Grand Canyon - den druhý

Čt 7.4.  FR 688, kousek od NP Grand Canyon (Arizona) - FR 688, kousek od NP Grand Canyon (Arizona)

Těžko říct v kolik vlastně vstáváme. Příjezdem ke Grand Canyonu se zase nějak posunul čas a mobily ukazují o hodinu méně než hodiny v autě. Ani vlastně tolik nepotřebujeme vědět, kolik je hodin, většina našich činností se řídí sluncem. Ráno za tmy se nikomu vstávat nechce, večer po západu slunce je taková zima, že venku se skoro nedá být.

Poklidné ráno na tábořišti.

Kafe uvnitř. Dopisuji příspěvek na blog, Janek píše nějaké důležitý maily.

Celé dopoledne trávíme na tábořišti. Kuba se z počátku neúspěšně druží s o dva roky mladším Kiliánem. Nemluví společnou řečí, což družení značně komplikuje. Pak se ale rozhodnou, že nasbírají dřevo na večerní oheň. To je zabaví asi na hodinu. Mluvit u toho moc nemusí.

Mravenečci nosí dřevo na oheň.

Janek vyřizuje nějaké maily. Já si  povídám s Kiliánovou maminkou Conni, která je v USA už dva týdny sama. Její manžel odletěl něco vyřídit zpět do Německa a ona jezdí po národních parcích sama s obytňákem a pětiletým synem. V tomhle má můj obdiv. Aby to nebylo snadné, její muž v Německu chytil covid. Naštěstí se zrovna dnes dozvídá, že už je negativní a může přiletět do Las Vegas.

Recept na okurkový salát z knihy Campfire Cuisine.

Chaos na stole. Maso bylo moc dobré, ale naší Joli tady v Americe nechutná ani rýže ani máslo. Ještěže kečup a nutela to zachraňují. S pořádnou vrstvou nutely se dá sníst i ten jejich sladký toastový chleba.

K obědu grilujeme kuřecí prsíčka naložená podle nové kuchařky. Jako příloha je rýže a k tomu okurkový salát na asijský způsob, taktéž podle kuchařky. Dětem maso nechutná, tuní si ho tedy kečupem. Mně zase nechutná ten okurkový salát. Jankovi chutná obojí.

Po obědě si dáváme kafe a vyrážíme konečně ke Grand Canyonu. Potřebujeme na informace pro sešitky pro mladé rangery a pak na krátkou nenáročnou procházku. Mezitím si ještě prohlédneme kaňon z Mather Lookout, kde je spousta lidí. Jsou tam i skalní veverky, z nichž jedna se nechává krmit a dokonce hladit. Naše děti jsou pohoršené, tohle se přece nemá dělat. Jak jsou všude po parku cedulky s nápisy „Don´t feed widlife“, tak tady není ani jedna.

V “Bookstore” se mi moc líbí tahle kniha určená pro děti, hned bych si ji koupila pro sebe, ale odolávám.

Přejedeme za začátek trailu k Shoshone Lookoutu, který nám doporučila Lenka z Kanady. Po kilometru a půl chůze borovicovým lesem přicházíme k místu, kde se země propadá dolů a začíná kaňon. Výhled je krásný, zase trochu jiný. Příjemné je, že tu je málo lidí, není tu zábradlí a ani žádné cedulky se zákazy a příkazy. Chvíli se kocháme, fotíme se a pak se lesem vracíme k autu.

V lese jsou obří jeleni (tady jim říkají anglicky elk, což se někdy překládá jako los, ale ve skutečnosti se jedná o druh jelena, snad to nepletu, koukněte na wikipedii, jestli tomu rozumíte stejně), kteří vypadají docela krotce, ale držíme se od nich dál.

Elk čili jelen wapiti.

Ještě nabíráme vodu a sprchujeme se ve sprchách za dva a půl dolaru.

Pak se již jen vracíme na tábořiště. Kilián a Kuba zapalují oheň, my grilujeme zbylé maso. Večer se nepříjemně ochladí. Rádi bychom byli ještě venku, ale i u ohně je zima.

Před spaním překládám dětem jeden z příběhů z knihy Oh, Ranger! Zítra máme v plánu jít náročnější výlet dolů do kaňonu a tenhle příběh nazvaný Misadventure at Grand Canyon je na dnešní večer jako stvořený. Vypráví příběh mladého muže, který při sestupu do kaňonu schválně sešel z cesty a nešťastnou náhodu spadl ze skály. Jeho záchrany se účastnilo 55 lidí, člun a dva vrtulníky, protože místa dole v kaňonu jsou obtížně přístupná. Mnozí záchranáři přitom riskovali svůj vlastní život.

Děti poté rychle usínají. Snad se nám zítra výlet vydaří bez komplikací.