Juniper Springs

St 2.3. parkoviště u Walmartu – Juniper Springs Recreation Area

Ráno hned po probuzení přejíždíme do blízkého veřejného parku u jezírka (těch jezírek je tady na Floridě snad víc než v Norsku). Po delší době zase vidíme drzé americké veverky, teplota je tak akorát na legíny a mikinu, ale sluníčko svítí.

Snídaně v parku u jezírka.

Po snídani pokračujeme na sever, na dnešní i následující noc máme rezervované místo v kempu Juniper Springs nedaleko Alexander Springs, kde se nám cestou na jih tak líbilo. Během jízdy se s Joli učím přírodovědu, poté s Týnou fyziku.

Pomerančovníkový sad.

Zastavujeme na nákup v Publixu. Už to tam známe, takže nám jde vybírání zboží lépe než dřív. Mají pěkný výběr čerstvých baget, ale bohužel nemají ten trvanlivý žitný chléb, který chutná Týně.

Po svačině na parkovišti vyrážíme směrem na sever. Teď se dostáváme k zábavnější části učení – pokračujeme v rozečteném příběhu z knihy Oh, Ranger! Týna krásně čte, má hezkou výslovnost a textu už dobře rozumí. Joli statečně bojuje se čtením i překladem, ale kupodivu ji to baví.

Vrátnice v kempu.

Ve tři hodiny přijíždíme do kempu, který vypadá podobně jako Alexander Springs – asfaltové cestičky ve smíšeném lese – jsou tu jehličnany, listnáče a palmy. Všude je spousta cedulek, co dělat a co ne, ale na to už jsme docela zvyklí.

K pozdnímu obědu grilujeme naložené maso. Janek bere děti ke koupacímu jezírku, já odpadám únavou do postele. Vypiju si studené kafe, chvíli si čtu knížku a pak se vrací Janek s dětmi. Koupání bylo povolené jen do 17.30. Všichni vypadají spokojeně.

Koupací jezírko v Juniper Springs.

Později se jdu projít po celém kempu, který je poměrně rozsáhlý.

Kempy (aspoň ty patřící ke státním a národním parkům) bývají rozdělené na smyčky/okruhy. Většinou tak dvě nebo tři. Každá smyčka je nějak pojmenovaná (někdy jen A, B, C, ale třeba tady v Juniper Springs mají smyčky jména – Tropical, Fern Hammock a Sandpine). Podél smyčky jsou kraťoučké odbočky k jednotlivým kempovacím místům.

Při vjezdu do kempu vyfasujete plánek.

Zatím jsme nespali v žádném komerčním kempu, ale pokud můžeme posuzovat podle to, co jsme měli možnost vidět ze silnice, tak jsou tam obytná auta zaparkovaná poměrně blízko vedle sebe. Naopak ve státních kempech se dbá na soukromí návštěvníků, takže místa jsou v rámci možností oddělená.

Na druhou stranu je ve státních kempech méně komfortu – většina míst nemá připojení na elektřinu, nebývá tu možnost připojení na odpadní kanalizaci ani na vodu. Na celý kemp je jen jedno místo, kde se dá vypouštět tzv. šedá voda. Pitná voda se dá napustit na více místech. Někde nejsou ani teplé sprchy (jako ve Flamingu), někde nejsou sprchy vůbec (jako v našem druhém kempu), někde jsou jen suché záchody. Nebývají tam ani obchody, prádelny, dokonce ani noční osvětlení. V  kempu není ani jedna pouliční lampa, svítí se jen uvnitř toalet a sprch. Bez čelovky pohyb po kempu není bezpečný.

Okuvání cizích karavanů, obytných aut a stanů je zábava.

Dále je ve státních kempech asi víc příkazů a zákazů. Mezi ně patří časové omezení provozu generátorů, které kromě elektřiny vyrábějí i nepříjemný hluk. Hodně se tu také řeší, jestli můžete mít nějaké zvířecí mazlíčky. Často je zakázaná konzumace alkoholu (včetně piva a vína).

To jsem trochu odběhla od své večerní procházky. Chodit po kempu je docela zábava, protože člověk může pozorovat, jaká obytná auta, přívěsy, stany a další vybavení mají jiní návštěvníci. Někteří mají nejmodernější obří autobusy nebo naopak menší, rozkládají přívěsy. Já sama mám největší slabost pro designové airstreamy z lesklého hliníku nebo pro retro karavany či obytňáky. Ty moderní záležitosti mě moc neberou.

Těsně před spaním. Dvě děti na palandách (a jedno v kabině). Já dole u stolu popíjím z oblíbeného hrnku a chystám se psát deník do šuplíku. V Juniper Springs jsem neměla signál.

Dnes večer jsem dobloudila i ke koupacímu jezírku a později i k jezírku, kde je koupání zakázané, protože tam na dně vyvěrají z bílého písku prameny.

Ještě před večeří si s Joli zacvičíme venku na dece, už je sice skoro tma, ale žádní komáři ani pičulky nás neštípou. Po pozdní večeři Janek i Týna rychle usínají, Kuba a Joli ještě něco řeší, ale pak také vytuhnou a naším malým domovem zní jen moje ťukání do klávesnice notebooku.