Dlouhá prašná cesta před hranice
Pá 28.10. hřbitov vlaků, Uyuni, 3665 m.n.m. (Bolívie) – Laguna Turguin, 4330 m.n.m. (Bolívie)
Ráno je svítí slunce a je chladno, tak jako poslední dni skoro pořád. Slunce má sílu a vzduch je suchý tak, že máme pořád vyschlo v ústech, spálené rty a suchou pokožku na rukou, nohou i na obličeji.
Balíme se, vyklepáváme sůl z koberečků a přejíždíme do města. Janek vyrazí koupit další kredit a já s Týnou jdeme na trh koupit zeleninu a pokud možno i dýni na halloween. Rajčata, papriky i mrkev seženeme snadno, ale dýni v Bolívii a v Peru prodávají jen takovou velkou obří zelenou. Braly bychom i tu, ale mají ji vždy jen rozkrájenou, protože místní si kupují vždy jen kousek. Nakonec koupíme obyčejný vodní meloun, lepší než nic.
Janek koupil nějaké dobíjecí kupóny. Jeden s neomezeným množstvím dat na jeden den pro mne, to abych si mohla užít Instagramu a večer psát na blog. Sobě koupil kupón s omezeným počtem dat na několik dní. K tomu přibral ještě jeden navíc, to kdyby nám data došla.
Objížďka.
Nasedneme do auta a chvíli si užíváme internetu. Bohužel můj kupon neumí udělat hotspot, takže se nemohu o data dělit s dětmi. Brzy to ale přestane být aktuální, protože odjedeme dál od města a s tím zmizí signál i internet. Domlouváme se, že na oběd zastavíme v důlní městečku San Cristobal, abychom si toho internetu trochu užili.
Jankovi už je dnes naštěstí o dost lépe. Sice se stále cítí unavený, ale už může fungovat. Ráno ještě řešil, kterou cestou do Chile máme jet. Rozhodoval se mezi dvěma a nakonec vybral prý tu lepší z hlediska kvality silnice. Vyjedeme z Uyuni a jedeme po prašné cestě, asfalt nevidíme. Jestli je tohle ta lepší, tak jaká je ta horší?
Silnici navíc opravují a berou to důkladně, takže většinu dnešní trasy jedeme po objížďkách, kterou jsou taky prašné, ale k tomu ještě křivolaké, občas s korugacemi a občas dost nerovné. Auto dostává zabrat, zase se nám vše vyklepává z polic. Učit se dá jen velmi těžko. I tak Týna a Kuba udělají kus práce, Joli spíš kouká z okna a intenzivně řeší, jestli dojedeme do Chile či ne.
Ceník bolivijské benzínky.
V San Cristobalu opravdu zastavíme na oběd (dojídáme zbytky z minulých dní). Jen ten internet není. Náš bolivijský operátor Tigo zde nemá signál, ani čárečku, ani bodík. Před námi je snad stovka kilometrů vedoucích pouští a horami a nám je v tuto chvíli, že nakoupená data dnes rozhodně nevyužijeme.
Po obědě se zajdu podívat na místní trh, ale dýni mají jen rozkrájenou. Klasika.
Objížďka.
Pak pokračujeme dál a dál po té prašné silnici. Cestou nás míjí spousta terénních aut s turisty, kteří zřejmě jezdí do hor kempovat a taky si užít jízdy v terénu. Projíždíme oblastí s obrovskými zajímavě tvarovanými balvany. Nejradši bych zastavila a šla se mezi ně projít, ale venku je i přes to všechno slunce chladno a hrozně fouká.
Ještě stále nejsme rozhodnuti, jestli dnes přejedeme do Chile nebo ne. Joli na tom dost lpí, Týna by naopak zastavila hned teď. Po zvážení všech pro a proti (proti je hlavně čas – hraniční přechod zavírá v 18:00 chilského času, což je 17:00 bolivijského času, to nemáme šanci stihnout dostatečně včas) se rozhodujeme, že přespíme u jezera Laguna Turguin, které je asi 12 km před námi.
Když tam dojedeme (pod odbočení z hlavní cesty je to dost adrenalin), Týna se jde projít, Janek se svalí na postel a odpočívá, pořád ještě není úplně zdraví. Joli a Kuba se poflakují a pak hrají kostky. Já vařím a pak venku cvičím a čas od času odbíhám vaření zkontrolovat. Když si Janek odpočine, chvíli se projdeme a kocháme se okolím. Taková krása. Všude jinde by to byl národní park.
Večer jsou všichni brzy spát, jen já si uvařím kafe a píšu, ale nepřeháním to. Chvíli po desáté dopíšu poslední slova, zavřu notebook a přitulím se ke Kubovi.
Inzerát: Nabízíme k prodeji jeden nevyužitý dobíjecí kupón na bolivijské Tigo. :-)