Očkování proti žluté zimnici

Čt 25.8. Hotel La Cresta Inn, Panama City, 30 m.n.m. (Panama)

Program na dnešek je jednoduchý – nechat děti očkovat proti žluté zimnici a navštívit jedno z muzeí.

Toto je třetí očkování, které děti na cestě absolvují. V Česku jsme nechali děti naočkovat proti meningokokovým infekcím a žloutence, víc jsme nestihly, protože jsme všichni postupně chytili koronavirus – nejdřív variantu delta, později zase omikron. Tím se vše hodně rozhodilo a k dětské doktorce jsem na očkování s dětmi chodila někdy i dvakrát týdně, abychom vše stihli v doporučených rozestupech, každé dítě mělo své vlastní termíny, takže to bylo časově i organizačně náročné. My dospělí jsme si nechali v očkovacích centrech proti žlountenkám typu A a B, proti břišnímu tyfu a žluté zimnici Janek se nechal očkovat i proti vzteklině, což znamenalo další tři injekce v týdenních rozestupech. Jako poslední se očkuje žlutá zimnice, protože se jedná o živou vakcínu, po které je potřeba mít měsíční rozestup před dalším vakcinací.

Okýnko, kde se platí.

V USA jsme se všichni nechali očkovat proti koronaviru – pro nás s Jankem a Týnou to bylo již třetí dávka, Joli a Kuba dostali svůj první Pfizer. Celé to proběhlo v obřím americkém supermarketu Walmart, kde jsme prostě a jednoduše zašli do lékárny, která je jeho součástí, a nechali se zdarma očkovat. Druhou dávku dostaly děti v jiném Walmartu. Očkování proti břišnímu tyfu, které se doporučuje pro země na jih od USA, se nám tam nepodařilo zařídit. Mexickými státy na polostrově Baja California jsme tedy projeli bez očkování a ani v největším tamějším městě La Pazu se nám přes veškerou snahu nepodařilo najít místo, kde by proti tyfu vakcinovali. Zato v Mazatlánu, v „opravdovém“ Mexiku, jak jsme tehdy říkali, jsme zcela náhodou narazili na místo, které kromě pediatrických služeb nabízelo i očkování pro cestovatele. Děti tuto nečekanou akci obrečely, ale nám dospělým se ulevilo.

Budova, kde se očkuje.

Když jsem se snažila vyhledat, ve které zemi je možné se nechat očkovat proti žluté zimnici, zjistila jsem, že v Panamě by to neměl být problém. Tato nemoc se tam sice nevyskytuje, ale země umožňuje svým občanům se za pár dolarů nechat naočkovat. Cizinci se mohou očkovat také, jen musí víc zaplatit (konkrétně 100 dolarů) a získají tím mezinárodní certifikát o očkování.

Dveře, za kterými se očkuje.

Na internetu jsem si vyhledala článek na blogu, kde jedno takové zdravotnické zařízení doporučují a informace, které ve články byly nedávno aktualizovány, tak jsme jeli víceméně na jistotu. Jen nám nedošlo, že bude nutné míst hotovost a já zapomněla, že se v článku psalo, že by člověk neměl mít kraťasy a holá ramena.  My máme oboje, Janek kraťasy a já holá ramena, zato nemáme těch 300 dolarů v hotovosti. Musíme se zase odjet, najít bankomat, vyzvednout peníze a vrátit se do areálu. Tam nám vrátný jako cizincům naštěstí odpustí naše prohřešky, i když já jsem připravená vzít si přes svůj overal Jankovo červené tričko a vyřídit ti vše sama. Naštěstí to není potřeba. Nejdřív tedy u jednoho okénka zaplatíme 300 dolarů, pak přejdeme do jiné budovy, kde mají takové hodně autenticky středoamerické nástěnky propagující kojení a očkování. Domluvíme se dvěma sestrami na očkování a ony děti postupně naočkují. Já nejsem do místnosti připuštěna, protože „seňora no habla espaňol“. Děti po jednom vycházejí. Kuba schovává slzičky do roušky, Joli si drží rameno a sděluje mi, že to tolik nebolelo.

Za odměnu si dáme oběd v panamském McDonaldu, který hlídá ochranka se střelnou zbraní a hamburgery jsou dost ošizené – plátek burgeru je ještě tenčí než je obvyklé, místo tří plátků kyselé okurky je tam jen jeden … 

Zadám do google map „Biomuseo“, poměrně nové muzeum postavené podle architektonického návrhu Franka Gehryho. Mapy trasu k muzeu snadno najdou, ale opatrně nám hlásí, že muzeum je dnes pravděpodobně zavřené. Nechce se mi tomu věřit, je čtvrtek odpoledne čili doba, kdy je každé „slušné“ muzeum otevřené. Ověřuji si to ještě na stránkách muzea (koukala jsem tam i včera, ale jen na ceny lístků) a Google mapy mají pravdu – dnes je zavřeno, otvírací doba je vskutku netypická – pátek 10-14, o víkendu 11-16.

“Biomuseo je muzeum zaměřené na přírodní dějiny Panamy, která leží v geologicky mladé oblasti Panamské šíji. Vznikem této šíje došlo k vytvoření pevninského mostu mezi Jižní a Severní Amerikou, které byly do té doby oddělené. Autorem architektonického návrhu z roku 1999 je americko-kanadský architekt Frank Gehry, v česku známý jako autor Tančícího domu v Praze. Muzeum bylo otevřeno v roce 2014. ”

Chodníček pro vozíčkáře.

Holky s Panama City.

Pak se rychle píšeme pohledy. Janek koupil deset panamských známek, že je nalepíme na pohledy z Kostariky vedle kostarických známek, ale tyhle pohledy nemůžeme najít. Napíše tedy devět nových, nalepíme na ně známky a utíkáme na poštu, která má mít otevřeno do čtyř hodiny. Dorazíme tam v 15:50 a mají zavřeno. Takže nám zůstane v ruce další spousta pohledů. V takovýchto případech vzpomínám na Českou poštu se slzou v oku. Kolikrát jsme na naši pobočku dorazila v 15:50 a nikdy to nebyl problém, tedy pokud jsme se zrovna trefila do otvírací doby.

Psaní pohledů.

Jedeme tam i tak. Pokocháme se budovou, jejíž prostor je zajímavá otevřený, takže se v ní dá trochu procházet, i když je vlastně zavřeno. Celá oblast kolem muzea je hezky upravená, kolem muzea vede silnice na ostrov, vypadá to na místo, kam o víkendu chodí místní na procházky nebo projížďky na kole. Začíná lehce poprchat, rádi bychom se prošli, ale Kuba a Joli jsou unavení a nechtějí udělat ani krok navíc. Argumentují očkováním, takže se vrátíme na hotel a pro jistotu odpočíváme všichni.

Pak nakoupíme v supermarketu, na večeři i na snídani na letišti. Projdeme se ještě kousek mezi mrakodrapy, v jediném obchodě se suvenýry, který za celou dobu potkáme, nakoupíme další pohledy a jednu samolepku s Panamských kanálem. Mají tam i hromadu klobouků panamáků.

Na pokoji na hotelu si každý připravíme hromádku oblečení na zítřejší let a zbytek sbalíme vše do čtyř tašek a jednoho kufru a čtyř batůžků a jedné nákupní tašky.