O nakupování potravin v Bolívii
Každá země má svá specifika a mezi ta bolivijská kromě jiného patří, že trh najdete skoro v každé vesnici. Mohlo by se to zdát skvělé, protože nakupování na trzích má většina lidí ráda. Chodit nakupovat na farmářské trhy je poslední dobou dokonce oblíbená sobotní zábava, je to místo, kde se dá nakoupit čerstvé ovoce a zelenina přímo od pěstitele, dát si něco dobrého k jídlu a setkat se s přáteli. Všechno tohle platí i pro bolivijské trhy – čerstvé potraviny od malopěstitelů a teplé jídlo u stánku, problém je v tom, že prakticky neexistují větší obchody s potravinami a o supermarketech si můžete nechat zdát.
Obří trh v La Pazu. Koupíte tam skoro všechno. Od potravin přes autodoplňky, oblečení, klubíčka na pletení až po dětské hračky.
Na vesnicích je většinou několik malých odchodů hned vedle sebe, přičemž všechny nabízejí velmi podobné zboží – kromě základních potravin (rýže, čočka, mléko, vejce), tam najdete především sycené limonády, chipsy, sladkosti a někdy i pivo. Chléb čili španělsky „pan“, který vypadá jako trochu jako housky z bílé mouky, bývá ve velkých proutěných koších zakrytých kusem látky venku před obchodem, stejně jako ovoce či zelenina. Plata s vajíčky tvoří vysoké věže, což vede k zamyšlení nad jejich čerstvostí. Chlazené pulty v odchodech nemají, proto neseženete šunku ani sýr, o jogurtu si můžete nechat zdát.
Prodejna potravin na bolivijské vesnici skrz, kterou prochází silnice Panamerikána. Šunku neměli. Sýr paní prodavačka dlouho hledala, pak odněkud vytáhla bochník čerstvého sýra začala ho v lavóru omývat vodou. Přiznávám, že jsme neměli odvahu ho koupit.
Některé stánky na trzích vypadají jako bezobalové obchody – suché potraviny (rýže, několik druhů kukuřice, těstoviny, …) nabízejí přímo z látkových pytlů. Do mikroténového sáčku vám prodavačky naberou přesně tolik, kolik potřebujete. Podobně jsou na prodej i různé druhy místních bylinek včetně kokových lístků, které se prodávají zásadně v zelených pytlících.
Nakupování v bolivijském trhu je jako nakupování v bezobalové prodejně. Váží se na vahách, které vypadají jako siloměr z učebnice fyziky pro 7. ročník základní školy.
Koupit maso na trhu chce odvahu a tu já nemám. Jednak mne odrazují hygienické podmínky (maso není chlazené a často ani zakryté), jednak to, že nevím, z jakého zvířete maso je, tipuji, že se často jedná o nějaký druh lamy a tu by kromě Janka nikdo nejedl, potom také to, že maso není naporcované tak, jak jsem zvyklá z domova.
Ta část trhu, kde se prodává maso, je vždy trochu bokem. Na té pilce uprostřed vám prodavačka nařeže maso i kosti na velikost akorát vhodnou do polévky.
I když mám nakupování na trzích moc ráda, přijde mi to velmi časově náročné. Místo, abych v Bille na Břevnově nebo u Vietnamců na rožku, nakoupila během čtvrthodinky vše, co potřebuji, musím v Bolívii obejít několik stánků a u každého si vybrat jednu, dvě nebo tři potraviny. Mnohé potraviny, na které jsme zvyklí, ani není možné koupit, což činí pobyt v Bolívii docela náročným a nutí člověka změnit stravovací návyky. My jsme v Bolívii strávili týden, což se dalo zvládnout v pohodě, a přiznávám, že jsem se pak málem rozbrečela, když jsem v sousedním Chile viděla v supermarketu tu obří nabídku potravin na jednom místě.