Výstup na nejvyššího horu Austrálie

Čt 23.2. Thredbo Digging Campground, Kosciuszko National Park, 1140 m.n.m (New South Wales, Austrálie) - Leather Barrel Creek Campground, Kosciuszko National Park, 1016 m.n.m. (New South Wales, Austrálie)

Celou noc se budíme zimou. Týně mrznou všechny v kosti v těle a musím vytáhnout peřinu, kterou jsme koupili v IKEA v Sydney, aby si ji přehodila přes spacák. Janek se tváří statečně, ale i jemu bylo v neizolované střešní nástavbě zima. Já ležela s Kubou pod dvěma rozloženými spacáky a hřála se o jeho teplem sálající tělíčko. Joli, která spala u kamarádů, se dobře zachumlala do svého spacáku a stulila do klubíčka a chladné noci si ani nevšimnula.

Po ránu je v kempu mlha, která se později zvedne a sluneční paprsky prohřejí vzduch. Do zimy se mi těžko vstává. My s Týnou se nasnídáme v busíku, zatímco ostatní statečně snídají u piknikového stolu. Týna namaže housky k obědu. každému podle jeho přání. V kempu se objeví ranger, který kontroluje, jestli mají auta zaplacený poplatek za pobyt v národním parku. My dostáváme papír, se kterém se máte dostavit do kanceláře, kde zaplatíme. Večer jsme projížděli kolem budky, kde se před den platí, ale měli už zavřeno.

Zaplatíme tedy v Thredbu, zároveň se vyptáme na cestu na Mt. Kosciuszko, nejvyšší vrchol Asutrálie. Je to snadné, stačí nastoupit na lanovku a pak ujít 6,5 km mírně do kopce. Koupíme se tedy lístky, zkušeně nasedneme na čtyrsedačku a necháme se vyvést z nadmořské výšky 1380 m o 540 m výš. Terén se zvolna vlní a pomalu stoupá. Většina trasy vede po železném roštu, po kterém by se dalo jet i s kočárkem. Oběd si dáme na vyhlídce na Mt. Kosciuszko a pak pokračujeme dál na horu. Děti statečnou šlapou. Počasí nám přeje – po studené noci, je krásný jasný den, teplo tak akorát na mikinu.

Na vrcholu se posilníme obří tabulkou čokolády s rozinkami namočenými v rumu. Zpáteční cesta uběhne rychle, většinu doby kráčíme mírně z kopce. Největším zážitkem je první pohled z lanovky, která nás veze dolů do údolí. Připadám si trochu jako na horské dráze, když vidím tu hloubku pod námi a žaludek se mi mírně zhoupne.

My čtyři na vrcholu, Kuba se fotit nechtěl.

Fotka z prosince roku 2005. I když bylo léto, tak nahoře sněžilo.

Vran byla na hoře celé hejno. Foto: D.H.

Na noc přejedeme na místo kousek za Thredbem. Je to spíš odpočívadlo – rovná plocha, suchá toaleta, piknikový stůl a k nadšení všech dětí i ohniště. Z výletu jsme hodně unavení, já první hodinu nevylezu z auta, protože chystám večeři a spaní. Peču kuřecí paličky (Kuba si moc přál pečené kuře) a vařím čočku. K tomu se přidají fazole Heinz z plechovky, zbytky pečiva, kuřecího a párků z předchozího dne, zelenina čerstvá i nakládaná. Úplné hody.

Večer děti hrají hry u kamarádů v autě a my sedíme u ohně a povídáme si. Obloha postupně ztmavne a vynikne spousta hvězd a výrazná mléčná dráha.

O nás Blog

Místa zkušenosti