Příjezd do NP Canyon Lands

Út 22.3 park ve vesnici Cahone – NP Canyon Lands – Lockhard Road

VSUVKA: Jsem zase ve skluzu s psaním deníkových zápisků. Tři dny mimo signál, nějaký ten večer, kdy se mi nechtělo zapisovat a hned se to projeví takovým zpožděním. Pokusím se být stručná, ale moc mi to nejde.

Ráno se docela dlouho zdržujeme v parku za Cahone.

Jízda Coloradem se mi líbí, hlavně ta zasněžené pohoří v dálce, ale trochu nás deptá silný vítr a zima. Přejíždíme do Utahu, kde chceme postupně navštívit pět národních parků - Canyon Land, Archies, Capitol Reef, Bryce Canyon a nakonec Zion. Na každý máme dva dny - jeden na přejezd a rychlou prohlídku a druhý na nějaký pěší výlet. Máme i den dva do rezervy. Takový je plán. Jak to nakonec dopadne, je otázkou. Pevně máme dané jen tři noci v kempu v Zionu.

Přejíždíme do Utahu,

První utažský národní park, který chceme navštívit je Canyon Lands (Země kaňonů). V národní parky jsou často dost mimo civilizaci a kromě samolepek, pohledů a triček, tam nic nekoupíte. Už vůbec tam nekoupíte něco k jídlu. Ani restaurace tam nebývají (Mesa Vere byla výjimka). Je třeba přijet dobře vybavený - vodou, naftou a potravinami. Proto zastavujeme v poslední civilizace před odbočkou do parku. Dobíráme naftu a vodu na benzínce. Pak náhodou objevíme ten doposud nejlepší supermarket. Je tak akorát velký a rozumně zásobený - mají dokonce chleba, který chutná naší Joli, a žitnou mouku. Nakupovat tam byla radost.

Ve vesnici před těmito horami jsme nakoupili,

Tohle už je odbočka do národního parku. Ještě 3O mil (45 km) po silnici pustinou a jsme na hranici parku.

Vzdálenosti jsou tu obrovské. Odbočíme z hlavní silnice a k hranici národní parku je to ještě asi 3O mil- Krajina se postupně mění. Z nezáživné šedivé pouště na oranžovou-červenou poušť lemovanou obrovskými útesy. Krajina nám připomíná filmy z divokého západu. Vše je tu neuvěřitelné roztáhlé a zdánlivě nekonečné.

Po nějaké době konečně přijíždíme do národního parku. Zastavujeme u návštěvnického centra. Kupujeme pohledy a samolepky. Samolepky si lepíme na auto a pohledy si lepí děti do cestovních deníků. Necháme si od rangerky doporučit nějaké treky vhodné i pro děti a nafasujeme knížečky s úkoly.

Tohle ještě není národní park, ale už to tak vypadá, co myslíte.

Studujeme plastickou mapu národního parku.

Národní park Canyon Land je rozdělen na tři samostatně přístupné části - Island in the Sky, Maze a Needles. My jsme zamířili do Needles (bez velkého přemýšlení, byly první po ruce). Teprve později i díky plastické mapě jsme pochopili, že Canyon lands protékají dvě řeky - Colorado a Green River , které se zde stékají do jedné. Právě řeky dělí park na tři části, z nichž Maze je nejodlehlejší, Island in the Sky nejturističtější a Needles, tak akorát pro nás.

Jedeme na výchozí místo čtyřkilometrového trailu. Kubovi to raději neříkáme, aby ho to neodradilo. I když svítí slunce, kolem je poušť, je docela chladno - na dlouhé nohavice, mikinu a vestu.

Mohylky, kterými jsou značené cesty.

Holky spokojeně šlapou.

Kuba se chce dát zase něčím sežrat. Asi mendvědem. Popřípadě chce zmrznout.

Po výšlapu už jen naskočíme do auta a přejíždíme do neoficiální kempu hned za hranicemi parku. Je tam už spousta aut. Při posledních paprscích světla si vybíráme místo mezi dvěma kládami.