Pyramidy v Copánu

Ne 24.7. Hotel a RV Park El Bosque, Copán,  m.n.m. (Honduras) - 3J, termální bazény, , m.n.m. (Honduras)

Vstáváme v sedm. Bylo by lepší vstávat v šest nebo klidně i dřív, protože večer v sedm je černočerná tma, ale nějak to nezvládáme. Postupně se nasnídáme, sbalíme a přejedeme kilometr na parkoviště u archeologického naleziště. Zatím tam není moc aut. Zaparkujeme ve stínu stromů.

V Copánu před vstupem na archeologické naleziště.

Od tohoto naleziště nemáme žádné zvláštní očekávání. Stejně jako Palenque v Mexiku nebo Tikal v Guatemale by se mělo nalézat v deštném pralese a stejně jako tato dvě místa je i toto zapsané v UNESCO. Víme jen, že zde by mělo být více sochařské výzdoby.

Mapa rozložení mayský sídel ve Střední Americe.

Platíme tedy vstupné (stejně jako v Guatemale je tu dvojí vstupné – pro místní a pro cizince) za sebe i za děti, pro které není žádná sleva. Široká cesta nás vede lesem, nad hlavami nám skřehotají červení papoušci ara. Je to už podruhé, co se s nimi setkáváme v přírodě. Poprvé jsme měli tu čest v Mexiku v kempu La Jungla. Anglicky se jim říká Red Makaw, španělsky Guara Roja, latinsky Ara macao a česky Ara arakanga. Pro Maye byli posvátnými ptáky, právě tady v Copánu se dochovalo mnoho jejich vyobrazení v podobě reliéfu vytesaného do kamene. Tihle červení arové jsou národním ptákem Hondurasu, což se projevuje tím, že si tu můžete koupit tričko s jejich obrázkem, plyšového aru, aru jako magnet, … Průvodci po nalezišti mají tyče zdobené papouščím peřím. Prostě jsou všude. Nutno dodat, že jsou velcí a nádherné barevní. Joli najde na zemi jedno peříčko, kde barva přechází z červené přes fialkovou do modré.

Papoušci ara.

Kousek od Copánu je také záchranné centrum věnující se těmto opeřencům. My bohužel nemáme dost času na to, abychom ho navštívili.

Když přejdeme kolem papoušků, projdeme branou, kde zkontrolují lístky a už se dostaneme k nalezišti. Na travnaté louce je pár menších pyramid a několik mayských kamenných oltářů. Na první pohled nic úžasného. Z blízka ale vidíme, jak moc jsou oltáře zdobený reliéfy. Největší dojem na nás udělá schodiště vedoucí na jednu z pyramid – každý jeho schod je zdobený reliéfem. To jsme nikde jinde neviděli.

Zdobené Jaguáří schodiště.

Sochařská výzdoba byla úplně všude.

Na pyramidách rostly obří stromy.

Naleziště bylo “víceúrovňové”.

Část archeologického naleziště, kde jsme se cítili jako Indiana Jones.

Postupně si projdeme většinu naleziště, které není tak rozsáhlé jako Tikal nebo Palenque. Dostaneme se do části, kde kromě nás nikdo není, jen my a malé pyramidky v pralese. Je to úžasný zážitek. Dokonce není ani takové vedro, jen snesitelně teplo a vlhko.

Vrátíme se do auta na parkoviště. Uvařím čočku k obědu, najíme se a užijeme si půl hodinkovou siestu. Jsem tak vděčná za ten náš domov na čtyřech kolech. Za ten luxus, který nám v těchto chudých zemích poskytuje. Myslím si, že málokomu ze Středoameričanů teče doma z kohoutku teplá voda, sotva znají teplou sprchu.. My máme bydlíku nejen teplou vodu, ale i topení, plynový sporák, ledničku, pět postelí a malý záchod. Je tak pohodlné, prohlídnout si nějakou památku, pak se najíst vlastního jídla, lehnout si do vlastní postele a po odpočinku si jít do muzea. Pro mne je to příjemnější než jít do restaurace a pak odpočívat v hotelu.

Po poledním klidu kupujeme ještě lístky do sochařského muzea. Budova muzea není vidět na první pohled, až na druhý pohled ji člověk zahlédne ukrytou mezi vysokými stromy v lese. Na internetu si přečtu, že stavba byla postavena v devadesátých letech. V lese je ukrytá schválně, aby nepoutala pozornost. Osvětlení je řešeno přirozeným světlem, protože elektrická síť v tomto místě je známá svou nestabilitou (což jsme mohli pocítit na vlastní kůži v noci, kdy se hotelový generátor nezastavil ani na minutu). Řešení je vlastně dost prosté – muzeu chybí uprostřed střecha :-)

Vchod do muzea není nijak monumentální, je ztvárněný jako otevřené hadí čelisti. V mayské symbolice brána z hadích čelistí značila vstup do světa mrtvých. Tady je to vstup do minulosti. Procházíme tedy čelistmi, prokazujeme se lístky a vstupujeme do padesát metrů dlouhého tunelu, který je stejně jako had zakroucený, je v něm úplná tma a lítají tam netopýři (to na rozdíl od toho ostatního asi nebyl architektonický záměr, ale těžko říct, ochránci přírody jsou jistě nadšení).

Vstup do muzea.

Na konci tunelu je nejen světlo, ale také ústřední prvek celého muzea Rosalio – kopie stavby, která byla na vrcholu jedné z pyramid v Copánu.

Jsme s Jankem oba moc rádi, že jsme do muzea nakonec zašli. Poskytlo nám to zase hlubší pohled do mayského světa, se kterým se tady loučíme. Dál do Hondurasu již mayská říše neosahovala. Po druhé tedy konečně opouštíme Copán a vyjíždíme na trasu, která vede krásnými zelenými pahorky. Silnice jsou v překvapivě dobrém stavu, kolem nich není tolik odpadků jako v Guatemale nebo Mexiku, přičemž lidé jsou tu evidentně stejně chudí.

Panelové betonové silnice jsou obecně lepší kvality než ty asfaltové, jen je občas podemele voda.

Rozbouřená řeka, důsledek deštů posledních dní.

Honduraská krajina je nádherná.

Sušení prádla na plotě.

Kolem páté začneme hledat místo na spaní. První koupaliště nevyjde – chtějí po nás 300 lempir za osobu. Druhé je naštěstí levnější, stačí jim 100 za všechny. Janek si ještě kupuje dvě piva (jedno za 40 L). Parkujeme v trávě za stodolou, Janek je otrávený, že se děti nejsou koupat, když už jsme tohle místo vybírali kvůli nim. Raději by spal u hospody s výhledem, která je hned vedle. Nakonec se ale vykoupeme všichni, voda je příjemně teplá. Můžeme se i osprchovat, to by v restauraci nebylo.

Spát vedle v bazénu je prostě nejlepší.