Lucky Bay podruhé
Pá 10.3. u vysílače, křižovatka silnic Fisheries Road a Jim Ovens Road, Shire of Esperance, (Western Australia, Austrálie) – Lucky Bay Campground, Cape Le Grand National park (Western Australie, Austrálie)
„Mají tam jedno místo volné. Mám ho zarezervovat?“ probudí mne ráno Jankova otázka. „Cože, jaké místo a kde?“ ptám se. „V Lucky Bay Campground.“ „Aha, tak ho zarezervuj, jestli to půjde.“ A ono to šlo. Někdo na poslední chvíli zrušil rezervaci a na nás se usmálo štěstí, když se ráno Janek ze zvědavosti koukal, jestli se náhodou neuvolnilo místo na dnešní noc.
Ráno na La Grande Beach
Tolik radosti hned po ránu. Rychle si na mobil vyfotím kynutou bublaninu jahodami, kterou jsem večer upekla, a pak s potěšením sleduju, jak si kluci k snídaná přidávají další kousky, až je víc než půlka snězená. Holky ani neochutnají, každý snídá to svoje – Týna kaši, Joli lupínky. Po ránu nemají rády změny. V tom jsou po mně.
Z těchto křemenných žil se údajně “sprášili” dolů celé ty bílé pláže.
S ničím se pod vysílačem nezdržujeme, vše sbalíme, zamáváme mravencům a míříme zpět národního parku Cape Le Grand. Nejdřív zase jen na denní parkoviště, tentokrát u pláže La Grand Beach. Sbalíme si do batůžku lahve s pitím a něco na svačinu a za mírného odporu některých dětí vyrazíme na krátký trek.
Podél celého pobřeží tohoto národního parku vede jedna dvacetikilometrová trasa, která se dělí na několik kratších úseků. S Týnou jsme včera zvládly tu nejscéničtější a zároveň nejjednodušší část, dnes nás čeká náročnější díl, ze kterého nakonec ujdeme jen polovinu. něco přes dva kilometry. Kdyby byly děti pro, chodila bych ráda delší trasy, ale i tyhle pěti – a šestikilometrové výletíky si dokážeme užít. Mají velkou výhodu v tom, že se dají zvládnout do dvou hodin. Není tedy třeba balit moc věcí, jídla a vody. V suchých částech Austrálie ani nemusíme nosit nepromokavé bundy, protože déšť není příliš pravděpodobný. Na výlet můžeme vyrazit jen s malým batůžkem s pár litry vody, několika müsli tyčinkami a malou lékárničkou. Voda pro pět lidí na půl dne v horkém počasí se už pěkně pronese, stejně tak jídlo. Pětikilometrový výlet je tedy značka ideál.
Po návratu si dáme oběd s výhledem na pláž. Prohodíme pár slov s Francouzi, jejichž Mercedes Sprinter parkuje vedle našeho busíku. Rodiče přijeli navštívit svou dospělou dceru, která v Austrálii již čtyři roky žije. Kuba si chvíli n apláži kope. Chválí si zdejší písek, který se oproti tomu v Lucky Bay trochu měkčí.
Ve dvě už parkujeme na místě č. 30 v kempu v Lucky Beach. Kousek od suchých toalet, které bohužel trochu zavání, ale protože nemáme v busíku vůbec žádný vlastní záchod, je blízkost toalet v kempu velkým plusem. Po odpočinku se vydáme na pláž. Kuba, Týna a janek se koupou, i když je chladno a zataženo. Já na ně jen koukám a tou nádherně tyrkysově modrou vodou se kochám raději z dálky.
Došel plyn, nasazujeme zálohu - starý dobrý VAR2 r.v. 1998.
Písek je opravdu zvláštní – bílý, velmi jemný, mezi zrny se drží vlhkost a když po něm člověk dupe, vydává zajímavé zvuky. Přestože jsou zrna jemná, jsou zároveň velice ostrohranné, což písku dodává zvláštní reologické vlastnosti. Při malém tlaku je poddajný, při větším se do sebe křemenná zrna zaklesnou a je najednou velice tuhý.
V kempu by měla být wifi, ale je docela slabá a k nám moc nedosahuje. Stejně tak mobilní signál – něco málo chytám já, která mám Optus. Jankova Telstra je tu bez datového pokrytí.
Člověk by v tak civilizované zemi nečekal, že budeme mít problém postovat něco na blog, ale je to pravda. Nemáme totiž přístup k dostečně rychlému internetu. Austrálie je rozlehlá země a signálem s internetovými daty jsou pokrytá města a vesnice, ale už ne dlouhé úseky silnic, které je spojují. Protože často spáváme na odpočívadlech u dálnic, býváme večer, když máme čas nahrávat články na blog, bez internetu. V komerčních kempech wi-fi obvykle nedosahují až k nám do auta. Prostě je to náročné a jsme rádi za každou noc, kdy máme přístup na internet, nejen kvůli blogu, ale i kvůli volání rodině, plánování trasy rezervování kempů, psaní emailů apod.
Když jdu v noci po tmě na záchod, beru si čelovku, abych nestoupla na nějakého hada. Cestou se musím vyhnout klokanovi, který stojí na cestičce a pase se na keřících rostoucích kolem.