Klokani, papoušci a hadi

Út 21.2. Green Patch, Jervis Bay National Park, 10 m.n.m. (New South Wales, Austrálie)

Snídani s kamarády si užíváme.

Dlouho nám trvá než se rozhoupáme k výletu – delší procházce. Když konečně vše sbalíme, seženeme všech sedm dětí a ujdeme 500 m k výchozímu bodu trasy, zjistíme, že je pro opravy zcela uzavřená. Vydáme se tedy po silnici směrem od kempu, povídáme si, kocháme se okolním eukalyptovým lesem. Když asi po kilometru dojdeme k odbočce na Scotish Rocks, vydáme se po ní a dostaneme se na písečnou pláž, která je téměř celá zalitá vodou, protože přišel příliv.

Vydáváme se po pláži zpět do kempu. Chvíli se držíme na písku, ale pak už se musíme brodit krajem moře. Místy tam jsou přímo závěje chaluh, které vypadají jako zelené stuhy. Část jich je vyplavená na břeh, část se převaluje ve vlnách. Zprvu je to nechutné – nechat si nohy omývat vodou a olizovat chaluhami, ale po čase zjistíme, že je příjemnější po těch hromadách chodit a představovat si, že je to spadené listí.

Další část trasy vede po skalách, kde se v tůňkách schovávají krabi. Úplně poslední úsek není možné jít krajem pláže a voda je v místě příliš hluboká, naštěstí tu vede pěšinka bušem.

Do kempu se vrátíme ošlehaní větvemi a příjemně hladoví. Je akorát čas na oběd – uvaříme těstoviny, ogrilujeme kuřecí prsíčka naložená od včerejška, ze zbytků včerejších stejků a zeleniny připravíme jednoduchý salát. Každý si najde něco, co mu chutná.

Tento kemp nám doporučili dva lidé nezávisle na sobě. Recenze ve wiki camps se vychvalují místní pláže a zmiňují o přítomnosti spousty divokých zvířat. Právě proto jsme zde zarezervovali dvě noci, aby naši kamarádi, kteří mají na Austrálii jen dva týdny, si ji mohli užít v co nejkoncentrovanější podobě. Zvířat je zde opravdu hodně. Stádo klokanů se pohybuje po kempu zcela bez bázně. Ráno se pasou u toalet, dopoledne u barbecue. Na větvi vysoko nad piknikovými stoly odpočívá celé dopoledne dlouhý had. Papoušci tří druhů (kings parrot, crimpson rosela, rainbow lorikeet) se prohánějí ve větvích vysokých stromů. Včera odpoledne si na větev kousek od nás posadil kokoobara. Tolik zvířat jsme v jednom kempu a vlastně ani nikde jinde neviděli.

Odpoledne se vypravíme na pláž. Není žádné vedro, dokonce spadne pár kapek deště už cestou, ale teprve, když si odložíme ručníky do písku, začne jemňoučce pršet. Janek, David a některé děti se stihnout vykoupat, Joli statečně kope díru, ale déšť neustává, naopak přidává na intenzitě. Vzdáváme to, zahaleni do ručníků se vracíme zpět do kempu a schováme se do aut.

Odpoledne trávíme zalezlí v obytných autech. Naše holky kamarádům ten jejich prostorný obytňák závidí. Náš malý busík si stojí ve srovnání s ním jako garsonka v paneláku na Chodově proti čtyřpokojovému bytu na Vinohradech. Má to jednu výhodu, naše děti se nasáčkují ke kamarádům a my máme busík jen pro sebe. Já peču a poslouchám audioknihu a užívám si chvilky bez dětí. K večeru chvíli přestane pršet, ugrilujeme poslední kousky masa a společně se najíme po přístřeškem.

Pak zase pršet začne. Děti jsou stále u sousedů, ale na mne to všechno nějak padá. Cestování busíkem je náročné, i za dobrého počasí (tj. když neprší a není moc vedro). Když prší a stačí jedno takové odpoledne, je to prostě fakt špatné. Janek nemá rád, když si na busík stěžuju, ale já prostě nemůžu jinak a pokusím se to v budoucnu omezit. Ale teď to tady napíšu naplno.

Je to prostě náročné. Většina činností, která je v normálním obytňáku už tak náročnější než v bytě, je tady ještě o stupínek komplikovanější. Jsou to jen drobnosti, ale je jich tolik, že je jich prostě moc. Voda z kohoutku teče jen, když se předem zapne čerpadlo. Kanystry s pitnou vodou jsou uložené ve skříňce, takže nejsou snadno přístupné. Notebooky je možné nabít jen když jede motor. Nemáme nádrž na šedou vodu, voda z dřezu teče přímo pod auto nebo ji sbírám do lavórku ve dřezu a pak ji musíme vylévat ven. Postele jsem krátké, matrace nepohodlné. Uložení hrnců v kuchyni je nepraktické. Lednička špatně funguje a asi ji budu muset odmrazovat každý týden. Uložení oblečení pod sedačkou je extrémně nepraktické, ale jinak to nejde. Klimatizace nevychladí zadní prostor. Celé auto je špatně izolované, podlaha se za jízdy roztápí. Nemáme záchod. Sotva se tady dva vyhneme a je nás tu pět. Při přípravách na spaní, musí jít skoro všichni ven. Dveře se zevnitř obtížně otvírají. Sezení za jízdy je také nepohodlné. Co mi přijde fajn, je výkonný vařič. Jinak asi nic.

O nás Blog

Místa zkušenosti