Naše Vánoce v Buenos Aires
So 24.12. byt A, 7. patro, Cerrito 1278, Buenos Aires, m.n.m. (Argentina)
Ráno je zataženo, v noci pršelo. Zataženo je skoro celý den, jen k večeru se projasní. Venku je to na dlouhý rukáv, což si my dva s Jankem ověříme kolem desáté, když vyběhneme ven koupit rybu a brambory na večeři. Nakonec toho koupíme víc – ještě šampaňské, nějakou zeleninu a ovoce. Kousek od našeho dočasného domova je rybárna, kde koupíme pět velkých krevet (langustin) jako předkrm, a bílého lososa z místního zálivu. Mají i „obyčejného“ růžového lososa, ale ten stojí víc než dvakrát tolik a je z Chile.
Štědrodenní snídaně.
Štědrý den mimo domov trávíme už potřetí. Poprvé to bylo ještě bez dětí v roce 2005 v Sydney, to jsme zašli na slavnou Bondi Beach, pozorovali místní v plavkách a červeno-bílých čepičkách a druhého dne odletěli na Nový Zéland. Podruhé v roce 2019 jsme na Kanárských ostrovech poslouchali o tom, jak se v Číně šíří nový koronavirus. S dětmi jsme si udělali Štědrý den se vším všudy dřív ještě v Praze před odletem. Na ostrovech jsme si pak užívali atmosféry, kterou vytvářeli vánoční hvězdy zasazené kolem chodníků a na Štědrý den jsme vyrazili na vyjížďku motorovým člunem za delfíny. Díky návratu na Silvestra jsme stihli oslavit Vánoce u babiček a dědečků v Brně. Takže děti vlastně o nic nepřišly, jen měly svátky roztažené do delšího časového úseku.
Letos je to jiné. Úroveň vánoční atmosféry v Argentině či Uruguayi je na 5 % té české. Je tu teplo, slunečno, dny jsou relativně dlouhé. Místo vánoční výzdoby je všude fotbalová, před mistrovstvím, během něj i po něm (po skončení mistrovství se všude okamžitě objevily plakáty s vítězným týmem s Messim, který drží zlatý pohár). Hlavně holkám chybí náš klasický vánoční scénář, chybí jim celý prosinec plný vánočních příprav a nejrůznějších akcí, chybí jim kamarádi a prarodiče, nakupování na Bělohorské i balení dárečků za závěsem pod postelí, chybí jim svátečně nazdobený domov a pečení perníčků. Kubovi nechybí nic, těší se na dárky a dobré jídlo.
Štědrý den se snažíme pojmout, co nejtradičněji. Snídáme vlastnoručně upečené pečivo z těsta na vánočku a černý čaj s citronem. Stromeček jsme stejně jako doma nazdobili den předem. Dopoledne se povalujeme a pak vyrážíme na hřbitov. V Brně jsme tam také chodívali (ať už na malý lesní vesnický za mými prarodiči či poslední rok na Ústřední :-( ). V Praze byla na programu procházka s kamarády a jejich dětmi (se svařeným vínem v termosce a cukrovím v plastové krabičce) (Jestli se mi po něčem bude v Brně stýskat, tak po těch procházkách po Hradčanech a Malé Straně, vyjít z domu a za čtvrt hodiny pěší chůze být na Hradčanském náměstí, to mi bude chybět). Tady v Buenos Aires vyrážíme na slavný hřbitov Cementerio de La Recolata.
Cementerio de la Recoleta je hřbitov ve stejnojmenné čtvrti, kde jsou pohřbeni mnozí významní lidé – Eva Perónová, prezidenti, nositelé Nobelovy ceny a další. Na ploše o velikosti 5,5 hektarů stojí 4691 nadzemních hrobek, které vypadají jako domečky postavené z mramoru, zdobené sochami a krásnými mřížemi. Hrobky stojí obvykle těsně vedle sebe jako řadové domky v ulici.
Za vstup na hřbitov se platí kartou. Pro zahraniční turisty je to značně nevýhodné, ale co se dá dělat. Podle průvodce Lonely Planet je toto místo hlavní turistickou atrakcí v Buenos Aires. Návštěva hřbitova stojí za to, i když kromě Evy Perónové nikoho z pohřbených osobností neznáme. Procházení se uličkami mezi domečky je zajímavé samo o sobě. Joli se ztratí ve svém světě, já si fotím zeleň, Týna a Janek volají rodině.
Ze hřbitova zamíříme rovnou domů. K obědu si dáme včerejší pečivo. Odpoledne děti pod Týniným vedením natáčejí videa do hudebky. Během cest na to nebyl prostor, to musím přiznat. Tady v bytě jde spousta věcí týkajících se školy zařídit daleko jednodušeji. Později každé z dětí vytvoří jedno vánoční přáníčko. Hurá, další povinnost odškrtnuta.
Janek si odskočí k holiči. Už měl vlasy moc dlouhé. Naštěstí mají volno a tak se vrátí jako fešák.
Potom společně poklidíme, já uvařím brambory, upeču rybu, s Týnou připravíme zeleninu, bouchneme šampaňské a dáme si slavnostní večeři.
Dárků máme tak akorát – každý každému mohla dát právě jeden dárek. Porušili jsme to jen my dva s Kubou – on mi dal dva a já jsem všem dětem koupila všechny tři díly Prašiny v elektronické podobě. Doma je sice máme tištěné, ale různé díly patří různým dětem a ony si je mezi sebou odmítají půjčovat. Klasika. Takhle knihy nahraju každému z dětí na čtečku a je to. Poslední dobou jsem za knihy utratila víc peněz než obvykle za rok.
Někdy si říkám, že kdyby nás chtělo sponzorovat knihkupectví Kosmas, tak bych to brala. To by pro mne nebyl problém – jen by tedy po mě nesměli chtít psaní recenzí na knihy. Spíš jen zmínky na blogu i na Instagramu o tom, jak je to super, koupit si v Argentině na pláži e-knihu a do pár minut ji začít číst nebo že je možné, koupit z té samé pláže knihy jako vánoční dárek – a to včetně zabalení do balicího papíru a věnování. Obdarovaný si je pouze vyzvedne u zásilkové služby.
Joli i Kuba jsou s průběhem Vánoc spokojení. Týna těžce nese odloučení od rodiny a kamarádů i to, že se nám dárky pro ni úplně nepovedly, ale nakonec to nějak ustojí. Děti si pustí Tři oříšky pro Popelku.
Je po Vánocích, všichni spí. Matka má konečně právo si dát nohy nahoru a …. dál plánovat.