Horké lázně

Út 15.3. Prehistoris Trackways near Las Cruces (Nové Mexiko) - Truth or Consequences - San Lorenzo Canyon Rec. Area (Nové Mexiko)

Pohodové ráno. Týna jde běhat, my s Joli cvičíme na rovná záda a kluci se motají kolem auta.

Večer jsem hledala na netu něco o místních cestách – měly by tu být dvě - Trackways Rigdeline a Trackways Loop. Ve skutečnosti je na dolním parkovišti jen začátek té první. Jenže ta podle informací na netu Alltrails nevede k archeologickému nalezišti. Na stránkách BLM píšou, že loni v létě budovali s mladými dobrovolníky nové trasy. Jenže už nepíšou jaké. Pak mi přestává fungovat internet a taky dochází trpělivost. Radši jdu spát. Někdy je složité získat aktuální informace, i když má člověk nejmodernější aplikace a internet.

Hrnek s kávou a výhledem na Las Cruces v dálce.

Kuba s námi nechce jít na výlet. Necháváme ho tedy zavřeného v autě s tím, že za hodinu a kousek jsme zpět. Má za úkol utřít nádobí a spočítat příklady na třech stránkách z matematiky. Necháváme mu jednu vysílačku a vyrážíme po prašné cestě pro auta. Potkáváme krávu a dva starší pány, kteří tam sbírají odhozené plechovky. Ptáme se jich na cestu ke zkamenělinám. Naštěstí se zde dost vyznají. Radí nám nejít po Trackways Rigdeline, protože cesta vede zbytečně do kopce a pak zase z kopce (myslí na naše kolena :-). Máme prý jít k zavřené bráně, pak dál po cestě a držet se vpravo.

Začátek trasy značí Američani impozantně. Bohužel dalšímu značení už nevěnují dostatečnou pozornost. Sem tam nějaká tyč, někdy také vůbec nic, jen vyšlapaná cesta. Hodily by se informace o tom, v jaké části cesty se nacházíte (polovina, čtvrtina, hlavní zajímavost), ale ty většinou chybí. Zato vás na každé tyčce upozorňují, kdo na cestu vůbec smí - jestli psy, koně, cyklisti apod.

Vracíme se k bráně, na které je cedulka, že tahle cesta je zavřená. Podlézáme bránu, kráčíme rychlým krokem po široké prašné cestě, pak pomaleji po úzké pěšince po úbočí kopce, která se v jednom místě napojuje na oficiální cestu.

Začíná být vedro, následující úsek cesty není úplně zřetelný. Svačíme ve stínu obřího balvanu, pak pokračujeme dál a nacházíme první zkameněliny mořských šneků. Špatná nálada opadá, chvíli hledáme a každý z nás něco nachází. Dokonce i něco, co by mohly být ty zkamenělé otisky stop.

Kvůli Kubovi v autě se ale musíme vrátit. Cesta zpět vede z kopce a ubíhá rychle. V půlce voláme vysílačkou Kubovi. Je v pořádku, utřel a uklidil nádobí, vypracoval sedm stránek z matematiky a snědl skoro všechny borůvky.

Rychle vše balíme a odjíždíme směrem na T-or-C. Cestou na dálnici se opět kocháme vzorně opečovávanými sady s pekanovými stromy.

Dnes máme dva hlavní cíle – vykoupat se v horkých lázních v T-or-C a vyprat prádlo. T-or-C je městečko se 6000 obyvateli, které se dlouhá léta jmenovalo prostě Hot Springs (Horké prameny), protože tam vyvěrá několik vřídel s minerální vodou. V padesátých létech se městečko přejmenovalo podle tehdy oblíbené rozhlasové soutěže Truth or Concequences (T-or-C).

V městě je podle všech informací několik podniků nabízejících horké koupele, některé dražší, některé levnější. My míříme do těch levnějších (ty drahé stojí 25 dolarů na osobu a hodinu) Pelican Spa. Janek až na místě (telefon nezvedají ) rezervuje největší lázeň na hodinu s tím, že máme za hodinu přijít. Chceme tu hodinu využít k praní a obědu, ale kvůli jistým neshodám, nám celá akce trvá hodinu a půl. Takže na koupel už máme jen půl hodinu. Dobré poučení pro děti, že jejich drobné nespolupráce mohou mít pro ně nepříjemné následky …

Lázně na první pohled vypadají jinak než jsme zvyklí. Mexiko, které je odsud co by kamenem dohodil, je z nich cítit v tom dobrém i špatném slova smyslu. Každopádně naše vana je obří a voda, která do ní teče proudem, je horká tak akorát. Postupně se všichni ponoříme do horké vody, která z nás smyje nejen všechnu špínu posledních dní, ale i tu rozladěnost posledních hodin. Půl hodina je nakonec tak víc než dost. Lezeme ven, Janek jede rychle do prádelny, kde se nám ještě sušilo prádlo, my ostatní odpočíváme.

Na benzínce nabíráme naftu i vodu. Pokračujeme dál na sever směrem na Santa Fe. Kousek nad Socorro odbočujeme z dálnice a míříme do San Lorenzo Canyon. Cesta vede 7 km po prašné cestě až ke vysokým skalám, která nám připomínají ty Adršpašské. Akorát tyhle jsou rezavé a dá se mezi ně zadarmo vjet autem. Nacházíme si pěkné místo dál od ostatních aut (je jich tu asi 5).

Poprvé používáme mačetu, abychom si proklestili cestu. Fotil Kuba.

Grilujeme ryby ke večeři. Děti jdou spát, my pracujeme venku pod hvězdnou oblohou.

Večeříme už za tmy. Stmívá se tady prostě hrozně brzy a den uteče strašně rychle.

Večer ležím na dece a píšu blog na šuplíku. Není tu signál.