Relax v Copánu
So 23.7. Hotel a RV Park El Bosque, Copán, 587 m.n.m. (Honduras)
V noci hodně pršelo. Jsme po delší době opět v deštném pralese čili v džungli. Všude je vlhko a také takový zvláštní specifický pach, trochu jako tlející listí na podzim, ale trochu jiný, možná kyselejší. Jako první si toho všimne Týna a od té doby si ten pach neustále uvědomuji.
Dopoledne i odpoledne vyrážíme do města. Archeologické naleziště necháváme na další den, je lepší tam jít brzy ráno a dnes se nám nechtělo vstávat.
Městečko je kousíček pěšky od našeho ubytování. Pokaždé, když přijedeme do nového státu, sledujeme, co je tam jiné než v tom předchozím. Při přejezdu z USA do Mexika jsem byla připravená na velký kulturní šok, ale u středoamerických států, které jsem vlastně ani před touhle cestou neznala, jsem předpokládala, že budou jeden jako druhý – krajina, lidé i města. Velkým překvapením pro mne byl přejezd z Mexika do Belize, z indiánsko-mestické země plné odpadků, jsme přejeli do země s anglickými trávníky a z velké části černými obyvateli. Guatemala byla takové chaotičtější, indiánštější a tradičnější Mexiko. Honduras je zase jiný. Lidí tu mají často světlejší pleť, někteří mají vlnité vlasy. Ženy chodí moderně oblečené, muži nosí dlouhé kalhoty, košile s dlouhými rukávy a kovbojské klobouky. Nad ulicemi visí ještě větší změť černých drátů a je zde velké množství second-handů.
Nakupujeme nějaké čerstvé ovoce a zeleninu, obojí je poměrně levné. V ulicích je několik žen, které je prodávají. Některé z nich sedí a loupají čerstvé fazole z lusků.
Den dva předtím než jsme přejeli do Hondurasu, kterému se nedalo vyhnout, jsem si zjišťovala, co bychom tam mohli vidět. Většina zajímavých míst je v nižších nadmořských výškách, směrem ke Karibskému moři. Na to bohužel nemáme ani čas ani nechceme moc klesat dolů do vedra a vlhka. Honduras bohužel není zrovna bezpečný stát, dvě města jsou velmi nepříjemná a rozhodně bude celou dobu našeho pobytu v něm lepší být obezřetný a pohybovat se jen v turistických oblastech.
Celý den nic moc neděláme. Janek se snaží stahovat fotky z mobilu na počítač, ale spíš to nejde než by to šlo. K večeru se zase rozprší a lije a lije celou noc. Naštěstí je u hotelu jeden velký zastřešený altánek, kam si můžeme sednout a mít kolem sebe dost místa a vzduchu. Nemusíme být všichni už druhý večer namačkaní na malé prostoru našeho auta.