Pan de Azucar

Čt 3.11. začátek trailu El Mirador, PN Pan de Azucar, 185 m.n.m. (Chile) – na promenádě u Playa Machas, Bahía Inglesa, 0 m.n.m. (Chile)

Noc byla neskutečně klidná. Po snídani vyrážíme na krátký výlet na vyhlídku na moře. Sotva vyjdeme na cestu vedoucí dovnitř parku, vidíme jak po silnici vedoucí údolím na parkoviště, kde parkujeme, míří autobus a jedno auto. Řidič autobusu si odemkne zámek na závoře a s autobusem vjede dovnitř. Když nás míjí, vidíme, že autobus plný malých dětí. My pokračujeme pěšky po mírně stoupají cestě mezi kopečky porostlými kaktusy. Po dvou a půl kilometrech dorazíme na vyhlídku. Cestou jsou dva přístřešky, kde s Kuba a Joli vždy poctivě odpočinou.

Po návratu k autu, vše sbalíme a vyjedeme směrem na jih. Nedojedeme nikam daleko, jen k nejbližšímu městu, kde zaparkujeme u benzínky a strávíme tam několik hodin. Obědváme, sprchujeme se (800 CH, asi 30 Kč za horkou sprchu), učíme se, přispíváme na blog, svačíme. Usoudili jsme, že v Chile budeme spát mimo kempy a sprchovat se budeme na benzínkách. Vyjde to levněji.

Ty menší kaktusy jsou všechny takhle schválně nakloněné směrem na sever, na světovou stranu, ze které na jižní polokouli svítí slunce, aby minimalizovali velikost osvícené plochy svého “kmene”.

Hřbitov zasypaný pouštním pískem.

Pak konečně vyrazíme na cestu dál na jih. Chtěli bychom ujet aspoň 250-300 km, abychom se zase jednou kousek pohnuli, ale osud chce jinak. Když chceme ujet větší dávku kilometrů, osvědčilo se nám dát si večeři, pustit dětem film a pak pokračovat do noci. Na večeři vyberu místo u moře takové, kde by měli být piknikové stoly. Zastavíme tam a já jdu vařit (jenom těstoviny), ale děti vyženeme ven. Místo je nečekaně krásné – je to promenáda přímořského letoviska Bahía Inglesa. Je to jako stavba z jiného světadílu. Moderní a čistá. Skoro nikdo tu není. Tomu se prostě nedá odolat. Rozhodujeme se, že tu strávíme noc. Nemá cenu jezdit do vnitrozemí a tam se spát někde v poušti, když můžeme být nádherné pláže s bílým pískem, dětskými hřišti a lavičkami.

Benzínka, kde jsme strávili dost dlouhou dobu sprchováním, dobíráním vody a podobnými kratochvílemi.

Pláž lemovaná moderní promenádou s dětskými hřišti i hřišti pro dospělé (plážový volejbal, ping-pong, posilovací stroje).

Záhony s trvalkami, taková krása.

Po večeři nechám všechno špinavé nádobí na ostatních členech rodiny a jdu meditovat na pláž. Zahalím se do dek, dám si čepici. Přiběhne za mnou pes s obojkem, spíš starší štěně, v dálce vidím majitele, tak ho podrbu za ušima a on po chvíli odběhne. Pak si pustím do sluchátek doprovod k meditaci, asi v půlce už je mi poloha se zkříženýma nohama moc nepříjemná, pomalu si tedy přesednu a pak se zase halím do dek, aby na mne netáhlo. V tu chvíli přiběhne další velký pes, ale nemá obojek. Snažím se mu naznačit, že by měl jít pryč, ale nemá s k tomu. Spíš se na mne začne víc a víc dotírat a navíc přiběhne jeho kamarád, se kterým se začnou okusovat přímo na dece, kterou jsem já stále ještě zahalená. Všechno se seběhne tak rychle, že vstanu až potom. Naštěstí se nic zlého nestane, psi se hravě okusují dál a mne si nevšímají. Pak přiběhne Janek a odežene je od mých věcí Meditace je tím pádem u konce. Už nemám odvahu zavřít oči a pokračovat. Vracím se do auta a snažím se něco sepsat, ale ani to mi moc nejde.