Další závada

Čt 3.3. Juniper Springs Recreation Area

V noci spadne venkovní teplota na 8 stupňů Celsia, v budce je o něco víc, ale stejně je nám k ránu dost zima. Týna se v noci obleče do legín a mikiny, sleze na spodní postel za Kubou a za mnou. My s Kubou se tulíme k sobě pod mojí peřinou. Tu Kubovu přehazuji napříč přes naše i Týnina ramena. Konečně je nám teplo.

Kuba řídil při přejezdu po kempu.

Joli statečně mrzne v kabině, večer jsem přes ni přehodila ještě jednu deku, ale ta jí sklouzla a tak je jí zima. Janek zkouší zapnout topení, ale to jen hlásí ERROR. Další problém s autem, který je třeba řešit. Jako by jich doposud nebylo málo. Sotva Janek jeden vyřeší, objeví se další.

Hovíme si v posteli až do osmi. Pomalu snídáme u piknikového stolu. Joli myje nádobí, Týna jde běhat. Začínáme se učit.

Domácí škola na cestách. není to taková idylka, jak to na fotce vypadá, ale snažíme se.

Kuba něco počítá, s Joli se učíme přírodovědu a Týna si dělá závěrečné příklady z jedná kapitoly matematiky. Janek něco řeší na počítači. Pak má konečně čas uložit naše doklady a záložní klíče od auta do trezoru.

Určování těžiště aneb fyzika pro 7. třídu. Moc dobře si pamatuji, jak jsem to samé dělala před lety já. Věšela jsem si svůj mnohoúhelník na kliku od záchodu,

Zkouška správnosti.

K obědu opět grilujeme. Už mi to grilované maso leze krkem, musíme si od něj dát chvilku pauzu. Zítra budou k obědu párky. Náš piknikový stůl je na plném slunci, je nám hrozné vedro, takže hned po jídle prcháme ke koupacímu jezírku. Mytí nádobí a úklid necháváme na večer.

S piknikovou dekou ledabyle přehozenou přes ruku kráčím pěšinou mezi palmami ke koupacímu jezírku,

Pěšinka k jezírku je označená cedulkami. To abyste už předem věděli, co u jezírka můžete a nemůžete dělat.

Voda je jezírku je křišťálově čistá. Není sice nejteplejší, ale nakonec si trochu zaplavu i já. Dokonce dvakrát. V mezičase plánujeme další trasu. Už jsme na cestě skoro měsíc, dojeli jsme z New Yorku na Floridu.

Nalezené sluneční brýle dětem vystačily asi na půl hodiny, kdy se s nimi fotily na mobil.

My jsme zatím plánovali, kam pojedeme dál.

Vzdálenosti jsou tu obrovské a my toho denně moc neujedeme. Víza nám platí už jen dva měsíce, pak budeme muset USA opustit. Jestli bude stačit přejet na měsíc do Kanady, jak bychom chtěli, nevíme. Podle toho bude třeba upravit naše plány. Pro teď se rozhodujeme, že další dva dny strávíme jízdou. Třetí den bychom si chtěli prohlédnout New Orleans. Pak zase dva dny na cestě a národní park Carlsbad Caverns a ještě jeden poblíž. Co bude poté se uvidí.

Nekoupací jezírko, ve které pramení Juniper Springs.

Na fotce to pochopitelně není vidět, ale v tom bílém písku pod vodou to hodně bublá.

Po návratu z koupání se ještě jdeme všichni projít po kempu.

Část kempu určená pouze pro stany nám připadala nejkrásnější. Nejen proto, že tam byly nejvyšší palmy.

K večeři je chleba. Uklízíme, pálíme oheň, my s Joli cvičíme na správné držení těla. Pak jsou děti spát. Auto je přes den vyhřáté. Uvnitř je skoro 30°C, ale moc nevětráme, ať nám není v noci zima, když to topení nefunguje.

Večeře skoro za tmy. Stmívá se tady hodně brzy. V Česku jsme zvyklí, že když je přes den vedro, tma je až v deset večer. Tady je vedro a tma je už asi v 7. Ty dlouhé světlé večery mi docela chybí.

Kuba si každé pálení ohně hodně užívá.