Míříme do vnitrozemí

Čt 26.5.  Color Marino Hotel a RV park, Teacapán (Sinaloa, Mexiko) – El Ranchito, Laguna de Santa María del Oro, 727 m.n.m.(Nayarit, Mexiko)

Ráno jako vždy. Zkouším venku cvičit, ale koušou mne mušky, kterým říkáme pičulky, a tak se raději vracím do auta na kafe. Máme u auta kohoutek s vodou a neváháme toho využít. Janek napojí na kohoutek hadici a pak asi hodinu společně s dětmi myje auto od prachu a špíny posledních měsíců. Já jsem zavřená v autě a dopisuju zápisky. Ráda bych je dala blog, ale není tu wifi a nechci plýtvat data.

Kuba myje ohrádku.

Umyté auto.

Kokosové ořechy.

Před obědem všichni rychle naskáčeme do bazénu, k obědu si dáme párky a věnec z houskového těsta, který jsem večer upekla. Po vše sbalíme, ještě jednou se ochladíme v bazénu, Janek ještě koupí čtyři kokosové ořechy vlastnoručně čerstvě utržené z palmy a pak už jedeme prašnou cestou pryč od Tichého oceánu.

Malé sazeničky mangovníků.

Je vedro. Janek si ještě v nejbližším městečku koupí v restauraci čerstvě připravené krevetí ceviche a pak už jen jedeme, jedeme a jedeme směrem do vnitrozemí. Moře teď delší dobu neuvidíme. Máme namířeno k hlavnímu městu, ale cestou se chceme zastavit na několika zajímavých místech – v městě Tequila, u vulkánu Parucutin či na archeologickém nalezišti s vtipným jménem Tzintzuntzan. Uvidíme, co z toho nakonec zvládneme a co ne.

Sušení papriček na sluníčku.

Děti se učí a jednu chvíli také posloucháme Casablanku, tentokrát o Japonsku. Díl nazvaný Japonskem s tajfuny v zádech si můžete poslechnout ZDE.

Krajina za oknem se postupně mění. Od přímořské placky se pomalu zvedají čím dál tím zelenější kopce až jsou to vlastně hory. I plodiny na polích se mění. U moře jsou kokosové palmy a pak asi mangovníky, taky rajčata a červené chilli papričky, které tam rovnou suší. Jak se vzdalujeme od moře přibývá velkých stromů – asi jsou to zase ta manga nebo avokáda, nevíme. Na autech vozí sklizenou cukrovou třtinu. Půda postupně zčervená a roste na ní modrozelená agáve, předpokládáme, že je to ta, ze které se pak pálí slavná mexická pálenka tequila.

Modrozelená agáve.

Nám je ale jasné, že do Tequily dnes nedojedeme. Je to prostě moc daleko. Vybírám tedy v aplikaci iOverlander jeden z kempů u jezera Laguna de Santa María del Oro. Až poté si v průvodci Lonely Planet všimnu, že ta mají pro toto jezero speciální rámeček. Prý by se v něm mělo dát plavat a kolem by mělo žít až 25O druhů ptáků. Tak to se máme na co těšit.

Tamales. Mňam.

Mangovníky, mangovníky, mangovníky.

Placení za dálnice .

Vypalování porostu vidíme dnes asi dvacetkrát. Přijde nám to nebezpečné, ale asi se tu spoléhají na období dešťů. Co já vím.

Akvadukt (opravdu tekla voda) za městem Tepic.

Po všem tom suchu Bahy je tahle mexická zeleň obrovským pohlazením pro duši Středoevropana.

Dnes jedeme po placená dálnici a je to tedy dost drahý špás. Kilometr stojí tak pět pesos. Docela si oddechneme, když z dálnice odbočíme, ale pak se zase lehce zapotíme při průjezdu městečkem Santa María del Oro z úzké uličky s elektrickými dráty zavěšenými proklatě nízko nad silnicí nás policisté odklánějí na ještě užší uličky s dráty ještě níž. Uličky jsou vyzdobené, v jednom místě jsou kolotoče, takže se o brzy asi chystá nějaká pouť.

Rámeček v průvodci Lonely Planet o Laguna de Santa Maria del Oro.

Uličkami naštěstí prokličkujeme bez úhony, abychom mohli začít klesat prudkými serpentýnami k jezeru na dně kráteru vyhaslé sopky. Chvíli ještě jedeme po dost strašné cestě kolem jezera než konečně dorazíme do kempu. Zaplatíme 500 pesos (platí se 100 na osobu). Rychle chystám večeři, zatímco děti si užívají houpačky v retro stylu. Dnes se poprvé odhodlám uvařit americkou krupičnou kaši. Trochu se bojím, co z toho vyleze, ale děti si to polijí javorovým sirupem a jen se spokojeně olizují. Pak se jdou ještě houpat a nechávají se u toho zalévat ostřikovačem.

Jak málo stačí ke štěstí - houpačka a ostřikovač.