Setkání se Simone

Ne 29.1. Sydney, 0 m.n.m. (New South Wales, Austrálie) – Caravan Park,. Stocton, 0 m.n.m. (New South Wales, Austrálie)

To, že generál opravdu Petr Pavel vyhrál nad Andrejem Babišem se dozvíme hned po probuzení, když koukneme na mobil. Máme radost, ale není to úplně takové, jaké když sleduje pomalu sčítající se výsledky s rodinou nebo přáteli a na závěr jsme společně zklamaní, rozhádaní nebo veselí a boucháte šampaňským. Takhle na dálku to není ono, ale i tak máme dobrý pocit.

Se Simone, Jankovou australskou kamarádkou, jsme se měli potkat už včera, ale nakonec to nevyšlo. Máme tedy dnes druhý pokus. Janek je už od rána jako na trní. Sraz je pláži a Simone čas jednou posune a také trochu pozmění průběh setkání, což nervozitu ještě zvyšuje. Neviděli se víc než osmnáct let, poznají se ještě?

Dorazíme na pláž, děti se jdou koupat, mě bolí za krkem, tak do ledové vody nelezu, jen kmitám pohledem z jednoho dítěte na druhého. Jsou od sebe hrozně daleko, nelze je sledovat všechny zároveň. Janek nervózně popochází po pláži, pozoruje příchozí. Když na písek vykročí Simone s dvěma blonďatými kluky v závěsu, poznám ji i já, přestože nemám na lidi paměť a přestože jsem ji viděla jen dvakrát nebo třikrát. Všichni se zestárli, nabrali kila a vrásky, ale některé věci jako držení těla, pohyby a gesta, se mění jen málo. Objímáme se, představujeme děti (ty naše lezou z vody postupně) a pak Simone i její kluci skočí na chvíli do vody. Janek a naše tři děti se k nim přidají. Vůbec nechápu, jak je to možné, ale Kuba od první chvíle dování se Simoniným mladším synem, který je stejně starý. Skáčou spolu ve vlnách a dělají úplně stejné blbosti. Přitom se nemohou ani náhodou rozumět.

Krátce poté zajdeme na oběd do restaurace hned u pláže. Každý si něco objednáme a povídáme si. Mám trochu problém Simone rozumět, má silný australský přízvuk a v restauraci je navíc hluk, ale vlastně to ničemu nevadí. Simone je milá, vtipná a živelná, oba její kluci jsou v pohodě. Mladší je stejné číslo jako náš Kuba a klade nám zvědavé otázky. Starší mi postavou, pohyby i mluvou připomíná syny našich kamarádů ve stejném věku, takže mám pocit, že je vše tak nějak v pořádku.

Po obědě si dáme zmrzku, Simone se rozloučí, mají nějaký program. My se vrátíme do kempu. Je hrozné vedro a dusno. Střídavě rozkládáme a skládáme přístřešek, který jsme nedávno koupili. Myslím, že jen zajdeme na chvíli na pláž.