Údolí stromových kapradin

Po 13.2. Crossley Bridge Camping Area, Sofala, 590 m.n.m. – Ganguddy Dunns Swamp Campground  (New South Wales, Austrálie)

Ráno se konečně pořádně vyspím, sice vstanu s ostatními, pomůžu s přípravou snídaně a umytím nádobí, ale pak si ještě vylezu nahoru na palandu a usnu na další hodinu a půl. Vzbudím se vyspaná do růžova jako už dlouho ne. Ten čas navíc a k tomu pořádně dlouhá postel s dostatkem prostoru kolem mi prospěly.

Toto auto nám nevyhovuje z mnoha důvodů, ale všechny jsou malicherné proti tomu, že se nám tu špatně spí. Dolní postel je pro nás dospělé krátká, nemůžeme pořádně natáhnout nohy. Horní postel je sice dlouhá dost, ale ani ta není ideální, protože prostor nad špičkami nohou je hodně nízký. Týden dva se to dá vydržet, ale my se takhle budeme trápit dva a půl měsíce v kuse. Hledáme tedy různá řešení a zatím to vypadá, že tak, že Týna bude spát ve stanu pokud nebude pršet. Joli a Kuba budou usínat na horní posteli, zatímco my s Jankem budeme na spodní pracovat nebo odpočívat. Pak jedno z dětí sundáme dolů a jeden z nás si vyleze nahoru zatím druhým. Takže se špatně vyspíme jen jednou za dva dny.

Od ráno je trochu zataženo, voda v řece ke koupání už tolik neláká jako včera za jasného počasí. Kolem jedenácté vše sbalíme, zamáváme ostatním a vydáme se na cestu. Už včera odpoledne jsme vybrali trek, který chceme ujít, i kemp, kde chceme spát. Teď ale zamíříme do městečka Kandos, kde máme v plánu nakoupit a dobrat vodu. Ze všeho nejdřív si ale u piknikového stolu ve stínu vysokého eukalyptu pochutnáme na fazolích Helly Heinz.

Kandos

Pak si projdeme hlavní ulici, kde jsou hned dva dobročinné bazárky a jedna textilní galanterie. První z bazarů je prostorný a mají tam především domácí potřeby, kuchyňský textil, ložní prádlo, knihy a DVD. V druhém bazaru je spíše oblečení. Ceny v obou bazárcích jsou rozumné – košile za 5 AUD (v Sydney chtěli klidně 30).  Já si koupím za čtyři dolary přesně takový váleček, po jakém už dlouho toužím. Nakonec nakoupíme v supermarketu, ale zase zapomeneme na pečivo (což je částečně dáno tím, že nemají žádné čerstvé ani rozpékané, ale jen balené krájené toastové chleby).

Nakonec ještě u veřejných toalet nabereme pitnou vodu. Kuba přichází k domečku, kde jsou záchody a čte cedulku na dveřím pro pány: „Mamí, co znamená GENT?“ Odpovídám: „To jsou PÁNOVÉ,“ a Kuba říká: „To zní trochu jako AGENTS.“ Kuba se totiž, až bude dospělý, chce stát agentem.

K výchozímu bodu treku Norm King Lookout via Ferntree Gully Track, na západním okraji Wollemi NP, je to skoro hodinu cesty, poslední úsek je po prašné cestě vedoucí eukalyptovým lesem je nejnáročnější. Trek je krátký – jen 2,5 km, ale tím, že vede úzkým údolím mezi skalami je třeba vážit každý krok a taky si dávat pozor na hlavu. Kapradin je tu mnohem víc než by název napovídal – kromě dvou druhů stromových roste tu i několik druhů pozemních.

Přiměřeně utahaní se vrátíme zpět, dáme si malou svačinu. Joli, která už se těší na večeři prohlašuje: „Už je docela pozdě. Ještě musíme dojet na tábořiště, usmažit palačinky a sníst je.“ Nasedneme tedy opět do auta, do kempu je to ještě hodina cestu, přičemž poslední úsek vede zase po polňačce lesem. Krajina kolem nás je nádherná, takovou by člověk v Austrálii vůbec nečekal, spíš někde v Africe. Na pastvinách se zlatavou trávou pod šedými věžemi skal se pase černý dobytek a v dálce za ním se tyčí zelené kužele kopců.

Hned jak dorazíme do upraveného kempu mezi eukalypty, začnu připravovat večeři. Za jízdy jsem uhnětla univerzální těsto na bulky, které rozdělím na dvě poloviny – z jedné budou pita chleby opečené na pánvi, z druhé půlky upeču v horkovzdušné troubě bulky. Když mám hotové pita chleby, usmažím palačinky, které si přála Joli. Janek si na plechu nad ohněm ohřeje klobásy, které jsme koupili už před nějakým časem a pořád jsme se nemohli rozhoupat je sníst. Já si dám zbytek luštěninové směsi, kterou jsou vařila už před několika dny, ale všichni nad ní ohrnovali nos, i když s osmaženou cibulkou a špetkou chilli je to (dle mého osobního názoru) neskutečná dobrota.

Kuba je šťastný jak blecha. Společně s Joli založili oheň a celý večer ho udržují. Jak se setmí, přijde se na ně podívat possum – vačice. Na místě není vůbec signál a tak toho využívám a píšu deníkové zápisky. Nic mne neodlákává, takže doženu resty a podaří se mi poprvé po velmi dlouhé době mít zapsané všechny minulé dny včetně toho dnešního.

Vačice - posum

V noci je chladno a pofukuje.