Dlouhý trek v kaňonu Ásbyrgi

Út 16.7. kemp Húsavík (Island) - 67 km, celkově 3875 km – kemp Ásbyrgi (Island)

Poprvé a naposledy za celou tuhle dovolenou pocítím opravdový pocit volna a lehkosti. To když děti na necelé dvě hodinky vyrazí samy do bazénu v Húsavíku. Sbalí si plavky, ručníky, platební kartu a vyrazí za velkým červeným tobogánem, které se tyčí kousek od kempu. Doufám, že se jim nic nestane, když je nebudeme hlídat. Spoléhám na jejich plavecké schopnosti a i na ostražitost plavčíků. Ten chvilkový pocit lehkosti za to stojí.

Stejně jako včera i dnes svítí slunce. Chodím v dlouhé sukni a tričku s krátkým rukávem. Pozoruje německé důchodce ve vedlejším obytňáku. Muž sedí před obytňákem na kempingové stoličce. Žena stojící ve dveřích mu podá hrnek kávy a pak si sedne do dveří. Oba si užívají slunečného dne. Nikam nespěchají, nic neřeší. Takhle si představuji svůj důchod. Se svým mužem na cestách, s obličejem nastaveným slunci a horkou kávou v hrnku.

Nabírání vody před odjezdem z kempu.

Když se děti živé a zdravé z bazénu, nasedneme do auta a přejedeme k přístavu v Húsavíku. Jen tak z okýnka si jej prohlédneme – plachetnice i čluny s barevnými detaily, účastníky „velrybářské“ výpravy v legračních oblecích i zasněžené hory v pozadí. Pak vyrazíme po silnici č. 85 směrem na sever.

Přístav v Húsavíku.

Silnice téměř lemuje moře, ale přitom je vysoko nad ním. Z bočních okének je krásný výhled na oceán a chvílemi se na moře zadíváme, jestli nezahlédneme velryby jen tak z pevniny. Nezahlédneme, ale to ničemu nevadí. Když zastavíme na jedné vyhlídce, Janek, který studuje informační tabuli, si všimne, že je na ní obrázek papuchalka. Vrátí se do auta a vytáhne nás s Týnou ven na procházku po pěšince nad útesy. Opravdu nějaké papuchalky zahlédneme. Sice nejsou na dosah ruky jako na útesech Látrabjarg, ale zato nám svítí slunce a nebe i moře jsou neskutečně modré.

Pozorujeme papuchalky v bezpečné poloze.

Odpoledne dorazíme na konec kaňonu Ásbyrgi. Zaparkujeme, začneme se chystat na dvanáctikilometrový trek, který jsem naplánovala. Jenže po chvíli zjistíme, že nejsme na parkovišti, ze kterého trek vychází. Vtipné je, že trek prochází místem, které leží pár desítek metrů od nás, bohužel však nahoře na útesu, kam se odsud není možné dostat. I tak se krátce projdeme k jezírku pod skalami, do kterého stéká slabý vodopád. Je vidět, že tady poslední dny nepršelo jako z konve jako v Západních Fjordech, tady je naopak sucho.

Kakosty.

Jezírko na konci kaňonu.

Přejedeme se tedy celým kaňonem zpět, až k informačnímu centru a vyrazíme na trek. Prvních pár set metrů vede po cestě vysekané mezi vysokou trávou. Nahoru na útes vystoupáme po kamenných schodech a částečně rovnou po skále, kde se přidržujeme silného lana. Od té chvíle se celou dobu pohybujeme nahoře na útesu, teprve až na konci treku z něj postupně sestoupáme, aniž si toho nějak všimneme.  

Začátek treku.

První třetina trasy nám trvá nejdéle, i když se postupuje v průměru po rovině, v detailu se stále lehce stoupá a klesá po kamenité stezce, kde je třeba vážit každý krok.

Na začátku kaňonu se nachází zvláštní skalní útvar - Eyjan. přímo pod ním se nachází kemp.

V místě, kde teče potok, se trasa odpojí od okraje útesu a pokračuje dál do nitra náhorní plošiny. Krajina kolem nás se promění, místy nám nohy čvachtají v blátě. Pak zase vše vyschne, kolem nás rostou přesličky. Ke konci se dostaneme na druhý okraj útesu, kde zahlédneme jestřába. Kubovi docházejí síly, ale časté pauzy pomáhají. Energii doplňujeme želatinovými bonbóny a müsli tyčinkami.

Pauza.

Přesličkové pole.

Fotím ty zvláštní mraky.

Poslední dva kilometry nám u nohou kvetou žluté pryskyřníky. Kvetoucí traviny požahají Kuba svými pylovými zrny, takže ho chudáčka svědí celé jeho unavené nohy. Už to málem vzdá, ale na úplný závěr dokáže, že je bojovník a poslední úsek sprintuje za holkami.

Nezvyklé množství kilometrů kombinované s nezvykle vysokými teplotami nás vyčerpá. Z posledních sil přejedeme do kilometr vzdáleného kempu Ásbyrgi, zaplatíme asi 5000 ISK a zaparkujeme vedle dětského hřiště. Za zády máme skálu útesu Eyjan. Po návštěvě zajímavě řešených toalet a sprch vyhodnocuji tento kemp jako ten nejkrásnější ze všech, co jsme navštívili. I lidé jsou tu příjemní a nosí krásné pletené svetry. Prostě dokonalé místo.