Apačské muzeum
Po 14.3. Holloman Lake (Nové Mexiko) - Mescalero - Prehistoris Trackways near Las Cruces (Nové Mexiko)
Zatímco si Janek před autem vyměňuje tipy na aplikace, já píšu uvnitř při ranní kávě důležitý email, Týna zase běhá, Joli si píše cestovní dení a Kuba s německým kamarádem kopou jednu díru za druhou.
Ranní kafe u psaní emalu. Joli v klobouku si píše cestovní deník.
Janek si vyměňuje tipy na aplikace pro cestovatele.
Kuba a německý kamarád kopou.
Po všech obvyklých ranních rutinách vyrážíme zase do návštěvnického centra White Sands. Chceme tam vrátit koupené boby a já si potřebuju koupit tričko. Boby nabídne Janek nějaké paní, která by si jinak koupila nové. Já si vybírám červené triko s nápisem v americkém stylu. Už dost akutně nějaké potřebuji, mám sebou totiž je dvě trika s krátkým rukávem, z toho jedno na spaní.
Poté konečně zamíříme směrem na apačskou rezervaci. Máme v plánu navštívit muzeum v Mescaleru. Cestou zahlédneme propanovou pumpu, která vypadá hodně profesionálně. Hned k ní odbočujeme, protože už jsme provařili dvě třetiny nádrže na propan, a po zkušenosti z New Jersey a Baltimoru, nechceme nechávat dočerpání plynu na poslední chvíli. Tady ale zřejmě mají náčiní v perfektním stavu, než stačím dětem nachystat ovoce, je nádrž plná.
Hurá, máme zase plnou nádrž s propanem.
Cesta do Mescalera, kde je ústředí apačské rezervace.
Budova muzea je maličká.
Muzeum v Mascaleru je pro nás tak trochu zklamáním. Je maličké, což by nevadilo, ale bylo postaveno v 70. letech a od té doby se tam zřejmě nic nezměnilo. Ale i tak je to tam zajímavé. Janek s Týna si povídají je pánem, který to tam má na starosti. Dozvídáme se jeho indiánské jméno, které v překladu znamená “pařez”, i spoustu další informací o indiánských přechodových rituálech. Kuba později nechce vůbec věřit tom, že ten pán byl opravdový Indián.
Nosítka na malá indiánská miminka.
Rozhovor s Indiánem.
Opouštíme muzeum a míříme směrem na město s horkými prameny Truth or Consequences. Znamená to jet zase kolem NP White Sands, protože je zrovna čas na oběd, vjíždíme dovnitř a obědváme na oficiálním piknikovišti, což je parkoviště s několika pravidelně rozmístěnými piknikovými stolu. Stoly jsou kryté proti slunci, u každého je vlastní popelnici. Najíme se, umyjeme nádobí a jedeme dál.
Cestou na Las Cruces pátrám v aplikaci iOverlander po vhodném místě na spaní. Existují pochopitelně i další aplikace jako The Dyrt nebo Campedium, ale jak jsem se naučila s iOverlander už nemám sílu zkoušet další. Cítím se pak zahlcená množstvím informací a mám problém si vybrat. Tahle aplikace má navíc tu výhodu, že funguje i bez přístupu k internetu, což je náš častý případ. Signál tady v USA prostě není úplně všude a v době, kdy mám čas vyhledávat vhodné místo (za jízdy, na kempovišti), jsme často mimo signál.
V Las Cruces nakupujeme v Walmartu. Potřebujeme koupit něco specifického a trochu se bojíme, že v menším supermarketu by to nemuseli mít. Nákupy už nám netrvají tak dlouho, máme už své oblíbené produkty (a jiné už nemáme sílu hledat a zkoušet), tak netrávíme pět minut výběrem rajčat v konzervě. Jen piva Janek zkouší stále nějaká nová, ideálně lokální.
Pekanový sad.
Po nákupu jedeme už jen kousek za Las Cruses. Nejdřív trochu bloudíme, protože nám Google maps zavedou úplně někam jinam, ale na podruhé už trefíme parkoviště u Prehistoris Trackways. Cestou jedeme kolem sadu, kde pěstují pekanové ořechy.
Výhružná cedule s nápisem “Zloději pekanů budou potrestáni”.
Janek hned po příjezdu vypouští dron.
Parkoviště Prehistoris Trackways, v pozadí druhé největší město v Novém Mexiku Las Cruces a hory ještě za ním.
