Poslední den na Islandu

Pá 19.7. kemp Akranes (Island) – 111 km, 2 hod 45 min, celkově 4503 km – kemp Keflavík (Island)

Když se mi ráno podaří kringel nafotit k mé spokojenosti, můžeme vyrazit na cestu do Keflavíku se zastávkou v Reykjavíku.

Kringel na mořském břehu.

Ze všeho nejdřív nás holky Janek vyhodí před IKEA. V průběhu cestování jsme ztratili odkapávač na příbory, a tak chceme koupit nový. Někde jsem četla tip, že je dobré, co nejvíc zařízení obytného auta kupovat právě v IKEA, protože ta má pobočky po celém světě a člověk snadno nahradí to, co se rozbilo, ztratilo nebo dosloužilo.

Krásná divoká pláž u kempu v Akranes.

Kemp v Akranes leží na úplném kraji města.

Krajina mezi Akranes a Reykjavíkem.

IKEA je všude po světě skoro stejná. Tady v Reykjavíku mi přijde barevnější infografika – ke klasické modré víc červené a žluté. Co nás překvapí je pekárna v přízemí. Opravdová pekárna, kde můžete pozorovat pekaře při práci. Když se Janek s Kubou vrátí s nádrží plnou levné nafty, dáme si rychlý a na Island levný oběd právě tady. K tomu koupíme čerstvě upečené housky.

Upřímná radost z čerstvého pečiva.

V centru mne Janek vysadí před osvědčenou prádelnou, abych vyprala ložní prádlo pro příští posádku. Protočím dvě pračky a tři sušičky a je hotovo. Na rozdíl od minula musím chvíli čekat než na mne vyjde pračka, stejně tak se sušičkou. Ve volných chvílích píšu deník nebo se zajdu podívat do knihkupectví hned vedle. S Jankem nakoupíme nějaké čokolády a lékořicové bonbóny jako dárečky pro rodinu. Když je dopráno vyrazíme do kempu u Keflavíku.

Kemp je jedna velká blátivá louže. Asi i tady hodně pršelo, trávník se rozmočil a těžká auta v něm vyjezdila koleje, které se zaplnily vodou. V takovém prostředí není možné uklízet auto. Naštěstí se přímo před kempem nachází pozemek, který ke kempu evidentně patří, ale je celý vysypaný štěrkem. Zaparkujeme tedy tam. Sluníčko svítí, vítr nefouká, počasí nám přeje.

Rozbahněný kemp.

Prostor před kempem je vysypaný štěrkem.

Pošleme děti na wifi a já začnu balit. Když mám autě klid, jde to dobře od ruky. Celou dobu jsme si ve střešních bednách vezli čtyři velké sportovní tašky a teď do nich všechno, co by v autě po nás nemělo zůstat, naskládáme. Pak ještě vyklepeme koberečky a umyjeme, co se dá. Děti se přiměřeně zapojují, popřípadě alespoň nezavazejí. Auto je malé, nemohou v něm uklízet a balit všichni zaráz.

Pokaždé když jdu kolem stolku, kam ostatní cestovatelé odkládají věci, které si nechtějí brát s sebou domů, kouknu, jestli tam není nějaká plynová kartuše. Několik se mi jich podaří ulovit. Největší radost mám z balení broskví, které tam někdo odložil úplně celé. Kuba a Joli sní každý tři kousky během chvilky.

Dvě ulovené plynové bomby na vaření pro další posádku.

Když máme vše sbalené a uklizené, je to velká úleva. Vyrazím do sprchy, ale teče jen studená voda. Chtěla jsem si umýt vlasy, ale evidentně mi není přáno. Ráno musíme na naše poměry brzy vstávat, snažíme se jít brzy spát, ale kvůli cestovní horečce nám nikomu moc nejde usnout.