Procházka australským bushem

Ne 12.2. Bathrust Panorama Holiday Park, Bathrust, 720 m.n.m. (New South Wales, Austrálie) – Crossley Bridge Camping Area, Sofala, 590 m.n.m. (New South Wales, Austrálie)

Po čtyřech nocích odjíždíme z caravan parku a vydáváme se opět na cestu. Už nám to každodenní putování z místa na místo opravdu chybělo, zase jsme se ujistili v tom, že zůstávat dlouho na jednom místě není nic pro nás a že nám více vyhovují nezávislá tábořiště v přírodě než sebe lépe vybavené caravan parky.

Amy a její rodina.

Ráno se loučíme s Amy i s kempem. Děti se ještě naposledy vykoupou v bazénu a krátce po desáté odpouštíme caravan parku. Nemáme žádný plán. Od Amy jsme dostali tip na jeden přírodní kemp u řeky a na zlatokopecké městečko Sofala. Janek zadá do navigace Sofalu a já hledám v aplikaci AllTrails nějaký kratší trek cestou. Najde jeden pětikilometrový – South of Larkins Valley. Ani po řádně nepřečtu všechny informace, které se tam o něm píšou.

Zase na cestě.

Typická krajina na venkově v Novém Jižním Walesu.

Parkujeme ve výchozím bodě treku.

V jednu chvíli odbočíme z asfaltové silnice na prašnou. Zahlédneme stádo klokanů v řídkém lese kolem nás. Já si všimnu i jednoho mrtvého u cesty, ale o tom dětem neříkám. Teprve, když zaparkujeme na křižovatce dvou prašných cest Mount Horrible Road a Eskdale Road, přečtu si pořádně informace k treku a dozvím se, že „the route doesn´t follow a clearly defined path“. Ach jo. To jsem si mohla přečíst dřív.

Dáme si raději rychlý oběd – poslední pečivo s něčím z ledničky a pak vyrazíme po Eskdale Road, která vede typickým australským bušem a vypadá jako klasická česká polní cesta. Joli rozhodne, že půjdeme dva a půl kilometru, pak se otočíme a vrátíme se zpět, všichni s tím souhlasíme. Cestou si povídáme. Já bych chtěla něco ohledně našeho budoucího bydlení probrat jen s Jankem, ale jakmile děti zmerčí, že si chceme něco říct, obklopí nás, poslouchají každé naše slovo a ke každé naší větě mají nějakou otázku nebo připomínku. Několikrát je slušně upozorním, že bych chtěli být chvilku sami, ale nakonec musím být už fakt hnusná, aby nám dali na pět minut pokoj.  Později se s Joli se nemůžeme shodnout na rychlost zařizování jejího pokojíčku, což je další oheň na střeše.

Když se vrátíme k autu, napijeme se a vydáme se směrem ke zlatokopeckému městečku Sofala.

V Sofale zastavíme na parkovišti. Já už nutně potřebuji kafe, děti se protáhnout, Janek má pořád pocit, že tam na nás čeká něco úžasného, ale nikde nic. Když už se chystáme odjet do vybraného kempu, najde Janek v aplikaci WikiCamps jeden kemp hned na druhé straně silnice. Přečtu si na něj několik posledních recenzí, které se zmiňují o spoustě odpadků a noční hudbě, což mne málem odradí, ale řekneme si, že se tam zajedeme podívat a když se nám tam nebude líbit, budeme pokračovat podle původního plánu.

Tábořiště je úplně v pohodě – ve stínu stromů je spousta místa, stojí tu jen další tři čtyři karavany a hlavně tu říčka vytváří hlubokou tůň, která v dnešním vedru láká ke koupání. Odpadky skoro žádné nevidíme. Jediné, co tu chybí jsou toalety, ale jinak je to místo ideální.

V tomhle trochu narážíme u aplikace WikiCamps, což je takový modernější iOverlander. Problémy jsou dva – jednak je toho ve WikiCamps někdy až moc – až moc přidaných bodů a až moc recenzí. Druhak to, že nejsme úplně typičtí uživatelé WikiCamps a máme poněkud jiné nároky a asi i standard než běžný cestující Australan. Takže zatímco my si pod pojmem „lots of litter“ opravdu poctivé množství odpadků jako někde v Peru nebo Guatemele, pro Australany to znamená pohozený jednorázový talíř, jedno psí hovínko a tři víčka od piva. Proto se stále, pokud je to možné držíme iOverlandera, do kterého přispívají cestovatelé podobného ražení jako jsme my a ze kterého si cítit takový trochu punkový vibe, který nám u WikiCamps chybí. Bohužel v iOverlandu toho tady v Austrálii moc není (ale my se snažíme, připisujeme recenze a přidáváme místa, která se svým stylem do této aplikace hodí).

Protože jsme se utábořili tak brzy (asi v 16:30), užíváme si místa se vším všudy – koupeme se ve vodě, zavěsíme houpací síť, plánujeme průběh dalšího putování a já peču kaiserkový chleba, protože nám zcela došlo pečivo.

Večer, když se ukládáme ke spaní, vletí nám dovnitř do auta obří kudlanka nábožná. Je to už druhá, kterou v Novém Jižní Walsu vidíme. Je svým způsobem nádherná i odpudivá. Hmyzu se obecně štítím a toho velkého obzvlášť, jsem ráda, když se ji Jankovi podaří vyhodit ven.