Tak trochu nevydařený výlet

Út 1.3. Flamingo campground (Everglades) – parkoviště u Walmartu

Noc na dnešek byla chladnější, okýnky foukal lehký větřík. Ráno mne budí štípání pičulek, které se před východem slunce vydávají hledat potravu a bohužel pro mne jsou dost malé a prolezou síťkou v našich oknech. Jak mám hlavu přímo pod okýnkem, tak jsem první na ráně.

Ráno je venku opět krásně a pofukuje větřík, takže je venku bezpečno od štípavého hmyzu. Děti i přes všechna ubezpečení odmítají snídat venku, takže máme piknikový stůl s Jankem je pro sebe. Děti jsou nějaké unavená, Joli po snídani usne, Kuba se válí, jen Týna jde zase běhat. Položím si do stínu stromu deku, pustím si video se zdravotním cvičením a užívám si půlhodinku cvičení. Dávám péct chleba.

Nehnětený toastový chleba s kysanou smetanou podle Maškrtnice,.S Nutelou se to prý dá jíst, říká Joli.

Poté už vše balíme, vypouštíme šedou vodu, napouštíme čistou vodu, opouštíme kemp, ale parkujeme kousek za bránou, chceme si totiž ještě zajítdo teplé sprchy.

Vypouštění šedé vody.

Protože už mi hrozně chybí nějaká delší procházka, vymyslela, že půjdeme na takový kratší trail, jen asi 5 km. Zastavujeme tedy u jeho začátku, balím do batohu svačinu, vodu, foťák a Janek se ještě vrací pro repelent. Kuba ječí, že jsou mu malé tenisky (nejsou), že má tlusté ponožky (nemá) a že je mu v botách vedro (tomu asi fakt je). Odmítá jít, pořád ječí, i když už jde.

Parkujeme u silnice. Kuba má po delší době na nohou tenisky, nemůže si na ně zvyknout a odmítá jít.

Trail začíná jako polňačka pro auta, ze které po pár metrem odbočí menší pěšinka. Na pěšince kolem nás začne kroužit hmyz. Něco bzučivého a pak taky komáři. Kuba pořád ječí, všichni se oháníme a plácáme kolem sebe, odháníme komáry, nutíme děti, aby zrychlily. Kuba ječí.

Janek se šplíchá repelentem.

Na otevřenějším místě, kde není tolik komárů, se důkladně šplícháme repelentem. Takže jsme nejen mastní od opalovacího krému, ale i mastní od repelentu, který obsahuje poctivých 30% účinné látky. K tomu je nám vedro, protože je nejen hodně teplo, ale i hodně vlhko, navíc tady v porostu nefouká ten příjemný chladivý větřík. Holky jen nadávají, Kuba ječí.

Joli v porostu.

Kuba ječí. Když na něj zamíříte foťák ještě přidá.

Jdeme ještě kus po pěšině, porost nás lehce švihá do holení, Kuba stále ječí. Po nějaké době to vzdáváme, otáčíme se a prcháme k autu. Kuba pořád ječí.

Konečně je mi trochu líp, koukám kolem sebe a vyfotím i pár tillandsií, které prodávají v mém oblíbeném obchodě Zahrada na niti. Jednu nacházím na zemi, zvedám ji a beru ji sebou. Kubův jekot pomalu utichá. Nevím, jestli je to tím, že už přestává ječet nebo tím, že jsem se od něj tak vzdálila.

Tillandsie.

Pohled vzhůru.

K autu docházíme úplně vyčerpaní, i když jsme ušli jen asi kilometr tam a kilometr zpět. Lehce se oplachujeme, Kuba odhazuje boty i ponožky, Janek startuje auto a pouští klimatizaci. Už je nám dobře.

Další zastávky podél silnice vedoucí NP Everglades vynecháváme. Parkujeme až ve stínu stromů u návštěvnického centra, jíme chleba k obědu a pak si prohlížíme expozici v budově centra. Překládám dětem popisky. Kubu pochopitelně nejvíc zajímají aligátoři a krokodýli, kteří zde žijí společně v jednom místě.

V obchůdku kupujeme pohledy a knihu povídek Oh, Ranger!, True Stories from our National Parks. Zaujme mne dvoubarevná obálka, krásné, ale ne kýčovité fotografie uvnitř. Příběhy sepsali samotní zaměstnanci národních parků – rangeři. Jazyk knihy nevypadá příliš složitě, což mi připadá ideální na čtení pro holky. Kniha není nijak drahá, stojí pouhých 20 dolarů.

Návštěvnické centrum Everglades.

Opouštíme Everglades. Musím uznat, že to tam na nás bylo hodně náročné. Vedro, vlhko a hmyz nám dali zabrat. Jsme rádi, že odjíždíme.

Míříme na sever. Původně chtěl Janek zajet na Key West, což je soubor ostrovů spojených mosty. Tvoří nejjižnější část USA a nejzápadnější část Floridy, ale nakonec se rozhoduje se toho vzdát. Jsme docela vyčerpaní, potřebujeme si spíš vydechnout a zotavit se někde, kde není takové vedro. Navíc je nám jasné, že by tam byl problém s trávením noci. Podle to, co se mi podařilo zjistit, jsou kempy nejen hodně zaplněné a taky hodně drahé ( klidně 90 dolarů za noc).

Při jízdě si s holkama čteme čerstvě zakoupenou knihu. Vybíráme příběh od rangera z NP Everglades nazvaný Fire in the Swamp. Holky na střída čtou a překládají jednotlivé odstavce. Jde to pomalu, ale všechny tři nás to baví. Zrovna v této povídce je krásná, ale ne příliš složitá angličtina. Kubu výlet tak vyčerpal, že usne a spí víc než hodinu.

Park, kde jsme večeřeli.

Cestou zastavuje na večeři v krásném parku u jezírka, kde jsou piknikové stoly. Vaříme těstoviny a pak zase pokračujeme dál. Dojedeme až k Walmartu, kde zastavujeme na noc. Holky cestou usnuly cestou, tak je jen jemně budíme a přesouváme na palandy. Kuba si staví v kabině bunkr. Taková večerní idylka.

Kubův bunkr v kabině.