Jemez Springs

Pá 18.3 San Diego Canyon Overlook (kdyby někde nevěděl, tak je to těsně pod Rabbit Mountain vzkazuje Janek, 2700 m nad mořem, teplota -8°C) -  Jemez Springs – White Mesa Bike trails

Plán na dnešní den zněl – dojet do Jemez Springs, rezervovat si termín (ideálně ranní i odpolední) na horkou koupel a mezitím si udělat něco do školy. Vše nakonec dopadlo úplně jinak.

Ráno, sníh a mráz (-8°C)

Ale od začátku. Ráno mrzne. Naštěstí je jasno a na slunci je tepleji než by mělo podle teploměru být. Snídáme, Týna jde běhat, my ostatní chystáme auto na odjezd.

Jemez Springs.

Čekáme až otevřou lázně.

Ranní káva v Jemez Springs před knihovnou.

Do Jemezu je to kousek. Nic jsme od tohoto místa nečekali, jen další horkou lázeň, ale příroda kolem je nádherná, i vesnice samotná má své kouzlo. S vyprahlými a tak trochu špinavými T-or-C se to nedá srovnat. Parkujeme před jedněmi lázněmi a u kávy čekáme až v deset otevřou. Otevřou a sdělí nám, že děti do 14 let k nim do lázní nesmí (moc vysoká teplota a obsah minerálů). Máme zkusit jiný podnik, kam děti mohou. Přejíždíme tam. Zatímco se jde Janek zeptat, vynáším odpad. Janek se vrací s tím, že ani tam nemohou do vody děti do 14 let. Kousek nad vesnicí jsou ale nějaké přírodní warm springs, asi tak míli od silnice.

Jediná mapa před trailem. Přitom jiných zbytečných cedulek tam jinak bylo fakt hodně /je to vidět i na fotce).

Co nám zbývá, přejíždíme tam. Chvíli hledáme správné parkoviště. Balíme plavky, ručníky, vody, svačiny, lékárničku. Je zima, takže se navlíkáme do bund i vestiček, čepic a nákrčníků. Pak konečně vyrážíme. Na parkovišti a uzavřeném piknikišti je všude asi milión všelijakých cedulek s příkazy a zákazy.  Když přijdeme na začátek trailu, je tam jen jedna zmatená mapa, kde teplé prameny, ke kterým jdeme, nejsou vůbec vyznačené. Nejsou tam ani uvedené vzdálenosti nebo nadmořské výšky. Na místě ani v Jemezu nemáme vůbec signál, není možné si něco ověřit na internetu.

Cestou do kopce se zahříváme, odhazujeme svršky. Kolem nás je místy sníh. Vůbec se nám nechce věřit, že tam někde na kopci jsou teplé prameny.

Nicméně věříme paní i letáku, který nám dala, že tam ten pramen někde je a že se tam vykoupeme. Navíc potkáváme další výletníky, což nám dává další naději. Vyrážíme tedy po pěšince, která serpentýnami stoupá výš a výš. Odhazujeme bundy a někteří i vestičky. Místy leží trošky sněhu, rostou tu vysoké borovice a kameny vypadají trochu jako z černozeleného skla. Půda je červená.

Stoupáme. Po nějaké době nám protijdoucí mladík sdělujeme, že už je to jen asi kilometr, a jeho slečna dodává, že je to tam hezké.

Nakonec k pramenům přece jen docházíme. Jsou tam tři jezírka – dvě těsně nad sebou a jedno o kousek níž. Kolem jezírek je zelená tráva a v tom nejspodnějším se koupe skupinka lidí. Převlékáme se do plavek a postupně nevěřícně lezeme do vody. Je opravdu teplá. Ne horká, ne vlažná, ale teplá tak, že se v ní dá bez hnutí ležet několik minut.

Největší jezírko ze všech tří. Na fotce vypadá ne zrovna čistě, ale ve skutečnosti byla voda křišťálově čisťounká.

Já jen ležím a nechávám se okusovat malinkatýma rybičkama. Joli a Kuba dovádí ve větším z jezírek. Janek fotí. Týna odpočívá stejně jako já. Máme štěstí, že máme jezírka jen pro sebe.

Cesta dolů ubíhá rychle, je to totiž celou dobu z kopce.

Výhled cestou od jezírek k parkovišti.

Naskakujeme do auta, přejíždíme k horskému obchůdku se smíšeným zbožím na křižovatce tří cest. Kupujeme mléko a ovesné vločky.

Parkujeme před obchodem U Amandy.

Interiér obchůdku “U Amandy”.

Pak přejíždíme zpátky do Jemez Springs. Zastavuje přímo před knihovnou, která vysílá wi-fi a kam se dá chodit na záchod. Cítíme se jako socky, ale tak už to asi na cestách občas je.

Bivakujeme před knihovnou. Sušíme mokré ručníky, větráme boty a snažíme se přimontovat “sprchový kout” na ohrádku auta.

Janek se snaží připevnit na ohrádku ten sprchový kout, který jsme koupili v REI v Santa Fe. Naše auto má totiž z boční strany vývod na sprchu a je možné se sprchovat teplou vodou. Sice slabým proudem, ale lepší než nic a někdy se to opravdu hodí.  Nevýhodou je, že se člověk sprchuje všem na očích. Jedno z dětí to velmi těžce nese, a proto bylo nutné koupit za nemalé peníze nelehký sprchový kout, který se nám přes veškerou snahu nedaří na první pokus na ohrádku připevnit.  Sprchový kout – zástěna se jmenuje SMRT.

Výsledkem našeho bivakování před knihovnou, že se námi dává do řeči docela dost lidí. Jeden starší pán, který se představí jako Glen, si nás oblíbí natolik, že nám věnuje dvě čerstvě ulovené ryby. Neumíme je vykuchat, a tak nám je očistí on. Děti mu pomáhají – Kuba jedné rybě uřízne hlavu a Joli jí oškrábe šupiny. Jako bonus nás Glen pozve domů.

Doděláme tedy vše, co potřebujeme a jedeme se podívat ke Glenovi. Bydlí v malém domku za říčkou, ve které nám jeho kamarád ulovil ty ryby. Musíme přejezd úzký dřevěný most, pak zahnou doprava a počítat domy. Ten šestý je ten Glenův.

Přejíždíme úzký dřevěný most s nosností 9 tun.

Glen a jeho žena nás mile zvou domů. Domek je maličký a plný věcí. Zdi jsou polepené obrázky, jeden kout zaujme Kubu tak, že mne na něj pořád upozorňuje – jsou v něm totiž vylepené fotografie nahých topmodelek. Nad kamny vidí ze stropu vánoční ozdoby. Glenova žena je malířka a na zařížení domu je to poznat. Ukazuje nám svůj ateliér, obrazy indiánské ženy s miminkem v šátku. Vypráví nám, jak a proč obrazy malovala. Každý je v jiném stylu. Kuba se nudí, Joli se snaží rozumět a Týna konverzuje.

Loučíme se. Dostáváme ještě nějaké dárky – praporky, frisbee a hlavně přání s obrázkem té indiánské ženy.

Vyjíždíme z Jemez Springs, cesta vede údolí, které lemuji nádherné skály. Podél cesty je každou chvíli nějaké speciální odpočívadlo – nějaké je určené pro rybáře, jiné na piknik, ale nikde se nesmí parkovat přes noc. Vše jen pro denní užití (day use)  a parkovat se smí od úsvitu do soumraku. Ze všech těch odboček je jen jedna jediná určená jako oficiální kemp. Už už vyplňujeme registrační lístek, ale nakonec si kemp projedeme a zjišťujeme, že je úplně plný. Není tam volné jediné místo. Musíme tedy pokračovat dál, vyjet z údolí a dojet až na místo, které najdu v chytré aplikaci.

Cesta k němu je prašná, místy jsou na ní „korugace“, takové ty malé vlny na cestě, před které musíte jet buď hodně pomalu nebo velmi rychle. My jedeme pomalu. Nakonec dorazíme na parkoviště, kde není ani jedna cedulka s nápisem „day use only“. Kromě nás je tam více aut, začíná a končí tam speciální trail pro cyklisty.

Korugace (já jim pořád říkám konjugace :-)

Už je tma, najíme se a děti jsou spát.

Joli si píše cestovní deník.

Dodatečně doplněno:

Jedeme kolem kostele, před kterým stojí kříž s ukřižovaným Ježíšem. Kuba: “Mamí, mamí, tak byl Ježíš Kristus. A proč ho mají tady v Americe? Tam by měl být Santa Claus pověšenej.”