Newcastle

St 1.2. Caravan Park, Stocton, 0 m.n.m. (New South Wales, Austrálie)

Lepší počasí na prohlídku města už být nemohlo – od rána svítí slunce o 106. Zase nasedneme ve Stoctonu na trajekt a necháme se dovést na druhu stranu zátoky do Newcastlu. Oběd si dáme v pekařství – každý si najdeme něco, na co máme chuť, jen Týna si skočí vedle pro sushi. Joli si dvakrát dokoupí bulku „Cheese and bacon“, ale všechnu slaninu pokaždé oloupe.

Po obědě se vyškrábeme do ulice Tyrel Street, která leží ve čtvrti příznačně nazývané The Hill, a podíváme se na dům, kde jsme před osmnácti lety s Jankem bydleli. Vypadá pořád stejně ošumtěle, ale když nakouknu skrz okno dovnitř vidím, že „náš“ pokoj je propojený s vedlejším pokojem a že ty příšerné sedmdesátkové tapety, jak ze seriálu Profesionálové, už zmizeli a zeď je vymalovaná klasickou bílou barvou.

Tyrel Street dnes.

Tyrel Street v roce 2005.

Náš pokoj vTtyrel Street v roce 2005.

Pokračujeme ještě trochu do kopce až k bílému obelisku, kam jsme chodívali na piknik. Pořád stojí – obelisk i palma. Zatímco Janek natáčí panorámata, usadíme se do stínu a povídáme si.

Obelisk a palma.

Pak zase sklesáme do Bogey Hole, což je ve skále vykopaný bazén, do kterého teče mořská voda. Týna je zklamaná, podle vlastních slov čekala něco jiné: „Já jsem byla už od rána přesvědčená, že půjdeme do nějakých vykopaných termálních bazénků někde ve skalách, že tam budou speciální proudy, který tě budou masírovat jako vířivka. To jste mě docela zklamali s touhlectou dírou studenou.“ 

Týna to ve výsledku zvládne lépe než já a do chladné vody se odváží. Já jen fotím a natáčím ostatní, jak se koupou a jak se ně valí vlny. Procházejí se kolem bazénu a pak skáčou šipky z toho kraje, který je u moře a doráží na něj vlny. Všichni do bazénu skočí, jen Joli váhá. Vidím, jak se v moři za ní zdvihá pořádná vlna, která se jistě přelije přes kraj bazénu a já se bojím, že by ji mohla smést a ublížit jí. Křičím na ni přes celý bazén: „Joli, rychle!“ a ona skočí zrovna, když je vlna přímo za ní a Joli ve vlně na chvíli zmizí. Když se vynoří je nadšená a já jsme naštvaná na Janka, že děti víc nehlídá. Později, když koukáme na video, které jsem natočila, Joli prohlásí: „Mami, neboj, já jsem si tu vlnu užila.“

Moje čtyři lásky a blížící se vlna.

Tím naše koupání v Bogey Hole končí, převlečeme se a přesouváme se zase dál směrem na pláž Newcastle Beach. Tam si koupíme zmrzku a kafe, pozorujeme zasněně pláž a Janek prohlásí: „Takhle si to pamatuju,“ a usmrkne si latté. Já si také vzpomínám na ty nádherné pláže, jen na to latté jsme tehdy neměli dost peněz …

Pak se v převlékárnách převlečeme do plavek a chvíli dovádíme ve vlnách, jsou hodně silné, musíme děti hlídat. Joli jedna vlna smete, zatočí kolem dokola, strhne jí potápěčské brýle, které už nikdy nenajdeme.

Když odcházíme z pláže, nadhodím: „Tady býval takový hezký obchod. Nechcete se tam podívat?“ Joli na to okamžitě reaguje: „Mami, tys tady byla snad před padesáti lety, ten už tam dávno nebude.“ Tak jsme to ani nezkoušeli, ostatně Týna se rozhodla, že už s námi jít do kempu nechce a tak jsme ji chvíli naháněli po Newcastlu. Puberťačky jedna jako druhá.

Trajektem zpátky do kempu, pořádně se osprchovat a potom na grilování k Amy, sousedce od Simone. Je tam spousta lidí Amyina a Simonina rodina a ještě Lisa, další sousedka. Moc si té společnosti užíváme. Kuba si celý večer, kromě krátké chvíle, kdy se cpe, kope se Simoniným mladším synem. Ke konci ho objímá tak, jako se dřív objímal se svým nejlepším kámošem ze školky. I obě holky jsou spokojené. Janek se Simone se domluví, že si jednou pošleme děti na výměnu.