Další pláž

Ne 12.3. Muglinup Rest Area, Muglingup, 70 m.n.m. (Western Australia, Austrálie) - Four Mile Campground, Fitzerald River National Park, 15 m.n.m.(Western Australia, Austrálie)

Na to jaká byla večer zima, je ráno překvapivě teplo. Budím se zpocená a nedospaná. Chtěla bych ve spánku ještě chvíli pokračovat na horní posteli, ale večer jsem Joli neprozřetelně slíbila, že bude mít k snídani lívance a nedaří se mi ji přemluvit, že by si je mohla dát až ke svačině. Musím tedy vstát, vytáhnout připravené těsto z lednice a pustit se do smažení. Na lívancích je fajn, že se do nich dá propašovat víc zdravých surovin než do palačinek, které jsou ze své podstaty moc tenké na to, aby se do nich kromě celozrnné mouky dali dát i ovesné vločky.

Red velvet cake, hned první pokus dopadl skvěle.

Po plnohodnotné snídani se rozloučíme s prašným parkoviště a vyrazíme na západ. Na dnešní noc máme rezervované místo v kempu Four Mile Campground v národním parku Fitzerald River. Před námi je 160 km, které ujedeme během dopoledne a na obědě si pochutnáváme už v kempu.

Ravensthorpe, jedno z mnoha měst které RV nešikanuje, ale naopak jim poskytuje potřebné zázemí.

Udělá se vedro a na pláž prostě musíme. Svítí slunce a kromě mne všechny naláká voda ke koupání. Pak se vrátíme, osprchujeme se horkou sprchou, děcka se chvíli učí a pak se ještě jednou vypravíme k moři. Jinak se dnes nic neděje. Jen se mi podaří skvělé pita chleby k večeři.

Four-mile Beach, ta kreativita v názvech je dechberoucí.

Písek vyhodnocen jako jeden z nejlepších.

Odpoledne za námi přijde paní – dobrovolnice, která kontroluje, zde máme rezervaci. Po jejím ověření, nás informuje o několika kratších trecích v okolí, o tom, že prašné cesty jsou uzavřené, protože tu před měsícem hořelo, malých possumech, kteří jsou k vidění u jednoho parkoviště, a taky nám vyjmenuje tři druhy hadů (všechny smrtelně jedovaté), kteří se vyskytují v kempu. Máme si na ně dávat pozor, ráno se rádi vyhřívají na sluníčku u toalet. Když se ptám, co máme dělat, kdyby nějaký někoho kousnul, tak trochu zbledne a řekne, že si máme dávat pozor, aby nás žádný nekousnul. Dáme tedy dětem instrukce, že mají chodit jen po cestičkách a koukat se pod nohy.

Ta sépie byla asi fakt velká.

V kempu není signál. Janek chce rezervovat nějaké kempy u Ningaloo Reefu a tak se už za tmy s počítači a mobily přesuneme ke stolu nad pláží, kam signál dosahuje. Jenže spolu s námi je tam asi tak milión kusů hmyzu. Po zemi běhají docela velcí pavouci, na všechno, co je jen trochu osvětlené tj. na obličej i na displej počítače nalétávají drobné mušky. Jsou tu kobylky, obří brouci, malí brouci, prostě všechno. Jen žádný bodavý hmyz. Když se Jankovi podaří rezervovat pět nocí ve třech rozdílných kempech, prchneme zbaběle do auta a zavřeme za sebou pořádně dveře. I v autě je hmyzí ráj, ale na to už jsme zvyklí – na malé brouky co nám lezou po nohách i po podlaze, na všelijaké mušky a můrky topící se v lavórku ve dřezu, ale to množství hmyzu u stolů pláží už je prostě příliš.