Horko tak akorát na koupaliště

Čt 16.2. Rest Area Cassillis, Cassilis, 500 m.n.m. (New South Wales, Austrálie) – Bulga Campground, Bulga, 101 mn.n.m. (New South Wales, Austrálie)

Chcete recept na rychlý oběd prakticky bez práce zato spojený s pohybem dobrým pro vaše srdce? Receptu říkáme „máma vyběhne do supermarketu“ a postup je následující. Když lednička zeje prázdnotou a není čas vařit, vyskočím z auta před obchodem, ještě předtím než Janek zaparkuje. Vyzbrojena nákupní taškou a platební kartou, vběhnu do supermarketu a v rychlém sledu naházím do košíku čerstvé pečivo, pomazánkové máslo, sýr, šunku, salátové lístky v sáčku a pár rajčat. Než Janek zastaví na vhodné místě a spolu s dětmi prostře stůl, jsem zpět. Stačí umýt a nakrájet rajčata a můžeme jíst. Je to rychlejší, levnější a zdravější varianta než oběd ve fastfoodu.

Právě takový oběd máme dnes, jen uděláme tu chybu, že do obchodu vyrazíme všichni a tak to déle trvá a stojí nás to víc, protože hladový Janek nedokáže odolat nabídce majonézových salátů prodávaných stejně jako u nás na váhu u chladícího pultu vzadu v obchodě. Oběd si sníme u zastíněných piknikových stolů vedle hlavní silnici. Nejsme sami, zastavují tu i jiní cestovatelé.

V Austrálii spousta ptactva, což sebou přináší nepříjemnosti v podobě znečištěných piknikových stolů, které je nutné před jídlem důkladně umýt mokrým hadrem (asi si budu muset jeden vyhradit přímo pro tento účel). Ale jinak jsou ty piknikové stoly k nezaplacení a ušetří spoustu času, protože není třeba chystat naše vlastní kempingové vybavení či přemisťovat věci uvnitř busíku tak, aby tam byl prostor pro pět stolujících.

Merriwa

Včera jsme dosáhli nejsevernějšího bodu naší cesty a nyní pomalu směřujeme na jih k Sydney. Vzdálenost, která na mapě vypadá jako kousek, je ve skutečnosti vždycky delší. Austrálie je sice jedna země, takže člověk má tendenci ji srovnávat s Francií či Německem, ale ve skutečnosti je to jeden celý kontinent velikostí srovnatelný s Evropou. Takže, když teď objíždíme Sydney, je to jako bychom objížděli Prahu a vzali to přes Karlovy Vary, Teplice a Liberec. Trochu přeháním, ale jen trochu.

Na dnešek jsem vybrala krátký trek. V aplikaci AllTrails se píše, že místní na ten kopec chodí na podvečerní procházku. Je vedro, už během jízdy k výchozímu bodu trasy se obávám reakce dětí. Jim se v tomhle vedru rozhodně nebude chtít chodit nikam, natož na kopec. Možná ještě někam k vodě, ale ač jsem se snažila žádný takový trail jsem v aplikaci na dnešní úsek trasy nenašla.

Merriwa

Ale Google maps opět nezklamou. Místo, aby nás zavedly na začátek treku, zaparkujeme přímo před městským koupalištěm. Změna plánu je vítaná všemi členy rodiny. Na koupališti s venkovní padesátkou a dvě brouzdališti je kromě nás jen jeden osamělý plavec. Zaplatíme nevysoké vstupné družnému správci koupaliště. Děti se převlečou a naskáčou do vody. My s Jankem u stolu ve stínu řešíme poslední plány. Poté, co přehledně sepíšu do Wordu pro každý jednotlivý den program i místo, kde budeme spát, skočím do vody i já.

Denman

Později odpoledne přejedeme do města Singletonu. To jméno je mi celou dobu nějaké povědomé, ale teprve když těsně před městem projíždíme kolem dalších dolů na uhlí a Janek dětem sděluje, že pro tyto doly kdysi dělal návrhy nějakých stavebních rozšíření, mi dojde, že to je ten důvod, proč mi „Singleton“ zní tak známě.

Ve městě nakoupíme, ale jak jsme hladoví, koupíme toho tolik, že se nám to sotva vlézá do ledničky a část potravin musíme skladovat v kartonové krabici od vína.

Na noc zastavíme na travnaté ploše, kde je nově postavené dětské hřiště spolu s posilovací částí pro dospělé. Je zde signál a tak toho využíváme a nahráváme další články na blog.