San Lorenzo Canyon

St 16.3. San Lorenzo Canyon Rec. Area (Nové Mexiko) – Santa Fe – někde v horách u silnice

Jak už je tradicí, Janek vstává za úsvitu a vypouští dron, zatímco my ostatní vyspáváme.

Je nádherně a teplo. Děti se venku učí, Týna běhá, já cvičím a Janek zase vypouští dron.

Děti se učí. U stolu jde psaní o dost líp než za jízdy.

První zkouška stolní desky, kterou dětem vyrobil dědeček, dopadla úspěšně.

Kolem jedenácté se vyrážíme projít. Kubovi slibujeme, že to bude nejdéle na hodinu. Takže si nastavuje na minutkách půl hodiny s tím, že po půl hodině se otočíme a půjdeme zpět stejnou cestou nebo už nějak budeme vědět, že je to kratší jít dál.

Horská koza a kůzle nejsou skoro vidět, jak dobře jsou maskovaní.

Nejprve kráčíme kaňonem po prašné cestě pro auta. Zpozorujeme horskou kozu s mládětem na skalách nad cestou. Nijak se nás nebojí, jen nás z dálky pozorují. Nacházíme tyč, která značí začátek nějakého „trailu“. Bohužel na informační tabuli u tyče zcela chybí jakékoliv informace. Někdo je odstranil. Na tyči jsou jen klasické „buzerace“ typu, kdo na trail smí a že výtržníci budou potrestáni. Kaňon je ale docela malý a tak se rozhodujeme jít po cestičce, která stoupá nahoru do kopce v místě, kde zrovna nejsou skály. Máme přece na minutkách nastaveno půl hodinu, po které se začneme vracet.

Tyč značící začátek nebo konec trailu.

Naše děti nikdy nebyli žádní nadšení chodci. S věkem se to ale hodně zlepšilo. Holky chodí kupodivu tady na cestě kolem světa chodí na výlety bez odmlouvání.

Vidíte toho človíčka vpravo nahoře. Tak to nejsme my, ale jiná rodina.

Cestička stoupá na vrcholky skal, je z ní hezký výhled dolů do kaňonu i na kopce na opačné straně. Nepřibližujeme blízko kraje skal ani na žádné skály nelezeme. Když zazvoní minutka, Kuba se zarazí, odmítá jít dál. Janek s holkami jdou na průzkum a zjistí od otce rodiny, kterou potkají, že cestička pokračuje ještě asi míli. Podaří se nám Kubu přemluvit, že je výhodnější pokračovat než se vracet.

Tihle dva se umí do krve hádat a provokovat, ale občas si tak krásně vyhrají, že se mi tomu až nechce věřit.

Je vedro, slunce paří, odhazujeme svršky. Pěšinka vede lehce nahoru dolů, pak žlábkem mezi skalami dolů a po pár metrech na prašnou silnici, po které jsme přijeli ke kaňonu. Tam nám na minutkách zapípá druhá půlhodinka. Kuba se seká, že jsme přetáhli domluvenou dobu, ale Týna mu vysvětlí, že kdyby se na deset minut nesekl, tak bychom už byli u auta. A má pravdu, k autu je to pravdu jen asi půl kiláku po rovině.

K obědu máme hamburgery. Gril máme vytažený od večera, stačí jen nakrájet cibuli a rajčata, ogrilovat připravené kruhové placky libového hovězího a můžeme se pustit do jídla. Pak vše zase naskládáme do auta a vyrážíme z kaňonu pryč. Nejdřív po prašné cestě do civilizace, pak po dálnici přes Albuquerque do Santa Fe.

Santa Fe vypadá hezky, samé domy v „pueblo“ stylu. Bohužel ale nemáme čas na prohlídku, jedeme do místní pobočky REI - obchodu s outdoorovým vybavením, kam jsme si objednali doručení „sprchového koutu“. Kromě sprchy, kupujeme Kubovi nové boty, protože se všech, které jsme mu vzali sebou, už vyrostl. Týna mi vybere ještě jedno tričko, čímž to pádem mám celkem čtyři trička s krátkým rukávem, těžký luxus oproti stavu před týdnem. Dále kupujeme dvě litrové lahve – jednu si vybírá Týna, druhou Kuba. Na výlety se nám budou hodit.

Týnina láhev.

Po nákupu rychle nasedáme do auta, potřebujeme zase jet, abychom místo na spaní našli ještě za světla. V aplikaci iOverlader jsem našla jedno oficiální kempoviště od BLM, které je naším směrem. Cesta za Santa Fe míří do hor, které jsou zvláštně suché. Místy jsou zbytečky sněhu mezi stále zelenými keři. Ale to sucho je z toho všeho cítit. Začíná mi chybět pohled do zeleně. Je mi jasné, že teď v zimě, není nic zeleného ani u nás v Česku, ale tady je ta zeleň taková pichlavá, všechno ostatní je suché a půda je písčitá a suchem dočista popraskaná. Tahle konzistence půdy má jednu velkou výhodu – snadno se do ní kope jamka, když potřebujete jít na „velikána“, jak říká náš Kuba.

Přijíždíme na vytipované místo na spaní, ale kempoviště je až do května uzavřené. V aplikaci o tom nebylo ani slovo a stránky BLM nefungují, nebylo tedy možné to předem zjistit. Zamíříme tedy na jiné místo z aplikace. Je to jen plácek u silnice, ale nám to stačí.

Večer začne lehce pršet.