V kempu v San Pedru

Ne 30.10. v poušti mezi Calama a San Pedro, 2600 m.n.m. (Chile) – kemp Andes Nomads, San Pedro, 2418 m.n.m. (Chile)

To místo v poušti bylo nakonec moc krásné a tiché. Dálnice ležela kousek pod námi, ale vůbec to nevadilo. Signál se taky hodil. Ono by se mohlo zdát, že dát si na chvíli pauzu od internetu je fajn, ale pro nás je to v podstatě jediné spojení s rodinou a přáteli, jediný zdroj informací o tom, co se ve světě děje, a také je možnost pracovat na blogu. Je to samozřejmě i odreagování se, ale bez toho si to ještě dovedu představit.

Signál není úplně všude, Chile je ve většině své plochy spíše řídce osídlené, proto jsou mimo centrální oblast signálem pokryta jen lidská sídla a jejich okolí. V poušti mezi nimi se na mobilu často neobjeví ani čárečka, natož nějaká ta data. Pro mne každá noc na signálu znamená možnost přidat článek na blog, každá noc mimo signál znamená narůstají zpoždění.

Po snídani odjíždíme z místa na spaní v poušti, abychom po dálnici přejeli do jiné části pouště Atacama – do oblasti kolem oázy San Pedro de Atacama. Kolem této oázy se nachází víc zajímavostí – Valle de la Luna, Valle de Muerte a Laguna Cejar. Oáza je výchozím bodem k Reserva Nacional Los Flamencos a ke gejzírům El Tatio. Když o tom všem čtu v průvodci, cítím lehké pnutí, že tohle nemáme šanci všechno zvládnout vidět. Když projíždím ta stejná místa v aplikaci iOverlander, čtu poznámky od cestovatelů, kterým to vše připadalo jen jako past na turisty. Nevím, co si o tom mám myslet.

Atacama, zvaná také Puna de Atacama, je nejsušší poušť na Zemi. Poušť se táhne 1 000 km podél Pacifiku od jižní hranice Peru až do centrálních oblastí Chile. Místy zasahuje až 100 km do vnitrozemí k samému úpatí pohoří Andy. Prší zde velmi zřídka. Je udáváno, že se v jejím středu nachází oblast kde podle měření v letech 1570 až 1971 téměř nepršelo. Může se to zdát překvapivé, ale v poušti žije okolo 1 milionu lidí, protože zde bylo nalezeno velké množství nerostných surovin (železe, měď, dusičnan sodný, lithium, bor, draslík). V poušti se nachází několik vědeckých pracovišť Evropské jižní observatoře. Důvodem jejich umístění v této poušti je především extrémně suché, velký počet bezoblačných dní a vzdálenost od lidských sídel.

Cestou do San Pedra několikrát zastavujeme na rychlé focení. Pouště se totiž z nudné šedohnědé mění na barevnější a členitější. Oázu San Pedro lze poznat už z dálky podle výskytu zelené barvy – v poušti tak vzácné. Během jízdy jsme se domluvili, že zkusíme stihnout koupání v solné laguně Cedar, kde mají otevřeno jen do 13:30. Později už je místo přístupné jen pro turisty, kteří přijedou s nějakou agenturou. My se na konec fronty před závorou zařadíme přesně ve 12:54. Před námi je asi pět šest osobních aut. Řidiči jsou u závory a vzrušeně debatují s hlídačem. Janek se k nim přidá. Výsledek je, že všechna osobní auta mohou ještě dnes k laguně, ale my máme smůlu. Prý jsme přijeli až po jedné hodině. Nemá cenu se hádat. Otáčíme se a míříme do jednoho z kempů v San Pedro.

Vjezd do kempu.

Kuchyňka a společenská místnost. Rádi bychom ji využili, ale byla určená jen pro hosty chatek (cabaňas).

Knihovničky v kempech jsou skvělých zdrojem průvodců. Z jedná jsme si odvezli průvodce po Chile a teď si odvážíme i průvodce po Argentině. Až nám doslouží, necháme je v nejbližším kempu pro další cestovatele.

Zítra bude halloween. Celou dýni nikde v Bolívii neměli, tak jsem dětem koupila meloun.

Joli meloun krásně vydlabala.

Kemp Andes Nomads je moc příjemné místo se zelení, pevně danými místy, kde zastavit, bazénem a společenským prostorem. Je tam takový poklid. Každý si jdeme po svém - děti zkouší bazén a wifi, Týna cvičí, Janek dělá něco kolem auta, ale taky si hodně povídá s jinými cestovateli (dorazí totiž autobus Čechů) a já využívám pračky a peru dvě várky za sebou. Pak vařím oběd, věším prádlo, vařím večeři, sbírám prádlo, do toho dávám něco na Instagram a na blog, jdu se osprchovat, což by bylo super, kdyby tekla teplá voda.

Autobus cestovní kanceláře Pangeo Tours, který je takový starší brácha našeho auta. Přestavila ho totiž stejná firma jako naše obytné auto - Praga Automotive.

Celé dlouhé odpoledne se nezastavím a když si večer děti pustí film a Janek zmizí neznámo kam a na mne zbyde akorát další obří várka špinavého nádobí a druhá pračka nesesbíraného prádla. V takových situacích je kurz MBSR fakt k ničemu (možná by k něčemu byl, ale hormony ho někdy přebijou). Skončí to tak, že děti na film nekoukají, Janek se taky trochu zapojí a já se jdu uklidnit meditací k bazénu.