Přejezd k NP Mesa Verde

So 19.3 White Mesa Bike trails –Mesa Verde RV Resort

Z tohoto dne si moc nepamatuju a ani nemáme moc fotek. Byl to takový klasický přejezdovo-nakupovací den. Nic zajímavého se neděje a celý den prosedíme v autě.

Ráno klasika – snídaně, cvičení, běh, dron, balení auta. Janek vezme mladší děti malý kousek po trailu pro kola. S Joli a později i s Týnou překládají informační ceduli, říkáme tomu lekce angličtiny a přírodovědy v jednom.

Cítíme se unavení z posledních dní, proto se rozhodujeme vynechat Bisti Badlands a Chaco, které jsme měli v plánu, místo toho chceme přejet k NP Mesa Verde. Tam se uchýlíme na den do kempu s horkou sprchou, rychlou wi-fi a ideálně i prádelnou, abychom uklidili auto a nabrali síly.

Později mne to vynechání Chaco dost mrzí, v Mesa Verde se na něj hodně odkazuje, ta dvě místa se vzájemně hodně ovlivňovala. Je škoda, že jsme nezvládli obě, ale někdy je odpočinek to nejlepší, co může člověk udělat.

Tohle je také náš poslední den v Novém Mexiku. NP Mesa Verde je na severu v Coloradu. Jedeme s přestávkami hodně dlouho. Janek si chce na nějaké benzínce dát něco teplého – hamburger, párek v rohlíku, burrito, ale na žádné z benzínek, u které zastavíme, nic teplého nemají. Je to velký nezvyk. Nakonec hledáme teplé jídlo už všichni. Na jedné z benzínek je otevřená restaurace, objednáváme si skoro to samé, co v restauraci v Taosu. Je to skoro to samé na jídelním lístku, ale není to to samé na talíři. V Taosu bylo vše vynikající, tady je to takový podprůměr. Sníst se to dá, ale není to žádný chuťový zážitek. Jediné, co mi opravdu chutná, je apple pie (klasické americký jablečný koláč) s vanilkovou zmrzlinou.

Přejíždíme do Colorada. Krajina se najednou změní, už není tak hrozně vyprahlá, na svazích hor rostou borovice a snad i smrky. Hory jsou zasněžené, což nevěstí nic dobrého.

Nakupujeme ve Walmartu. Ne že bychom to tam měli rádi, ale už jsme si docela zvykli, nákup nám netrvá tak dlouho. Kupuje smetanu a hořkou čokoládu, těším se zítra bude čas na pečení.

Během oběda Janek rezervoval místo v RV parku pod Mesa Verda. Přijíždíme tam ještě za světla. Máme velké štěstí, v kempu skoro nikdo není, jen vedle nás jsou dvě obytná auta. V jednom je rodinka se dvěma dětmi a v druhém rodinka s holčickou v Joliině věku. Kuba se hned drží s osmiletým chlapečkem z Maine. Kamarádmi mu chybí, takže ani jazykové bariéra ho neodradí. Společně s tatínkem si hrají na hřišti. Joli se snaží družit s holčičkou, ale moc jim to nejde.

Janek běhá kolem auta, já peču brownies a zadělávám těsto na kynuté buchty, které miluje naše Joli.

Všichni se jdeme osprchovat horkou vodou.