Na skály!

Út 14.2. Ganguddy Dunns Swamp Campground (New South Wales, Austrálie) - Bylong Community Sports Ground, Bylong (New South Wales, Austrálie)

Mrholí, ta vláha padá na auto, stan, skály a i na ohniště. Je tak trochu uplakané počasí, ale naštěstí se to střídá s úseky, kdy je jen zatažené nebe a po obědě si chvílemi sluneční paprsky najdou cestu skrz šedé mraky.

A je to tu znovu. Vše, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Teda vlastně na vnitřní straně dveří kadibudky v národním parku.

Naše dny postupně získávají ten správný rytmus balení, učení, procházek, přípravy jídla, jízdy a odpočinku. Už jsme si na busík zvykli, i když to v něm není snadné a je třeba hodně trpělivosti a ustupování, aby v něm nás pět mohlo cestovat. Znamená to být co nejvíc venku, což je naštěstí v Austrálii jednodušší než kdekoliv jinde. Je tu dostatek krásných míst v přírodě, kde lze nalézt prostor, který nám v autě tolik chybí. Odpočívadla, parkoviště, ze kterých vycházejí treky, vesnická tábořiště, parky – všechna tato místa jsou vybavená toaletami a piknikovými stoly.

Počasí je tu vesměs suché a teplé, takže není třeba se schovávat před deštěm nebo chladem. Cítíme se tu bezpečně, všude je čisto a nepohybují se to žádní podezřelí lidí (to se asi změní s přejezdem do vnitrozemí). Dá se to s velkou dávkou vůle zvládnout, ale nějakou dobu nám trvalo než jsme se naučili, jak na to. Nicméně si nedovedu představit, že bychom busíkem cestovali v zemích, které nejsou na cestovatele tak připravené nebo ve kterých se člověk necítí bezpečně. Ve Střední a Jižní Americe jsme byli často vděční našemu obytnému autu, že na noc stačí jen zastavit na vhodném místě a všechny přípravy na spaní se dají zvládnout, aniž by museli auto opustit. Stejně tomu bylo i v USA, kde se zase byli v zimě a venku se moc času trávit nedalo.

Kemp ohraničují na jedné straně šedé skály, které lákají k prolézání. Joli a Kuba hledají cesty, jak se vyšplhat na vrcholky. Před obědem všichni vyrazíme na krátkou procházku podél vody, nakonec vylezeme na jedny ze skal. Je z nich nádherný výhled do krajiny a hlavně Joli je nadšená ze šplhání po skalách.

Ledňáček - Kookaburra

značně flegmatický

Po návratu z procházky připravím rychlé oběd – těstoviny se skleněnou omáčkou a pak vše sbalíme a vyrazíme zase na cestu. Odpoledne zastavíme na sportovních pozemcích vesnice Bylong. Pozemky jsou velké jako dvě fotbalová hřiště, když přijedeme jedno obytné auto zrovna odjíždí a tak jsme tu úplně sami. Nejdřív prozkoumáme terén – jsou tu horké sprchy, dva splachovací záchody, přístřešek s piknikovými stoly a elektrickým barbecue a dětské hřiště. To vše za 10 australských dolarů vhozených do kasičky na jednom sloupu. Jediné, co tu chybí je ohniště.

Poštovní schránka u farmy

Hřbitov, přísně rozdělen na levou Anglikánskou a pravou Katolickou část, s páteřní komunikací mezi tím.

Další schránka

U nás by se napsalo “mimo provoz”, ale Australani jsou na cedulky všeho druhu machři.

Večer se všichni osprchují. Jen já očistu odkládám až na dobu těsně před spaním, kdy už je úplná tma. Ke sprše je to kus přes posekaný trávník, vezmu si ručník, mýdlo a čelovku a vydám se tmou. Svítím si na cestu a doufám, že nešlápnu na nějakou ropuchu nebo na hada. Ve sprše si rozsvítím a všimnu si, že na zdi nad záchodem je nalepená jasně zelená gumová žabka. Pak se otočím, začnu se svlékat a oblečení odkládám na židli. V tom zahlídnu, jak na podlaze poskočí stejná zelená žabka jakou jsme viděla na zdi. Říkám si, že ti Australani jsou ale vtipálci, když koupí gumovou žábu tolik podobnou druhu, který tu běžně žije. Otočím kohoutkem na horkou vodu, nechám ji podle Jankových instrukcích chvíli odtéct a pak teprve pomalu pouštím i studenou. Koutkem oka pozoruji gumovou žabku a všimnu si, jak se jí zvedá a klesá hrdlo, a v tom mi to dojde. I tahle žabka je živá, jen je tak dokonalá – zářivě zelená a hedvábně lesklá, že vypadá jako gumová hračka. Koukám na nic celou dobu, co na sebe pouštím horkou vodu. Sedí tam celou dobu bez pohnutí, jen klidně dýchá.