Dlouhá jízda plání bez stromů

So 4.3. odpočívadlo Cohens Old School Site, Eyre Highway, 32 m.n.m. (South Australia, Austrálie) – odpočívadlo 10 km Peg, Eyre Highway, 100 m.n.m. (South Australia, Austrálie)

Když se před Australany zmíníme o tom, že míříme se Sydney na východě do Perthu na západě, všichni poznamenají, že musíme přejet planinu Nullarbor. Pro místní je to zřejmě velký pojem, synonymum určitého dobrodružství, přejezdu území bez vody, obchodů a lidského osídlení. Místo oddělující státy Jižní a Západní Austrálie. Když hledám název „Nullarbor“ v rejstříku průvodce Lonely Planet, nenajdu ho tam. Projíždím tedy stránku po stránce kapitolu věnující se Jižní Austrálii a na straně 785 najdu krátkou zmínku s doporučením na dvě místa – Cactus Beach a Head of Bight. Ani slůvko o tom, že místní berou přejezd Nullarborské planiny jako výzvu, vlastně ani nápad, že by někdo mohl tudy jet vlastním nebo půjčeným autem.

Když pak celý den jedeme tou rovnou krajinou bez stromů, což Nullarbor latinsky znamená, nevnímám u sebe žádné významné dobrodružné pocity. Sice kolem nás není moc civilizace a krajina je velmi suchá, ale potkáváme spoustu dalších cestovatelů (většinou se jedná o daleko vybavenější karavany, které táhnou silné pick-upy, proti kterým je náš busík docela směšné vozítko), kamiony táhnoucí několik přívěsů i obyčejná osobní auta. Oproti mexické Baja California, kde jsme museli zvládnout úsek dlouhý 370 km bez jediné benzínky, lemují dálnice Eyre Highway benzínky v rozestupech asi 150 km. Silnice je kvalitní, kolem ní neleží žádné odpadky, nemusíme každých sto kilometrů zastavovat na vojenských check-pointech a nechat si auto zkontrolovat vojákem se zbraní v ruce. Když někde zastavíme nepobíhá tam deset psů bez obojku a bez páníčka, naopak je pobyt domácích mazlíčků na mnoha místech zakázaný, pleť lidí, které potkáváme, je světlejší než ta naše, a všude se domluvíme anglicky. Nechci to nijak zlehčovat, kdoví, co na nás ještě čeká, ale průjezd Baja California byl pro mne takové dobrodružství, že nevím, jestli bych ho chtěla ještě někdy zopakovat. Moc bezpečně jsem se tam necítila a jsem tak moc vděčná za to civilizované dobrodružství na australském jihu, které vlastně až tak dobrodružné není (i když, kdoví co ještě přijde).

Když ráno v šest vylezu z auta, abych se vyčůrala, je ještě tma a tou tmou prostupuje mlha. Jak každý den ukrojíme pár set kilometrů směrem na západ, posouvá se východ slunce na pozdější dobu, zatímco naše hodinky ukazují stále stejný čas jihoaustralský čas. Posunů času jsme si během naší cesty užili dost a dost, ten poslední mezi Novým Jižním Walesem a Jižní Austrálií byl jen půlhodinový, zatímco ten nový mezi Jižní a Západní Austrálií bude dvou a půl hodinový. Docela velký skok mezi dvěma sousedními státy. Místní to řeší tak, že si zavedli svůj „mezičas“ někde mezi těmito hodnotami a říkají mu Central Western.

Head of Bight

Mlha se mezi stromy válí i o půl osmé, když už opravdu vstáváme. Místo, kde jsme strávili noc, je pohled krásné, ale na zemi je tolik písku a prachu, že se tam nezdržujeme a po deváté se už řítíme devadesátkou po Eyre Highway. Busík má malou nádrž, tak tankujeme u každé benzínky. Na větší zastávku dojde až po 200 km na místě z průvodce Lonely Planet - Head of Bight – místě kolem něhož od června do BBKL proplouvají velryby.

Stojí tu budova s informacemi, kde si koupíme lístky a pak se po dřevěných plošinách projdeme směrem k moři a zpět. Voda v zálivu má neskutečně krásnou světle tyrkysovou barvu. Během naší cesty jsme se několikrát ocitli v místech, kolem kterých proplouvají velryby, ale jen jednou jsme měli štěstí, že jsme tam byli, když byla jejich doba. Bylo to v Ekvádoru. Jsem ráda, že jsme si tehdy zamířili k moři a zaplatili si výlet lodí na místo, kterým velryby proplouvají.

Původní budova Nullarbor Roadhouse z dob, kdy se jezdilo po polňačce.

Border Village roadhouse.

Odpoledne ujedeme dalších 200 km, až těsně před hranici se Západní Austrálií, kde je check-point, ale nikoliv vojenský nýbrž ovocno-zeleninový. My ale hranici ještě nechceme překročit, chceme se osprchovat a to také za 3 dolary za osobu provedeme. Pak se vrátíme o pár kilometrů zpět po dálnici a na jednom z odpočívadel zastavíme na noc.