Miami

Ne 27.2. Odpočívadlo West Palm Beach – Miami – Flamingo campground (Everglades)

Večer jsem kvůli hluku a světlu nemohla usnout, ale nakonec jsem na palandě spala překvapivě dobře.

Ráno je ve družstvu zase špatná nálada, která se postupně předává z dítěte na dítě až přeskočí na Janka, kterého se drží skoro celý den. Ráno ještě na jeho návrh rezervuji ubytování v kempu Flamingo v Everglades. Mají tam poslední místo akorát pro nás.

Podle plánu si voláme si přes WhatsAp s mojí babičkou. Moji rodiče jsou u ní zrovna na návštěvě, a tak si můžeme zavolat přes aplikaci na chytrém telefonu. Děti s ní postupně mluví, ukazujeme jí parkoviště a krásné palmy, ale babička prakticky poznamenává, že palmy vrhají málo stínu.

Chvíli na to volá Jankova sestřenice s dětmi v reakci na článek naší Joli. To už vyjíždíme směr Miami.

Parkování v Miami. Podařilo se nám najít parkoviště zdarma, takový malý zázrak.

Miami je úplně jiné než americká města, která jsme viděli. Jak přejíždíme po mostě na ostrov, kde je slavná Miami Beach a čtvrť Art Deco, tak na moři vidíme jachty, motorové čluny, kolem pobřeží zase krásné vily. Moc se nám tam líbí. Navigaci si Janek nastavil rovnou na Miami Beach, kam sice dorazíme, ale parkování stojí 40 dolarů na celý den. Kouknu do mapy a vidím jakési velké parkoviště u zelené plochy uvnitř ostrovní zástavby.

Zamíříme tedy tam, cestou se kocháme krásnými domy, zelení a palmami. Všude na ulicích je parkování jen pro rezidenty, ale zrovna na tomhle parkovišti jsou 3 hodiny zadarmo pro kohokoliv. Nacházíme jediné volné místo a parkujeme tam. Místo je tak úzké, že dveře na jedné straně nemůže otevřít vůbec, na druhé jen tak akorát na vystoupení. Nálada pořád špatná, je vedro, slunko pálí. Nemám odvahu žádat o otevření dveří do budky, abych si vzala opalovací krém. Bereme do tašky vodu, peníze, klíče od auta a průvodce. Toť vše.

Jdeme k pláži. Máme hlad. Odhlasujeme si pizzu k obědu, ale všechny podniky mají ještě zavřeno. Je nám vedro, nálada stále špatná. Dojdeme k pláži se sněhově bílým pískem a lehátky se slunečníky vyskládanými jak podle pravítka. Odmítám jít k moři, spolu s dětmi si sedáme do stínu a čekáme až si Janek vyfotí, co potřebuje.

Pizzerie, kterou jsme si cestou vyhlídli, má stále zavřeno, i když už by měla mít otevřeno. Jdeme se tedy projít 200 m tam a zpět po ulici s art deco domy. Zajdeme si i na art deco záchody (záchody jsou normální, art deco je jen budova zvenku). Miami se nám líbí. Jsou tu krásné domy, všude spousta zeleně a palem, samí mladí, krásní a spoře odění lidé.

Vracíme se k pizzerii, stále zavřeno. Uvnitř sice někdo z personálu něco jí, ale posílá nás pryč. Ze zoufalství jdeme na kafe do Starbucks a objednáváme si pět různých nápojů. Pak sedíme venku, srkáme nápoje a nálada se postupně zlepšuje.

Veřejné záchodky v art deco stylu.

Interiér veřejných záchodků.

Ani na veřejných záchodcích nesmí chybět cedulka.

Pořád je ale vedro a slunko peče o 106. Míříme tedy k autu, cestou nakupujeme v malém supermarketu. Mají vše, co potřebujeme (pečivo, párky, salát, rajčata, kolu, klimatizaci), a nákup trvá chviličku.

Cedulky, cedulky, cedulky.

Pohled vzhůru. Palmy, světýlka a cedulka.

Na parkovišti se mezitím uvolnilo místo hned vedle nás, na místě nacházíme baseballový míček. Janek přeparkuje tak, abychom mohli pohodlně otevřít dveře. Vytahujeme židličky, ohříváme párky a hodujeme ve stínu auta.

Hody na parkovišti.

Koupili jsme první dva chleby, které nám chutnají. Čerstvý kubánský, který vypadá jako taková křupavá veka a má krásné složení – mouka, sádlo, kvasnice, sůl a voda. Potom trvanlivý žitný, takový jako mají třeba v DM drogerii. Opět se složením bez zbytečných složek. Oba nám chutnají. Parkoviště je hned vedle baseballového hřiště, kde jsou otevřené toalety. Měli jsme zase jednou štěstí.

Foceno z okýnka za jízdy. Vila. ta by se nám všem líbila.

Vyjíždíme z Miami směr Everglades. Cestou si fotíme panorámata mrakodrapů. Zadávám do Googlu maps heslo „grocery store“, vybírám Publix, který se nám posledně líbil. Kupujeme čerstvé ryby a maso na grilování, spoustu zeleniny a ovoce, dva kečupy do zásoby, svíčky s citronelovou vůní, českou Plzeň a fazole Heinz. Tohoto obchodu se budeme držet. Jeho nabídka i velikost nám vyhovují.

Česká Plzeň v americkém supermarketu.

Pokračujeme dál na jihozápad. Krajina se mění v ryze zemědělskou, po překročení hranice Národního parku jsme obklopení travinatou rovinou, ze které ční holé stromky. Přijíždíme k návštěvnickému centru těsně před jeho zavřením. Pak pokračujeme dál až ke kempu Flamingo. Je rozsáhlý, travnatá s minimem stromů. Mezi jednotlivými místy je dost prostoru. Naše místo je úplně na konci, hned za ním už začíná mokřad, což se ukazuje jako velká nevýhoda. Chvíli po našem příjezdu zapadne slunce, komáři a jiný hmyz vylezou z úkrytů a vrhnou se na nás repelent ne repelent. Ještě, než tohle nastane, tak jde Týna běhat a Joli s Kubou jezdí na kole.

Je tu teplo a hodně vlhko (překvapivě). Jsem po celém dni celá ulepená, krk mám lehce spálený a do toho ti hrozní komáři. Zalézám do budky a odmítám vylézt, děti se schovávají se mnou. Janek statečně griluje kousky mečouna a tuňáka.

Po večeři zjišťujeme, že po stropě auta leze strašná spousta menších mušek, které sice neštípnou, ale je jich tolik, že to působí děsivě. Chytá nás z toho trochu panika. Joli odhalí, že jedno okno má nějakou skulinu, kterou se dostávají dovnitř, i když je v okně síťka. Zavíráme tedy okno. Jdeme se sprchovat všichni kromě Týny, která se sprchovala už po běhání.

V mailu s informace o kempu, bylo velkým písmem napsáno, že v naší části kempu nejsou sprchy s teplou vodu. Jsem tudíž mile překvapená, že tu jsou sprchy se studenou vodou. Stejně je tak teplo, že to vlastně ani nevadí, a navíc jsem se na Floridě chtěla začít otužovat.

Sprcha je vždy lék na špatnou náladu, v tomto případě to platí i pro tu studenou. Hned je nám všem líp. Jdeme zpět k autu. V kempu nejsou žádné lampy, je v něm úplná tma. Svítíme si tedy na cestu čelovkami. Cestou do sprch ji měla Joli, teď si ji beru já. Všímám si, že se v trávě co půl metru leskne kapka vody. Když se ale podívám z blízka do trávy, místo kapky nacházím pavouka (asi tak o velikosti 1.5 cm). O půlmetru dál je další pavouk. Jsou docela rovnoměrně rozesetí po celém kempu.

Krásné večerní nebe nad bažinou.

V autě už mezitím Jů přišla na to, jak se zbavit malých mušek. Když k nim člověk přiblíží svíčku, která by měla hmyz odpuzovat, tak do ní naskáčou a chytí se do vosku. Není to asi moc humánní, ale nám to psychicky dost pomáhá. Pořád je totiž dost teplo.

Nakonec děti usnou, já píšu tenhle článek a venku se ochladí a občas foukne okýnkem závan chladného vzduchu.