Smočení se v „The Drip“

St 15.2. Bylong Community Sports Ground, Bylong (New South Wales, Austrálie) - Rest Area Cassillis, Cassilis, 500 m.n.m. (New South Wales, Austrálie)

Děti se smějí, když jim ráno líčím své noční setkání se žábou ve sprše. Celé dopoledne vládne na tábořišti na sportovních pozemcích v místě zvaném Bylong neuvěřitelný poklid. Za plotem se pasou krávy s odrostlými telaty, nad hlavami nám přelétají ukřičení papoušci kakadu a u oběda nás hladově sledují australské straky. Ani hádání, křik a nakonec i hysterický záchvat našich děti tu pohodu výrazně nenaruší. Je tam hluboce zakořeněná.

Po obědě se s místem rozloučíme dvaceti dolary vhozenými do kasičky a vydáme se zase na cestu. Večer jsme plánovali průběh dalších dní – kde budeme spát, na jaký trek půjdeme. V sobotu se potkáme s Jíťou, Rosťou a jejich dcerami kousek na jih od Sydney. Také jsme přemýšleli i průběhem cesty s našimi kamarády, kteří se k nám přidají v pondělí. Poslední dobou jsme odvykli dělat větší plány, ale teď to je nutnost pro hladší průběh cesty. Na dnešek tak máme naplánovaný výlet do místa zvaného „The Drip“.

Goulburn River National Park

Zastavíme na parkovišti u začátku treku, sbalíme si do batohu plavky, ručníky a lahve s vodou. Cesta vede kolem piknikových stolů schovávajících se ve stínu eukalyptů, tam už se dostaneme k polovyschlé říčce, podél jejíhož toku pokračujeme zbytek vycházky. Ve stínu pískovcových skal je příjemný chládek, kocháme se výhledy na říčku i na skály, jejichž boky vymlela voda do podivných útvarů. Kuba kráčí lehce mimo, protože poslouchá audioknihy a my přemýšlíme nad tím, že mu to budeme muset brzy zatrhnout, protože nedává pozor, kam šlape a hrozí, že si zvrtne nohu nebo šlápne na hada.

Na konci trasy je malá vyhlídka na skálu, skrz kterou pomaličku jako přes obří pískovcový filtr prosakuje voda. Janek fotí děti a já mezitím na obřím placatém kameni obklopeném vodou chystám plavky a ručníky ke koupání. Je už pozdní odpoledne, vzduch se trochu zchladil, takže vlézt do vody vlezou vyžaduje odvahu a tu mají jen děti. Já využijí chvíle, kdy se pokojně baví ve vodě, poodejdu kousek dám a pustím si do uší krátkou meditaci.

Po více než měsíční pauze plné přesunů a zvykání si na nová prostředí, se pomalu vracím k meditacím a bodyscanům. Už mi to chybělo, ale nedokázala jsem si na meditaci najít místo a čas. Teprve teď, kdy naše dny zase dostaly pravidelný rytmus a řád, se mi daří meditace postupně začleňovat a stává se z nich opět zvyk. Těším se až jednou budu mít svůj meditační a cvičící koutek doma v ložnici. Všechno potřebné tam na mne bude čekat a já si jen rozbalím cvičící podložku, sednu si na meditační polštářek a pustím si do učí nahrávku, na kterou budu mít chuť. Nebude to jako tady na cestách, kdy mne i přes repelent, síťku přes obličej a deku přehozenou přes nohy během čtvrt hodiny poštípali komáři tak, že jsem vše zase naštvaně sbalila a odešla rozladěná zpátky do auta,

Schránky u odbočky z hlavní cesty

Na noc přejedeme na rozlehlé odpočívadlo v australském buši. Místo si okamžitě získá Kubovo srdce, protože jsou tam ohniště. Společně s Jankem nasbírají spadené dříví a celý večer se s Joli baví u ohně. Jsou od něj tak vyuzení, že si na ně žádní komáři netroufnou.