Nákupy v Albany

Út 14.3. Green Range Rest Area, South Coast Hwy, 140 m.n.m. (Western Australia, Austrálie) – 100 km – Cosy Corner Campground (East), 5 m.n.m. (Western Australia, Austrálie)

Na odpočívadle se spalo dobře, ale ráno tam není, co dělat a tak přejíždíme do města Albany. Albany (29 000 obyvatel) je po delší době první velké město, do kterého zavítáme. Po nevlídné a turistické Esperance, kde to na nás působilo jako, že to město by bez turistů prakticky neexistovalo a byla by to jen osada u moře, je Albany příjemná změna. Turisty tu moc neřeší, za to jsou tu pobočky všech možných obchodů, což nám umožní vyřídit několik potřebných záležitostí jako vyprání prádla, koupi (dalších) potápěčských brýlí, tisk dokumentů, koupi bezdrátové myši (už asi čtvrté ztracené/zničené/nefunkční na téhle cestě), návštěvu dobročinného bazárku a nákup v dobře zásobeném supermarketu. K tomu všemu ještě nutné dotankování benzínu a dobrání vody do nádrže i do kanystrů.

Chleba a pomazánkové máslo. Jedno z mála jídel, co jí všichni často a bez rozdílu.

Jedno z mnoha požářišť, které se postupně probouzí k životu. Stromy tu často oheň přežijí, pak obrazí, ale často mají “do konce života” částečně černé kmeny.

Jako první zařizujeme praní prádla. Na google maps si zadám „laundromat“ a vyjede mi několik provozoven. Většinu z nich vyhodnotím jako moc špinavou a tak vyberu jednu předraženou. Dojedeme tam, dáme vyprat prádlo (jedna střední pračka za 14 AUD, v Norsemanu jsem platila 4 AUD).

Veřejná prádelna.

Všimnu si, že za rohem v deset otvírá „OP store“, což je evidentně australský název pro dobročinný obchůdek. Nachází se ve velké hale a je plný věcí z druhé ruky. Zajdeme tam s dětmi a koupíme sadu plastových misek a talířů místo těch, co se nám rozbily, když jsme zapomněli zajistit horní skříňku. Radost si udělám lněnou utěrkou s potiskem australské vlajky. Má na sobě pár žlutých teček, ale je krásná a autentická a za dolar.

V charitativním bazaru, kterému se v Austrálii říká také op shop, což je zkratka od “opportunity shop”.

V obchodě typu Hornbarch.

V Office Works si necháme vytisknout nějaké dokumenty do školy, koupíme čtyři malá lepidla (je to blbost, ale v supermarketech mají jen velké tuby a my jsme potřebovali malé, aby se dětem vešly do pouzder), novou myš a ještě pár drobností. Do supermarketu jdu nakupovat jen s Kubou, Janek s Joli vybírají potápěčské brýle a Týna zůstane v autě. Když nakupuju sama mám ve vozíku méně potravin než, když mne doprovázejí ostatní členové rodiny. Vybírám hlavně čerstvé ovoce a zeleninu, maso, mléko, mouku na pečení. Žádné chipsy, salámky, sýrečky, bonbóny a sladké pečivo.

Tisk dokumentů.

Směs pětifazolí. Tomu jsem nemohla odolat.

Ulička vedoucí k toaletám.

Když máme všechno zařízeno, vymýšlíme, kam přejet na noc. Volba tak trochu náhodou padne na tábořiště Cosy Corner Campground (East) nedaleko od Albany. Kromě názvu se nám líbí, že je tohle tábořiště u moře, je tam signál a není potřeba předchozí rezervace.

Cosy Corner

Když tam dorazíme, část kempu vyhrazená pro karavany je plně obsazená, ale v části pro stany je ještě několik míst. Vybereme si jedno krásné místo pod větrem ošlehanými stromy, ale větve těch stromů jsou moc nízko a nedaří se nám tam vhodně zaparkovat, musíme přejet na jiné místečko, taky ye stínu, ale už ne tak romantické.

Silnější signál na online hodiny se musel lovit na kopci na příjezdové cestě.

Tenhle kemp na nás působí přívětivě a nenuceně, proto se tu rozhodneme zůstat dvě noci. Signál je dostačující na to, aby se holky mohly připojit na on-line hodiny, což hned udělají. To Kuba škole moc nedá, okamžitě se převleče do plavek, dobrovolně a sám se namaže opalovacím krémem a utíká na pláž. Nejdřív jen kope, pak se vrátí a musím jít s ním, aby mohl do vody. Pláž je kousíček a je úplně obyčejná, se světle béžovým pískem a vodou nudně tyrkysově modrou, ale stejně jako v kempu se i na pláži cítíme vítaně a svobodně a to je víc než ten nejbělejší písek a nejsvětleji tyrkysově zbarvená voda.

K večeři máme šopský salát. My dva s Jankem. Při přípravě salátu pro nás dávám bokem zeleninu v takové podobě, v jaké ji jednotlivé děti jedí. Takže Joli má jen nakrájenou okurku a papriku, Týna všechnu zeleninu ve formě salátu, ale bez zálivky, Kuba to samé jako Týna, ale s olivovým olejem, pepřem a solí. Fetu přidávám jen nám dvěma dospělým. Joli z pomazánkového másla (cream cheese), majonézy, plechovky tuňáka a nadrobno nakrájené cibulky umíchá tuňákovou pomazánku, kterou si s Kubou a Jankem mažou na chleba.