Na chvíli v Dánsku

Ne 30.6. První benzínka za Berlínem na silnici E26 (Německo) – 459 km – Rebaek Strand, Kolding(Dánsko)

Ráno je přesně takové, jaké mám nejradši. Pomalé a umazlené. Kuba sleze z palandy za námi dolů, přitulí se a hodinu ještě spíme v objetí. Pak si stěžuje, že je mu moc teplo a vyleze zpátky nahoru. Snídáme černý čaj a Honzovy buchty. Kuba skuhrá, že je mu z nich špatně. Vyjedeme, děti sedí na zadní lavici a Kuba poznamená, že je mu zima. Když to zopakuje potřetí, vleze Joli průlezem do budky a podá mu peřinu, aby se zakryl. Po chvíli otočím a vidím, že leží. Sáhnu mu na čelo a cítím, jak pálí. Při příští zastávce si přesednu za ním dozadu, rozpálenou hlavu mi položí na klín a klimbá. Joli spokojeně hnízdí na sedle spolujezdce. V uších sluchátka. Cítím, že Jankovi chybí moje asistence. Ochotné podávání pití, hlídání výhledu z pravého bočního okénka a „duchaplná“ konverzace. Místo toho vískám Kubu ve vlasech a začínám studovat průvodce po Islandu.

Průvodce máme celkem čtyři. Jednoho jsme koupili už dávno, dva jsem sehnala z druhé ruky a poslední je půjčený z knihovny. Až doposud jsme neřešili, co na Islandu chceme vidět. Důležité bylo koupit lístky na trajekt, letenky a předplacenou kartu na ubytování v síti kempů. Připravit obytňák a sbalit vše potřebné. Zařídit, aby za námi Týna přiletěla s několikadenním zpožděním. Plánovat konkrétní místa, která navštívíme, budeme až na trajektu. Tam budeme mít času dost. Dva celé dny.

Ale teď když těmi průvodci tak listuju a prohlížím si obrázky, postupně se do některých z nich zamilovávám. Určitě bych chtěla vidět papuchalky, to je můj dlouholetý sen. Na fotkách se mi líbí vodopády, které tečou z čedičových varhan. Pak je tu pláž, kde jsou po černém písku rozeseté obrovské kusy ledu. Taky bych ráda viděla městečko Skalhot, kde se odehrává kniha, kterou si sebou vezu. Děti se shodnou na tom, že se chtějí koupat v horkých pramenech. Ideálně každý den. Jinak po ničem netouží. Obrázky v průvodcích kromě těch, které zobrazují místa ke koupání, je nechávají chladnými.

Dneska zase hodně jedeme. Potkáváme nebývalé množství obytných aut, karavanů i campervanů. Vypadá to, že i v Německu začaly prázdniny a všichni vyrazili na cesty. Dvakrát odbočíme z dálnice, abychom natankovali levnější benzín. Oproti včerejšku se ochladilo a celou dobu jemně prší. Přejedeme do Dánska. Pomalu začínám vybírat místo na noc. Trochu jsem snila o tom, že budeme spát u divoké písečné pláže, kde bude kavárna s výborným dánským pečivem. Jenže netuším, jak takové místo najít, a proto jdu na jistotu – otevřu aplikaci iOverlander. Moc míst na spaní tam sice není, ale jedno se mi zalíbí. Je u moře, zadarmo a asi hodinu jízdy od Legolandu, kam chceme zítra zajít. Zamíříme tedy na místo nazvané Rebaek Strand a kolem páté hodiny odpoledne zaparkujeme na parkovišti s výhledem na úzký záliv, podél nějž se rozkládá město Kolding.

Ze všeho nejdřív se jdeme podívat, kam pokračuje cesta, na kterou už nesmí auta. Po levé straně máme travnatý pás a za ním moře, napravo stráň přecházející v pole. Vidíme piknikové stoly, štěrkem vysypaný plácek vyhrazený pro stany, kousek dál leží úzká písčitá pláž a nad klidnou vodou se táhne úzké dřevěné molo. Z místa dýchá pohoda a volnost. Proti nám kráčí muž vikingského vzhledu (dlouhý plnovous, široká rovná ramena, válcovité trup, úzké boky) s dcerou v županu. Vypadá to, že se byli koupat. Trochu nás to zaráží, sice už neprší, ale na koupání nám přijde příliš čerstvo. Projdeme podél pláže k dřevem obloženému domku, kde objevíme záchod a venkovní studené sprchy.

Parkoviště na konci osídlené části. Dál už pokračuje jen cesta pro pěší a kola, která vede na pláž.

Ještě před večeří vyrazíme s Jankem sami dva na krátkou procházku do ulic osady Rebaek. Rádi bychom zblízka viděli, jak vypadají domy, kolem kterých jsme předtím projížděli. Moderní novostavby velikosti menšího rodinného domku stojí uprostřed udržovaných zahrad. Domy přímo nad pláží mají soukromá dřevěná mola. Velká okna v hlavní obytné místnosti sahají až k podlaze. Protože Dánové si na záclony a závěsy moc nepotrpí, vidíme i vkusné a vzdušné zařízení uvnitř. Některé interiéry vypadají jako show-roomy obchodů s designovým nábytkem. Židle u nás neobvyklých tvarů, moderní plátna obřích rozměrů, grafiky v tenkých černých rámech, pokojové rostliny přes půlku místnosti i otevřená točitá schodiště. Kocháme se nejen domy, ale i zelení podél polní cesty, která je druhově podobná jako u nás, přesto působí nějak jinak.

V kochání pokračuju, když při cvičení na pláži pozoruji místní, kteří tam chodí na procházky, venčit psi či se večer zajeli vykoupat. Na to, že jen vyrazili na večerní procházku do přírody, působí nečekaně elegantně. Jednoduché, klasické i moderní střihy. Černá, tmavě modrá, béžová a bílá. Žádné vzory. Žádné výrazné potisky na tričkách nebo mikinách. Značkové oblečení, ale bez log značek přes celou hruď.

Během večera se několikrát nahlas pochválím za to, jaké krásné místo na spaní jsem vybrala. Líbí se tu i Joli, která s palcem nahoru prohlásí „Ta scenárie je fakt dobrá.“

O nás Blog

Místa zkušenosti