Vstříc opravdovému Mexiku

St 25.5.  trajekt do Mazatlánu (Sinaloa, Mexiko) – Color Marino Hotel a RV park, Teacapán (Sinaloa, Mexiko)

První půlku noci jsme se co chvíli budili a já jsem pořád hledala vhodnou polohu s nataženýma nohama, protože kombinace krátké postele, Kubovy společnosti a tepla v místnosti nebyla úplně přející. Když se v druhé půlce noci ochladilo, najednou jsme oba s Jankem spali bez probouzení. Jak málo stačí k dobrému spánku, trochu studeného vzduchu.

Toalety v přístavu v Mazatlánu.

Budíme se kolem sedmé. Všichni se sprchujeme, balíme věci a jdeme do restaurace na snídani. Obyčejné sladké pečivo a káva jsou zdarma, my si kupujeme za 95 pesos ještě jednu krabičku smíchanými vajíčky a jakýmisi tortillovými trojúhelníčky. Pak docela dlouho čekáme až loď přistane v přístavu v Mazatlánu a také až nás pustí z lodi. Nakonec se dočkáme. Já s dětmi vyjdu pěšky, Janek vyjede autem. Naskakujeme k němu a míříme do Mazatlánu na parkoviště kousek za historickým centrem.

Sochy na promenádě v Mazatlánu.

Parkujeme, svačíme a vyrážíme pěšky po promenádě podél pobřeží. Je krásně, slunko svítí a je už docela vedro. Promenádu lemují sochy od místních umělců. Máme štěstí a můžeme pozorovat skok do rozbouřeného moře, který pro autobus plný turistů předvede místní mladík.

Vidíte ho, jak tam skáče?

Dětem je vedro. Joli je velmi nespokojená. Z promenády zamíříme do ulic historického středu města. Domy byly postaveny v 19. století a dle průvodce LP si místní restaurace  a bary uchovaly šmrnc z padesátých let. Město se nám líbí, je tu čisto, domy jsou vesele barevné, v ulicích je tropická zeleň. Nejsou tu moc turisté, ani obchody pro ně.

Janek si dává u stánku ceviche, které my ostatní nejíme a tak se jdeme podívat na hlavní náměstí. Kubovi kupuji pizzu, ostatní nic nechtějí. Když se vracíme zpět za Janek, fotím si tři domy na náměstí a zaujme mne cedule na jednom z nich. Velký nápis nabízí očkování pro děti, menší očkování pro cestovatele.

Očkování pro děti i cestovatele.

Vyzvedneme tedy Janka a jdeme se zeptat na to očkování. Hurá, není to problém, mají tři várky očkování pro břišnímu tyfu pro naše děti. Musíme ještě vedle v bance vyzvednout hotovost na zaplacení (1000 Kč za jeden kus včetně aplikace, je to úplně stejná vakcínu, jakou jsme dostali my s Jankem v Česku) a už můžeme jít na to. Nebylo to bez boje, ale naočkovaní jsou nyní všichni. Ještě čtrnáct dní než nabyde pořádné účinnosti, ale pak už si budeme moci oddychnout aspoň v tomto ohledu.

Vracíme se zpět k autu. Obědváme. Rozhodujeme se, že vyrazíme směrem na Mexiko City a přespíme v nejbližším kempu po cestě. Nutno dodat, že je to asi dvě hodiny cesty, z toho posledních 35 km zajížďka, ale připadá nám to jako lepší varianta než jet na sever od Mazatlánu, kde jsou jiné tři kempy na pobřeží.

Cesta je zpočátku dobrodružná. Silniční provoz je svéráznější než v La Pazu. Místy nejsou vidět jízdní pruhy, a i když někdy vidět jsou, tak jsou tak úzké, že se do nich auta vedle sebe sotva vejdou. Řízení je tak velmi náročné na pozornost řidiče a nervy spolujezdce. Naštěstí vše dobře dopadne, zvládneme dobrat benzín i vodu a opustit město. Dálnice, po které jedeme, chvíli dokonce vypadá jako opravdová evropská dálnice – dva pruhy v každém směru oddělené trávníkem s plotem uprostřed.

Po čase z ní odbočujeme a po menší asfaltce projíždíme zemědělskou krajinou, kde na polích pěstují rajčata a vedle nich suší chilli papričky na slunci. Jak se blížíme k moři, vidíme kokosové palmy a pole s maličkými sazeničkami avokádovníků, které známe z instagramu nebo pražských trendy podniků. Jenže tady nejsou v květináči, ale na poli a jednou budou plodit lahodné plody s černou slupkou.

Cesta je to napínavá, protože nám připadá neskutečné, že by někde za těmito poli mohl být hotel a RV park s bazénem. Odbočíme z asfaltky na prašnou cestu, projedeme kolem kokosových palem a avokád a jsme tam. Hotel není žádný obří hotel, ale několik menších staveb. Zrovna se tam ubytovává jedna mexická rodinka. Chvíli čekáme, pak se také zapíšeme (cena za jednu noc je 380 pesos), přejíždíme do RV sekce, kde jsme pro tuto noc jediní.

Celé to tu máme jen pro sebe.

Je tu tak krásně a celé to tu máme jen pro sebe, že my dospělí tomu nemůžeme ani uvěřit.  Děti naskáčou do bazénu, já smažím palačinky, ze samé radosti peču pletýnky a oživuju žitný kvásek. Janek si jde taky zaplavat.

Na pláž ani nevylezeme, ale Tichý oceán nám hučí do uší celý večer a celou noc.

Kuba nám čte před spaním.