Odpočinek v Everglades

Po 28.2. Flamingo campground (Everglades)

Noc byla náročná. I přes všechna opatření máme ráno zase víc štípanců než večer, jsme ulepení od potu a pořád nás někde něco svědí. Odhodlaně kráčím probouzejícím se kempem do studené sprchy – potřebuji ze sebe smýt ten pot a doufám, že to zmírní i to úmorné svědění.

V době, kdy už sluníčko pořádně svítí, jsou komáři a pičulky zalezlí a nekoušou. Děti i přes všechna naše ujištění odmítají vylézt ven a snídají uvnitř. Protože máme na každou z nocí rezervované jiné místo v kempu, musíme se v deset hodin check-outovat. Vypouštíme ještě šedou vodu a dobíráme pitnou.

Přejez mezi kempem a přístavištem.

Pak přejíždíme na parkoviště u místního přístavu, kde se dají půjčit kánoe. Jsme ale tak unavení, že se jen válíme. Když se trochu vzpamatuju, peču citronový ricottový koláč, Janek dělá něco na autě – asi zapojuje ten koupený jistič. Po obědě ještě odpočíváme a pak si jde Janek půjčit s Joli a Kubou kánoi a vyrážejí na projížďku. Po necelé hodně se vracejí bez velkého nadšení. Sice viděli krokodýla i pár aligátorů, ale v Alexander Springs to prý bylo lepší.

Na vyjížďku (bohužel) musíme jít i já s Týnou. Já jako zadák, Týna jako háček. Od poslední jízdy se mé kormidlovací schopnosti nezlepšily. Na jednu stranu zatočit umím, ale na druhou mi to fakt nejde. Týna to dost těžce nese. Na vodě, úzkém kanálu mezi mangrovníky,  je čilý provoz. Kromě jiných kánoí a kajaků, tam jezdí i motorové čluny, často se tedy musíme s někým vyhýbat. Jak mi to kormidlování nejde, tak se při každém vyhýbání zmateně točíme, někdy i o 360 stupňů (přijde mi jednodušší se otočit na tu stranu, na kterou mi to jde, než se zoufale snažit točit na tu druhou).

Kromě pár vodních ptáků nevidíme žádné zajímavé zvířectvo. Vracíme se tedy zklamaně zpět. U mola se mi podaří přistát až na druhý pokus, ale pán z půjčovny se na rozdíl od Týny netváří, jako že jsem úplně nemožná. Asi je zvyklý.

Ricottový koláč.

Vracíme se k autu. Ricottový koláč, který jsem zapomněla uklidit z piknikového stolu, je celý nějaký dotrhaný. Všichni přísahají, že s tím nemají nic společného, takže je jasné, že to byl nějaký z místních ptáků. Koláč tedy letí do koše, stejně skoro nikomu nechutnal (podle Janka měl nějaký divný ocas, Joli nechutnal z principu a Týna z donucení ochutnala malý drobeček, chutnal jen Kubovi a mě).

Vracíme se do kempu. Tentokrát jsme už připravení na to, že před setměním na nás zaútočí krvelačný hmyz, takže rychle grilujeme večeři a pak zalézáme do auta. Hraju s dětmi kvarteto a je to vlastně hezký družný večer.

Večeře v kempu. Tentokrát jsme to stihli před večerním náletem bodavého hmyzu.

Kuchyňské zátiší s večerním osvětlením.

I přes všechna opatření, je v autě hromada malých mušek a pár komárů. Naštěstí si už s nimi víme rady. Mušky chytáme do svíčky, komáry vybíjíme ručně.