Proměna krajiny
Čt 16.3. Cosy Corner Campground (East), 5 m.n.m. (Western Australia, Austrálie) – Coalmine Beach Holiday Park, Walpole, 15 m.n.m. (Western Australia, Austrálie)
Už tábořiště, které ráno opouštíme, bylo obklopeno hustší vegetací než jsme byli doposud zvyklí. Posledních pár týdnů nás obklopovaly háje řídce olistěných nízkých stromů a větších keřů, s podrostem malý kulatých keříků. V Cosy Corner Campground také rostou nízké stromy, ale pod nimi je hustá vegetace keříků, bylin a všeho možného, vegetace tak hustá, že připomíná džungli. Raději si nepředstavuji, co všechno v ní žije. Stačí, že si hned po našem příjezdu si všimnu velké tmavé ještěrky, později k večeru se vedle auta pase vačnatec podobný potkanovi a každé ráno přiletí hejno malinkých roztomilých ptáčků s modrými peříčky (blue wren). Je mi jasné, že je tam ukryta taky spousta hadů a pavouků a kdo ví co všechno ještě. Když jdu v noci za tmy na záchod a svítím si na cestu, tak po ní nějací pavouci vždycky běhají.
Když opustíme kemp a vydáme se zase na západ, krajina kolem nás se promění. Najednou tam rostou vysoké stromy. Spustí se déšť. My máme po dvou dnech a nocích u písečné pláže bez možnosti se osprchovat písek úplně všude – je ho plné auto, ručníky, oblečení, máme ho v uších i kapsách, ve vlasech a na nohách. Už mne to věčné a marné vymetání písku fakt štve. Cítím se špinavá a strašně zaprášená, cítím, že ze sebe potřebuji zase udělat člověka – osprchovat se a získat nějakou důstojnost. Jenže venku prší a to je to nejhorší, co může být. V našem malém busíku, kam se sotva vlézáme, když je hezky. Usměje se na nás štěstí v podobě milé paní na informací ve Walpolu, která nám doporučí jeden z místích kempů. Ještě větší dávka štěstí na nás čeká v podobě volného místa na jednu noc, které je nás k dispozici již krátce po poledni.
Pořád prší. Připravíme si oběd, postavíme přístřešek, osprchujeme se horkou vodou a hned je nám líp. Holky vyrazí chytat wifi na recepci (jinde wifi není) nebo tráví čas ve společenské místnosti. Kuba je na hřišti popřípadě zalezlý nahoře na posteli, kde si postavil barikádu ze spacáků a polštářů.
Kemp u Coalmine Beach působí jako kemp v národním parku, ale poskytuje nám všechny výhody komerčního caravan parku – jsou tu horké sprchy, splachovací záchody, kuchyňky, společenské místnost, dětské hřiště, wifi (i když jen kolem recepce), na recepci prodávají suvenýry a základní potraviny či hygienické potřeby. Stejně jako v národních parcích je i tady hodně wajdlajfu (divokých zvířat, která jsou zvyklá na přítomnost člověka) – po kempu se pohybuje klokaní rodinka, červíky tu chytají kokoobarové, lítají tu papoušci a na recepci upozorňují na přítomnost velkých ještěrek.
K večeru, když konečně přestane pršet, dám péct kuře a sami dva se vyrazíme na chvíli projít na pláž. Po večeři Janek s Týnou diskutují o tom, kde postavit stan. Jestli pod přístřeškem nebo mimo něj. Ptám se Janka, jestli si jistý, že už nebude pršet, protože plážový stan, který jsme dostali od Kena a Sue v Brisbane, není nepromokavý. Prý jsou hlášené jen malé přeháňky. Nakonec raději postaví stan pod přístřešek, i když je to hned vedle auta. Pak vyrazíme s Jankem do kuchyňky umýt nádobí, v tu chvíli začne lít jako z konve. Janek běží k autu, poklidit židličky a další věci do srážkového stínu pod přístřešek. Do kuchyně se vrátí až, když mám všechno nádobí umyté a utřené. Pomůže mi jen aspoň odnést do auta.
Večeře. Děti pochopitelně jedly jen to kuře, pečená zelenina pod ním zbyla na nás s Jankem.