Do údolí k řece

Pá 17.2. Bulga Campground, Bulga (New South Wales, Austrálie, 101 m.n.m) - odpočívadlo Bulls Camp Reserve před Blue Mountains (New South Wales, Austrálie, 593 m.n.m)

Na Instagramu jsem se ve Stories ptala sledujících, jestli by je zajímalo, co pořád jíme. Odpověděli, že ano. Jenže my od té doby jíme k obědu i k večeři pořád to samé – pečivo, něco k tomu a trochu zeleniny. Vůbec není čas vařit, pokud nechci vařit večer, abych to následující den v poledne jen ohřála. A já večer vařit nechci, když už tak péct. Za poslední týden jsem upekla bublaninu s ostružinami, brownies a buchtu s čokoládovými kousky. Jenže teď jsem se od Joli dozvěděla, že moje buchty jsou nechutné, takže nejspíš přestanu i péct.

Putty road spojující Singleton a Windsor mezi národními parky Wollemi a Yengo byla krásná.

Náklady na BOZP oprav cest tu evidentně stojí víc než opravy samotné.

Tohle odpoledne ale nepeču já, místo toho se všichni pečeme v silném australském sluníčku. Vyrazili jsme na výlet řídkým bušem a pot z nás teče, když prvních pár set metrů stoupáme mírně do kopce na vyhlídku a téct nepřestává ani, i když klesáme tři kilometry dolů k řece v údolí. Holky celou dobu skuhrají, jen Kuba šlape bez jediného slůvka, protože mu Matouš Ruml do oušek vypráví další díl Hraničářova učně.

Grose Vale lookout, Blue Mountains NP

Holky se proti nám spolčí a většinu cesty rozebírají naše špatné vlastnosti a nesnesitelné chování. Když sestoupáme poslední úsek k řece vedoucí po písčitém břehu a usadíme se na vyplavené klády, abychom se převlekli do plavek, slyším je, jak říkají: „Na Instagramu se máma bude určitě chlubit tím, jaké je to tady krásné a jak si to užíváme.“ Opravdu je to tam krásné a my s Jankem a Kubou se koupání v příjemně chladné vodě řeky opravdu užíváme, ale holkám se tam nelíbí a já jim to neberu. Jen by to nemusely dávat tak ostentativně najevo.

Grose River

Zpáteční cesta do kopce je překvapivě méně náročná. Slunce už nemá takovou sílu, stíny se prodloužily a vzduch se ochladil na snesitelnou teplotu. Do kopce téměř vyběhneme a kdyby se Joli tak netěšila na zítřejší setkání s kamarádkami, tak by možná vše proběhlo v klidu a pokoji. Ale těší se tak moc, že je z toho velká nepohoda, která se přenese i na Týnu a pokazí nám celý večer a dokonce i následující ráno.

Původně jsem měla v plánu spát kousek od místa, kde se máme zítra sejít s přáteli, ale nakonec se s ohledem na stav holek rozhodneme přejet na odpočívadlo v Blue Mountains, které je blíž a kde jsme už jednou spali.

Když tam dorazíme, jsem úplně rozložená z toho, jak se holky dnes odpoledne chovaly. Nechám na ostatních, aby připravili večeři a sama si dám granolu s jogurtem a pak si sednu doprostřed louky s tím, že budu meditovat. Slunce se chýlí k obzoru a komáři vylézají ze svých úkrytů. Touží po krvi a já v klidu sedící v trávě jsem snadná kořist. Vůbec jim nevadí, pach přírodního repelentu, kterých jsem se nastříkala, nebrání jim ani tenká tkanina mých šatů ani síťka, kterou mám přes hlavu. Nic. Pokoušou mne a já to vzdávám. Nikdy v Austrálii nemeditujte při západu slunce nebo dopadnete jako já. Díkybohu, štípance od australských mozzies po hodině či dvou přestávají svědit, to kdyby mně poštípali čeští komáři škrabu se na kotnících, zápěstích i na zadku ještě dnes.