Slunce

Život je hned příjemnější, když venku svítí slunce a teplota se drží lehce nad 20°C. Láká mne to vyrazit na výlet, ale na dnešek mám jiný program. Nejdřív úklid, pak muzeum a nakonec zase přejezd.

Úklid auta.

Při cestování obytným autem je potřeba šetřit množstvím oblečení, které si člověk sebou veze. Při delší cestě je tedy zhruba jednou za týden potřeba vyprat. V pěti lidech nasbíráme tři pračky prádla, které v tomto kempu vyperu a z větší části i usuším v sušičce. Krásné počasí je dobré využít i většímu auta – vyházet ven a vyklepat všechny koberečky, zamést a vytřít holé podlahy.

Parkoviště na začátku krátkého výletu v Blönduós.

Když máme hotovo, vracíme se z kempu v Skagaströndu zpátky na hlavní okružní silnici č. 1 do městečka Blönduós. Rodinka mne vysadí před muzeem Icelandic Textile Center a přejede do jiné části městečka, kde obejde krátký ani ne tříkilometrový trek.  

Malé muzeum se nachází v moderní budově. Jsem jedinou návštěvnicí. Slečna průvodkyně mi prodá lístek a pak mne krátce uvede do historie muzea a řekne mi, co najdu v jednotlivých místnostech. Všechno si postupně prohlédnu a vyfotím si to, co mne nejvíc zaujme.

Icelandic Textile Center

Textilní muzeum v Blönduós vystavuje jedinečnou sbírku domácích vlněných a textilních výrobků, islandské národní kroje a umělecké výšivky spolu s mnoha nástroji používanými k jejich výrobě. Muzeum bylo oficiálně otevřeno u stého výročí města Blönduós v roce 1976 . Dnes sídlí v krásné nové budově z roku 2003.

Důležitá část muzea je pojmenována po Halldóře Bjarnadóttir (1873-1981), známé islandské ženě, která dlouhá léta působila jako poradkyně Národního svazu farmářů a 44 let vydávala časopis „Hlín“. Kromě toho založila a provozovala Wool- and Textile College na Svalbarði. Halldóra, která se nikdy nevdala ani neměla děti, zasvětila svůj život vzdělávání žen. Sbírala nejen různé varianty tkaných a pletených vzorů, ale také drobné předměty, které souvisely se zpracováním vlny a textilu.

Halldóra svůj majetek darovala Textilnímu muzeu, kde je nyní vystaven v tzv. Halldóřině pokoji.

Mísa na polévku a dva talíře s dekorem slaměnky, mým oblíbeným. Pravděpodobně z pozůstalosti zakladatelky textilního muzea.

Fotoalbum zdobené křížkovou výšivkou s motivem kodaňského nábřeží.

Sametový patchworkový polštář. Čtverce v pozadí hvězdy jsou sešívané z více kousků látky. Vypadá to, že polštář vznikl opravdu z odstřižků látek, které zbyly z jiných projektů.

Patchworková deka (quilt) s motivem drážďanského kola, který je trochu složitější něž je obvyklé v dnešní době.

Kavárna či jídelna či prostor pro menší společenské akce je nachází v centru maličkého muzea.

Kniha Quilts of Iceland byla vystavena k nahlédnutí. Je to takový ženský počin - vzory patchworkových dek inspirovaných Islandem, recepty na tradiční jídla a fotografie autorek i přírody.

Deka inspirovaný čedičovými varhany. Za mne by byla krásná v provedení z lněných látek v mnoha odstínech šedi.

Deka inspirovaná Haldořinou polstrovanou židlí.

Vlněný svetr s vyplétaným kruhovým sedlem najdete v muzeu jen na pokladně. Zvláštní, člověk by čekal, že typ svetru, ve kterém denně potkáte několik desítek lidí, bude mít v muzeu samostatnou místnost, ale evidentně není tak tradiční, jak by se na základě současného pozorování mohlo zdát.

Když vyjde z budovy muzea, Janek a děti zrovna parkují před ní. Dáme si v autě rychlý oběd a vyrazíme na cestu do Húsavíku.

Cestou se zastavíme na chvíli ve druhém největším islandském městě Akureyri. Projdeme si přístav, ale přijde nám to tam takové neuspořádané. Vypadá to, že promenádu teprve budují a nic zajímavého tam není k vidění. raději se vrátíme do auta a pokračujeme v jízdě. Tunel vedoucí několik kilometrů pod kopci objedeme po normální silnici, nechce se nám platit za pár ušetřených minut a přijít o krásné výhledy na fjord obklopený zasněženými horami.

Akureyri

Akureyri

Akureyri

Obpletený odpadkový koš. v Akureyri.

Večer strávíme v přeplněným kempu v Húsavíku, maličkém roztomilém městečku, ze kterého se stejně jako z Akureyri vyráží na výpravy lodí za velrybami. Jedna část kempu by mohla sloužit jako přehlídka zůznch druhý obytných aut. Janek si je vždy obejde, vytipuje ta nejzajímavější a pak mi je ukazuje. Upřímně řečeno mi připadají často dost podobná a nevidím v nich zásadní rozdíly. Buďto se jedná to dodávky typu Mercedes Sprinter nebo náklaďáky s mohutnými koly, které místo koby vezou budky. Tady v kempu objeví Janek aspoň tři zajímavé kousky – cosi se spaním na podél, pak náklaďák od Bongo Garage a ještě něco.

Cesta z Akureyri do Húsavíku.

Já místo po autech, koukám po ručně pletených svetrech. Nejen těch tradičních islandských s kruhovým sedlem, ale i jiných. Přijde mi, že místní lidé nosí ručně pletené svetry častěji než lidé u nás v Česku. Dokonce každý den vidím, několik žen, které pletou. Už na trajektu byly aspoň čtyři pletařky, nejen starší paní, ale i mladé holky do třiceti let. Tady v kempu zase plete velký šátek jedna babička.

Kemp v Húsavíku.

Unimog s nástavbou od firmy Bongo Garage.

Iveco.

V jednu chvíli se trochu déle obdivně zakoukám na staršího muže v opravdu povedeném kousku – tmavě šedém, se sedlem ve světle šedé oživeném drobnými detaily ve středně modré barvě. Zírám tak dlouho, že si toho všimne nejen on, ale i jeho žena. Chválím proto svetr, aby bylo jasné, že tak nejapně nezírám na cizího muže.

Kuba si chystá kabinu na noc. Dává si zástěny na všechno okna, aby měl uvnitř tmu a teplo.

Když se po večerní očistě vracím přes celý kemp k autu, stále svítí slunce a jak jsem ještě rozehřátá z horké sprchy, říkám si, že je to ale pěkný vlahý letní večer. Rozhlídnu se kolem sebe, všichni lidé vytáhli kempingová křesílka a stolečky a užívají si sluníčka. Když se ale zaměřím na jejich oblečení, všimnu si, že někteří mají na sobě už zase lehké prošívané bundy a jedna žena si natahuje rukavice. Vlahý letní večer po islandsku.