní přímo odkazy na webové stránky kempů a podobných míst (pokud nějaké existují). Tohle místo je takové malé parkoviště s toaletami, umyvadly a piknikovými, které je přímo určené na kempování. Na jednu noc značka ideál – kousek od dálnice a dostatečně vybavené. Je tu kasička na dobrovolný příspěvek, do které ráno před odjezdem hodíme deset dolarů, ale pokud se na to necítíte přispívat nemusíte.

Večeře na parkovišti u Big Banana.

Když zaparkujeme, je už tma a nad travnatou plochou je zvláštní mlha. Vlhkost je 100 %. Postupně se ochladí, takže se dobře spí. Vytáhneme si židličky a stolek a sedíme venku, protože tu nejsou komáři. Je to naše první opravdová noc v tomto autě. Zasedací pořádek si teprve hledáme. Holky spí dole, já s Kubou nahoře a Janek v plážovém stanu, který jsme dostali od Kena.

První noc v busíku a v plážovém stanu.

Tento den byl moc příjemný. Odpočinuli jsme si a začali se sžívat s naším novým domovem na kolech, který není tak pohodlný jako naše vlastní obytné auto, ale je dostatečně prostorný a vybavený, abychom si cestování Austrálií mohli užít.