Harbour Bridge a Akvarium

So 4.2. parkoviště, Rowland Reserve, Mona Vale 0m.n.m. (New South Wales, Austrálie) – ulice v Neutral Bay, Sydney (New South Wales, Austrálie)

Ráno přejedeme k přátelům našich přátel, z parkoviště, kde jsme strávili klidnou noc, je to necelou hodinu. Zaparkujeme ve stínu stromu na úzké ulici ve čtvrti Neutral Bay, kde jsou krásné rodinné i bytové domy. Vystoupáme po úzkém schodišti k tomu a potom do prvního patra.

Jitka a Rosťa mají dvě dcery, které k naší Joli zapadnou jako dílky puzzle. Týna se drží bokem, necítím se úplně dobře, a Kuba je prostě tak nějak v pohodě. Nad kávou si víc než hodinu povídáme a seznamujeme se. Rosťu i Jitku známe především z vyprávění našich společných kamarádů, kteří již za tři týdny dorazí Austrálie na jarní prázdniny.

Když se vypovídáme a promyslíme program, vyrazíme z domu ve třech skupinkách – holky, ženy a muži. Přejdeme slavný most Harbour Bridge v družném hovoru. Je příjemné se nechat vést, nemuset hledat cestu a jen následovat průvodce. Když se dostaneme na druhou stranu mostu, uvědomíme si, že máme hlad. Částečně pěšky a částečně tramvají se přesuneme do Victoria Cosi, kde jsou v suterénu nějaké fast foody. Najíme se v sushi cosi.

Pak se zase rozdělíme. My pokračujeme dál městem směrem k Akváriu, druhá rodinka se vrátí autobusem domů. V Akváriu se necháme trochu napálit – vystojíme dvacetiminutovou frontu, abychom si „užili“ tři minuty projížďky ve člunu v šestistupňovém chladu a zahlédli asi na půl minuty skupinu tučňáků, které jsme mohli později pozorovat neomezeně dlouho. Ze těch tří minut ve člunu, asi minutu plujeme a dvě minuty čekáme než budeme moci vystoupit.

Zbytek Akvária ale stojí za to. Vidíme medúzy i žraloky a spoustu další mořské havěti.

Po prohlídce jsme už docela unavení, z posledních sil najdeme obchod, kde prodávají klubíčka, já si ověřím, že stojí za pozdější návštěvu, a pak už nasedneme do tramvaje a necháme se dovést do přístaviště, odkud odplouvají trajekty.

V Sydney jezdíme na stejné karty Opal, jaké jsme si pořídili už v Newcastlu. Je moc příjemné nemuset zase řešit nový systém. Jednou jsme si koupili na poště nebo kde a od té doby jimi platíme za všechny autobusy, metra, tramvaje a trajekty. Když nám dochází kredit, dají se jednoduše dobít platební kartou na některých zastávkách. Děti mají svoje karty, kde platí poloviční jízdné a také je možné je dobít poloviční sumou. V praxi se používají tak, že se přiloží k terminálu při nástupu do dopravního prostředku a poté při vystoupení. Z karty se odečte příslušná suma. Pokud by člověk kartu nepřiložil při vystupování, odečetla by se (myslím) automaticky nějaké větší suma. Místní mohou platit australskými platebními kartami, každý musí ale mít svou vlastní i děti.

V přístavišti chvíli hledáme odkud nám odjíždíme loď na druhou strnu zálivu, ale za chvíli se zorientujeme a najdeme to správné molo. Nastoupíme na loď, usadíme se na lavičku venku na palubě a užijeme si pohled na Operu takhle z vody.

Na druhé straně zálivu vystoupíme, v mapách najdeme nejbližší bazén a zamíříme k němu. Procházíme hezkým parčíkem, kam místní vyrazili na večerní piknik nebo tu dokonce pořádají narozeninové oslavy. U bazénu s mořskou vodou máme sraz z českou rodinkou. Je pořád ještě vedro a slunce pálí a bodá do očí. Rychle se zchladíme v nehlubokém bazénku, osprchujeme se studenou sladkou vodou a vyrazíme zpět.

Později si děti pustí film a my si povídáme na terase u vínu a necháme se štípat komáry.