Vzhůru přes Nullarbor

Pá 3.3. Tcharkuldu Rock, Minnipa, 194 m.n.m. (South Australia, Austrálie) – odpočívadlo Cohens Old School Site, Eyre Highway, 32 m.n.m. (South Australia, Austrálie)

Když ráno vylezu ještě rozespalá z busíku, vyplaším dva klokany. Pomalu odhopkají pryč. Jsou jako srnky u nás, jen je jich víc druhů, které já nedokážu rozlišit.

Hlavním dnešním úkolem je nákup potravin a dobrání vody v posledním supermarketu na následujících 1200 km. Nebylo by to takové výzva, kdyby v necelé polovině této vzdálenosti nebyla hranice mezi dvěma australskými státy. Taková hranice znamená zákaz převážení většiny druhů ovoce a zeleniny. Tentokrát nenechávám nic náhodě a předem si zjišťuju, po kolika kilometrech ta hranice vlastně je (asi 500 km) a podle toho odhaduji, jak dlouho nám to bude trvat než ji přejedeme (jeden a půl dne a dvě noci) a počítám, kolik jídel budeme jíst (dvě snídaně, jeden oběd a dvě večeře), abych věděla jaké množství zakázaných plodů můžu koupit. Také si zjišťuji, jestli není nějaké čerstvé ovoce či zelenina přeci jen povolené. Podle informací uvedených na oficiálních webových stránkách, je možné převést asi 15 druhů, ale vylučovací metodou z toho mi vyjdou jen dva, které známe a které jíme. Je to mrkev a ananas. Píšu si je tedy na seznam. Když je pak v supermarketu hledám, ukazuje se, že ananas vypadá plesnivě a tak do zásob kupuji jen mrkev.

Zásoby do pouště.

V Ceduně se marně snažím najít otevřený dobročinný bazar, kde bych si mohla koupit nové pletací jehlice místo těch zlomených, ale žádný nenajdu. Místo toho se musím několikrát vyhýbat skupince Aborinců, jejíž členové se mezi sebou hlasitě hádají. První původní obyvatele jsme zahlédli v Port Augusta v parku na trávníku. Tady v Ceduně je jich mnohem víc, několik posedává na pláži, kde se dáváme oběd, další jsou na ulici, ale pokud se nepletu i jedna z pokladních v supermarketu je aboriginského původu.

Asi 60 km za Cedunou je vesnice Penong, kde je muzeum „větrníků“ (čerpadel získávacích podzemní vodu). Janek si to tam nadšeně fotí.

Pak už je čas zastavit někde na signálu, Joli má on-line hodiny a je čas připravit večeři. Odbočíme tedy na jednom z odpočívadel, ze kterých je možné zabočit mezi řídce olistěné stromy. Najdeme si místo, kde je spousta jemného písku až možná prachu, které si celý večer přes veškerou snahu, vnášíme do auta.