Australia ZOO

Út 24.1. – Rigde Wongai Camping, K’Gari (Fraser Island), 3 m.n.m. (Queensland, Austrálie) - Wescloud Lodge, North Brisbane, 42 m.n.m (Queensland, Austrálie)

Po třech nocích na písečném ostrově máme písek úplně všude. Ve stanech, spacácích, v záhybech plavek, snad na všech místech v autě. Celé dopoledne tedy věnujeme úklidu a odpískování auta i kempingového vybavení. Nejdřív ve stínu stromů v kempu, později v automyčce, kde necháme auto umýt a naleštit, později ručně wapkou ostříkáme podvozek a nakonec si zaplatíme vysavač a poslední zrníčka křemene vysajeme ze těch záhybů, na který byl obyčejný smetáček krátký.

Po všech operacích jsme unavení, zpocení a otrávení. Pečivo k obědu si dáme na parkovišti. Po vší té práci si zasloužíme odměnu a tou je odpolední návštěva v Australia ZOO severně od Brisbane.

Australia ZOO založili rodiče slavného Lovce krokodýlů Steva Irwina v roce 1970. Z původního malého parku vystavujícího plazy se během let stala velká a slavná zoologická zahrada.

Návštěva ZOO je úžasný zážitek, i když na ni nemáme moc času. Zahrada je skvěle udržovaná, plná bujně rostoucí exotické zeleně, takže i ti, co před zvířaty dávají přednost rostlinám, si přijdou na své. Tak velké parožnatky jako mají tady, jsme neviděli ani v tropické Střední Americe. Je zde i spousta prolézaček pro děti, dokonce i brouzdaliště, ale našim dětem se nejvíc líbí modely plazů a dinosaurů z životní velikosti.

Prohlédneme si expozice s krokodýly i hady, ale největším zážitkem je louka plná klokanů, kteří se nechají drbat na zádech. Přecházíme od jednoho k druhému a hladíme si, zatímco oni okusují nízký trávník. Když se dětem ještě podaří si v jedné expozici za dozoru ošetřovatele podrbat si koalu na zadečku, mohou se rozplynout radostí. Koalí srst je tak heboučká.

Když kolem páté opouštíme ZOO, začíná pršet a prší i když dorazíme do jednoduchého a levného kempu, kde jsou sice splachovací toalety a horké sprchy, ale chybí kuchyně, kde bych mohla uvařit teplou večeři. Vařím tedy v přístřešku mezi odloženými rozpadlými kusy nábytku, sekačkami na trávu a traktory. Jsem za to vděčná. Teplá večeře obvykle zlepšuje atmosféru, ale Týna je už z posledních dní tak unavená a změny prostředí těžce snáší, že situace, ve které se nacházíme, je už nad její síly a ona se těm negativním pocitům zcela poddá. Všichni jsme podráždění, nehezky na sebe křičíme. Tento způsob cestování opravdu není snadné, chybí nám komfort našeho obytného auta, kde by se vytrvalý déšť zvládal daleko snáz.

Po večeři zaženeme děti do stanu. Na rozdíl od našeho do toho jejich neteče, takže tam mají hezky sucho. My se osprchujeme a pak sedíme ve stanu, z vrcholu střechy nám kape kapka za kapkou na matrace. Ta Jankova je z půlky úplně mokrá. Předpověď říká, že pršet má až do půlnoci a nám je jasné, že se moc dobře nevyspíme. Naštěstí je jedna z matrací o dost širší než ta druhá, vejdeme se na ni oba, i když to není úplně pohodlné a bojíme se, že pod námi praskne, ale aspoň jsme v relativním suchu.

Tak to dopadá, když si věci půjčujete od agentury – auto dostanete jiné, než jste si objednali, matrace uchází, teflonové nádobí je nebezpečně poškrábané a stan je poblitý a teče do něj. Je to k vzteku a kazí to dojem do té míry, že člověk zapomene na to dobré, co na autě je – malá sprška na umývání nádobí i rukou, funkční invertor a prostorná horem plněná lednička.