Panamský průplav

St 24.8. Hotel La Cresta Inn, Panama City, 30 m.n.m. (Panama)

Ráno uvízneme na hotelu, už ani nevím proč. Něco řešíme a je to na dlouho. Vydáme se nakoupit do supermarketu, jak nemáme ledničku, nemůžeme nic pořádně skladovat a některé potraviny je nutné kupovat čerstvé. Dnes bychom chtěli zajet k Panamskému průplavu a také koupit dalších pár věcí. Jenže se vše pořád posouvá. Před obědem se sejdeme u nás na pokoji a odhlasujeme si, jestli chceme nebo nechceme plout na plachetnici do Kolumbie. Holky se nakonec váhavě rozhodnou, že chtějí. Dokonce se poté začnou těšit. Napíšeme do agentury, že tedy pojedeme (v mezičase jsme se jich ještě ptali, jestli se na lodi nebude moc večírkovat, protože dětem by to nebylo příjemné. Joli k rozhodnutí pomohlo ujištění, že občas se nějaký večírek koná, ale rozhodně to není každodenní program). Dáme si na pokoji oběd a konečně nasedneme do auta a přejedeme těch 13 kilometrů k návštěvnickému centru Miraflores. Zaparkujeme a vyrážíme si koupit lístky. Jenže je tu nějaký problém, máme hodinu počkat. Tak čekáme, voláme dědečkovi. S balíčkem, který jsme přes DHL posílali z Kostariky je na české celnici nějaký problém, tak se to pořád řeší.

Za necelou hodinu vystojíme frontu, koupíme si lístky (děti za 5 dolarů, dospělí a děti nad 12 let za 10) a pokračujeme s davem na vyhlídkovou plošinu, na kterou vede cesta přes čtyři patra, kde je vždy expozice k historii kanálu. Většina lidí expozicí proběhne, jen my si vše studujeme. Půlka výstavy je bohužel zavřená, což nás docela mrzí. Moc ráda bych viděla nějaký názorný model celého kanálu a taky zdymadel, pomohlo by mi to pochopit na se vlastně budeme za chvíli koukat.

Dvě lodi vplouvají (v podstatě jsou taženy lokomotivami) do zdymadel.

Z terasy ve čtvrtém patře je krásně vidět na zdymadla Miraflores, která vyrovnávají hladinu mezi hladinou Tichého oceánu a přehradou Miraflores. Zrovna tam najíždějí dvě velké lodě – jedna veze zemní plyn (tak velký nápis „No smoking“, jaký je na ní, jsem ještě neviděla) a druhá veze spoustu kontejnerů. Pozorujeme lodě, které mají vypnuté motory a úzkými zdymadly je táhne šest legračních lokomotiv. Brány zdymadel se zavřou, voda v nich postupně klesá, pak se jedny brány zase otevřou, lokomotivky zaberou a vytáhnou lodě z prostoru zdymadel. Přitom musí sjet takový krátký prudký kopeček. Je to trochu jako vidět lanovku na Petřín vedle klecanských zdymadel na Vltavě.

Zdymadla plná vody. Úroveň hladiny je na úrovni hladiny přehrady MIraflores.

Hladina pomalu klesá. Vidíte ta lana napnutá od lokomotiv k lodi?

Po bráně zdymadel,, která drží spoustu vody, chodí zcela běžně zaměstnanci. Na této fotce třeba uklízečka nese pytel odpadků.

Čím víc si pak o Panamském průplavu čtu, tím víc mne fascinuje. Jak jeho historie, tak inženýrské záležitosti. Zatímco Korintský průplav (ten zmiňuji schválně, protože s tím mají osobní zkušenost Janek a jeho tatínek, proplouvali jím na plachetnici v roce 2014) a Suezský průplav nepotřebují žádná zdymadla, která by vyrovnávala hladiny moří na obou stranách, Panamský průplav má zdymadel hned několik na každé straně. Není to, ale dáno tím, že by hladiny Karibské moře a Tichého oceánu byly různě vysoko (i když možná jsou), ale především tím, že uprostřed Panamské šíje jsou kopce. Tyto kopce sice nejsou žádné velehory, dokonce ani hory, ale i tak dosahují v okolí průplavu do výšky téměř 300 m, údolí mezi nimi leží ve výšce cca. 50 m.n.m. Prokopat skrz kopce umělé údolí, které by dosahovalo až na hladinu moře a vlastně ještě hlouběji, se ukázalo jako nemožné. První stavitelé průplavu – Francouzi - se o to sice pokoušeli, ale neúspěšně. Jejich následovníci – Američani – se rozhodli, že vytvoří v oné době největší přehradu na světě (Gatun Lake), jejíž hladina bude 26 metrů nad úrovní moře. Díky tomu nebylo nutné kopat tak hluboko, ale bylo potřeba postavit na obou stranách přehrady zdymadla, která by lodím umožnila překonat tento výškový rozdíl. Panamský kanál tak vlastně na mapě nevypadá jako kanál – protože zhruba polovinu jeho délky tvoří přehradní nádrž, která je na karibské straně spojena s mořem jen krátkým kanálem. Na pacifické straně je uměle prokopaný kanál delší a vede právě skrz ty kopce.

Za francouzské éry se ukázalo, že budovat něco v tropickém pralese není jen tak. Nejenže tam bylo vedro a vlhko, ale žili tam jedovatí hady, pavouci a také spousta komárů přenášejících žlutou zimnici a malárii. Mnoho dělníků (cca. 20 000) na tyto nemoci bohužel zemřelo, což přispělo k neúspěchu Francouzů. Mezi prvními kroky, které podnikli Američani, bylo kromě nutného vylepšení infrastruktury i vymýcení komárů v dané oblasti. Teprve poté, když měli dělníci zajištěny bezpečné podmínky pro práci a pro život, se mohlo začít s vlastní stavbou kanálu.

Grafické znázornění výškového rozložené hladin v Panamském průplavu. U Suezského je úroveň hladiny jen jedna. Tady je to o dost komplikovanější.

Tolik ke kanálu. My od něj přejedeme do nákupního centra, kde chceme koupit třetí čtečku, což se nám nepovede. Tak si dáme u stánku panamskou kávu a Janek si přečte mail, že místa na plachetnici byla (kvůli naší nerozhodnosti zabrána) někým jiným. Jsme zklamaní, tolik jsme se těšili a takhle to dopadlo. Nejvíc to mrzí Kubu, který večer nemůže usnout, jak je mu to líto. Janek raději rovnou koupí letenky, už nemá cenu tento nákup dále odkládat.

O nás Blog

Místa zkušenosti