Legoland

Po 1.7. Rebaek Strand, Kolding (Dánsko) – km – Tornby (Dánsko)

Když jsme Joli a Kubovi oznámili, že Týna za námi na Island kvůli sportovnímu soustředění přiletí o tři dny později a vyhne se tak dvěma dnům stráveným na dálnici a dvěma dnům na trajektu bez wifi, hned byl oheň na střeše. „Tak to je mega nefér! Já chci taky letět!“ Nejdřív jsem děti klasicky rodičovsky odbyla, že život není fér, ale pak jsem přemýšlela, co by jim „takové utrpení“ mohlo vyvážit a napadlo mne, že bychom se cestou mohli stavit v Legolandu.

Vychází to úplně akorát – dánský Legoland v Billundu je víceméně po cestě do přístavu v Hirtshalsu, odkud vyjíždí trajekt. Na cestu z Brna do přístavu máme tři dny. Dva dny na jízdu a jeden den na Legoland. Ty naše děti mají ale štěstí!

Zajímavé budovy v dánském Kolndigu.

Dánská krajina je trochu na jedno brdo. Líbili se nám ty široké pásy kolem silnice, kde ještě není pole. Tolik rostlin tam kvetlo (škoda, že nejsou na fotce).

Dobré je, že v Legolandu jsme už jednou byli, a tak víme, jak to tam chodí. Před šesti lety jsme se tam zastavili při cestě z Norska a Švédska. Nejstarší Týna byla tehdy o rok mladší, než je dnes Kuba. Návštěva Legolandu byla tehdy pro děti největším zážitkem z celé dvoutýdenní dovolené.

Nevím co, o dnešku napsat, protože v Legolandu se nestane nic, co by člověk nečekal. Všechno proběhne tak, jak má. Děti jsou nadšené. Legoland už dávno nejsou jen zmenšené repliky známých staveb postavených z kostiček lega. Jedná se regulérní zábavní park s horskými dráhami, vodními atrakcemi, stánky s rychlým občerstvením, obchody se suvenýry a dívkami převlečenými za princezny. Jednotlivé atrakce jsou inspirované lego stavebnicemi, ale upřímně řečeno naše děti to vůbec nezajímá. Chtějí si užít divokých jízd a stříkající vody. A taky si jich užijí.

Jedinou událostí zvláštního charakteru je, že dojde k vyrovnání dávné křivdy.

Jen jedna z atrakcí není v ceně vstupného a platí se zvlášť. Je to jízda v autíčku s elektrickým pohonem po dopravním hřišti. Děti dostanou řidičský průkaz s vlastním jménem, věkem a fotografií. Je potřeba si zarezervovat místo na určitý čas, přijít o 10 minut dřív. Celá akce má takový zvláštní rituální charakter. Není to jako na pouti, kde všichni naběhnou mezi autíčka, zaberou si jedno pro sebe a pak zuřivě točí volantem a narážejí do ostatních vozidel. V Legolandu se to bere vážně. Děti obdrží vlaječku své země postavenou z lego kostek, dostanou instruktáž, jak se na dopravním hřišti jezdit, jaké jsou tam dopravní značky, co která znamená, že se jezdí vpravo (je tam i jeden chlapeček z Velké Británie). Teprve když jim už přímo na hřišti instruktor dvoujazyčně vysvětlí barvy na semaforu, mohou si spořádaně vybrat každé své autíčko, způsobně nasednout a trpělivě vyčkat až blikne zelená. Pak se váhavě rozjedou a rodiče, kteří je sledují zpoza nízkého plotu jim mávají, smějí se a trnou, jsou hrdí na děti, které rukou ukazují, že budou odbočovat, dávají na křižovatce přednost, a dokonce tankují na benzínce. Když nastane nějaký problém, přijede instruktor v blikajícím policejním autíčku a vyřeší ho (obvykle odtažením jednoho z autíček). Celá akce je pro rodiče neskutečně dojemná.

Při minulé návštěvě splňovala věkový limit pro jízdu na autíčku pouze Týna, Joli chyběly dva měsíce. Bylo jí to pochopitelně opravdu líto.  Proto si jízdu v autíčku letos speciálně vyžádá, oba pak s Kubou brázdí dopravní hřiště a my s Jankem se dojímáme.

Akvárium v Legolandu se nám minule moc líbilo. Hlavně Kuba byl tehdy fakt nadšený.

Mořský koník.

Úplně na závěr si děti ještě dvakrát vystojí frontu na jednu z horských drah, koupí si v obchodě přívěšek na klíče a společně se vyfotíme ve vstupní bráně.

Tři hodiny jízdy na sever po dánských dálnicích uběhnou v poklidu. Noc strávíme na parkovišti v lese kousek za vesnicí Torby, která leží necelou půlhodinu od přístavu. Jsme unavení a po večeři všichni usneme jako, když nás do vody hodí.

K večeři zase sekaná.